Neznámy vojak

Povedený finský kousek bez naturalistického násilí. Přesto ale velice věrné nahlédnutí do běžného života finských vojáků za Druhé světové války, kdy se spolu s Německem postavili Rudé armádě. Jak to pro ně skončilo asi všichni dobře víme. Nejprve jsem se bál, že budu mít u postav guláš, ale to se nakonec po půlhodině spravilo. Akce je přehledná, srozumitelná, občasné natahování není tak vyplněné nudou jak jsem se obával a režii spíše záleželo na charakterech než na masivním vykreslení válečných hrůz, což není též špatně. Výsledek? Jeden z těch lepších válečných dramat, který si vaši pozornost zaslouží. Má sice tři hodiny, ale já jich rozhodně nelitoval. A pátou hvězdu neudělím jen pro oněch pár zdlouhavějších pasáží. 80% (16.10.2018)

Z logického hľadiska mi skutočne nesedelo, že niekedy Fíni (a najmä prakticky neporaziteľný Rokka) postupovali ako Chuck Norris a v určitých chvíľach sa zase jednotlivci z roty nechali zastreliť skutočne lacným spôsobom. Okrem toho bol však Neznámy vojak skutočne parádnou, trojhodinovou vojnovou jazdou, plnou strelného prachu a výbuchov. Fanúšikom vojnového žánru, krásneho fínskeho jazyka a prírody určite odporúčam. PeRRRRkele! (14.06.2018)

Je s podivem, že jeden z nejvýraznějších válečných snímků této dekády natočený na starém kontinentě vyprodukovala malá kinematografie řídce osídleného Finska. Splatila tím dluh, který pociťovala vůči vojákům, kteří bojovali v tzv. pokračovací válce o území, které Finsko přes houževnatou obranu a mimořádný výkon svých branných sil ztratilo v Zimní válce roku 1940. Nutno říci, že finští filmaři si žádnou ostudu neudělali. Neznámý voják svou barvitostí, výpravností a pečlivostí za sebou s přehledem nechává produkce ze zemí, které mají nepoměrně větší možnosti, a např. náš Tobruk vypadá vedle Louhimiesova snímku jako květ podbělu vedle slunečnice. Mám nicméně tři dílčí výhrady. Příběh bojové jednotky se odehrává v rozmezí června 1941 až září 1944 - tak široký záběr vede nevyhnutelně k výraznému zestručnění a epizodičnosti. Podstatně kratší válečné angažmá na západní frontě řešili tvůrci v případě Bratrstva neohrožených desetidílným seriálem. S tím je spojené i nedostatečné rozvinutí charakterů, větší prostor má pouze věčný rebel desátník Rokka v podání sympatického Eera Aha (předpokládám, že se díky téhle roli stal miláčkem finského publika). Pravda, viděl jsem na Febiofestu pouze okleštěnou verzi, ale nevěřím, že by třičtvrtě hodiny materiálu navíc mohlo zásadním způsobem tyhle nedostatky odstranit. Do třetice si myslím, že v prostřední části snímek ztrácí tempo, které opět nabírá v závěrečné třetině, kde líčí urputné ústupové boje z východní Karélie v horkém létě 1944. V téhle části ostatně snímek graduje. Celkový dojem: 85 %. Na závěr snad jen malá poznámka k obsahu na ČSFD. Boj Finska se Sovětským svazem byl pochopitelně vzhledem k velikosti, lidnatosti a ekonomické síle Sovětského svazu zápasem Davida s Goliášem, ale Finové rozhodně nebyli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi. Jednalo se o moderní armádu, která disponovala i vlastními obrněnci a v neposlední řadě si uměla obstarat významnou bojovou kořist od svého východního protivníka. Finsko se cítilo vůči Sovětskému svazu v podobném postavení, jaké cítila Československá republika vůči Německu, a to mělo podobný dopad na myšlení společnosti a logicky i na investice do ozbrojených složek. Finská armáda podala za 2. světové války a především za předchozího válečného střetnutí opravdu pozoruhodný výkon. (19.03.2018)

Vcelku nuda. 80% príbehu sa odohráva v lese a potom už len rôzne neprehľadné streľby. Aspoň že jedna pekná Fínka tam v chatrči bola, ale aj tá bola na obrazovke len výnimočne. Je však zaujímavé, že takí Fíni boli v podstate jasnými spojencami nacistov a nesypú si popol na hlavu, ako sa to robí pravidelne u nás. Proste robili to, čo mohlo pomôcť ich národu. (21.02.2022)

Lesy Finské republiky uvádějí: Kterak myslivci vyháněli ruskou škodnou.. Opus o rytířích bílé Karélie skáče mezi postavami jak zajíc po poli a sic je po technické stránce vcelku konkurenceschopný, nedokáže ty tři hodiny rozčísnout bizarnostmi ve stylu německo-amerického stolování ve Fury či úřadování Einsatzgruppe v Jdi a dívej se. Nemám rád, když mě u válečného filmu přepadne otupělost.. (10.02.2021)