Klec

Je pomaly 26 rokov od revolúcie a ČT teraz vytiahla z archívu tento televízny film. Už mal byť odvysielaný dávno! Oni ani sami nevedia, čo v archívoch majú a k televíznym dielam spred roku 1989 sa správajú ako krkavčia matka k nechcenému dieťaťu. Potom to aj tak vyzerá, za socializmu to nebolo vysielané 16 rokov, za kapitalizmu 26. V ČT sa musia demokracii ešte veľa učiť. (07.09.2015)

Kto si mysli, ze tento film bol aktualny len v dobe vzniku, tak toho zatial vela nezazil. Film je uplne nadcasovy. "Kto premysli, je vdyzcky sam". Infarkt, porazka, burn-out.. Boj so systemom, chut vylepsovat svet a potom pad na hubu, odpisany a sam. Clovek sa nauci intelektualny naskok vyuzit na prezitie medzi idiotmi v idiotskom systeme. Firmy presieraju miliony, manazuju nas debili. Prezit do penzie bez dalsieho infarktu, motto nielen filmu, i celej dnesnej doby. 4* za neskutocnu aktualnost a plastickost podania. (28.09.2017)

(2x) ,,Když se člověk zavře do klece, zařídí se tak jak nejlépe umí a potom prská na všechny, kteří ho chtěli vytáhnout na čerstvý vzduch." Hodně dobré. Ani se mi nechce věřit, že tohle bylo u nás oficiálně natočeno v době, kdy už tři roky naplno řádila normalizace. Okamžité uložení filmu do trezoru ve své době mě nepřekvapilo, spíš jsem nepochopil, že ho oprášili poprvé víc než 20 let po Něžné revoluci. Obsahově i svým zpracováním by zapadl film s příznačným názvem Klec mezi slavné snímky 60.let s výraznou společenskou kritkou (např. Obžalovaný, Žert) a coby dílo pod hlavičkou brněnského TV-studia překvapivě nezaostává ani po vizuální stránce. V tomhle sociálním dramatu je obsáhnutý autentický pohled na postavení tehdejší vědecké práce v biologické laboratoři spojený se silnou kritikou nejen na hodnocení samotné práce (,,Mnozí z nás po léta pracují na opakování starých experimentů a v lepším případě na objevování toho, co zveřejní už někdo v cizině. Na našem ústavě se usadila pohodlnost, žije se tady jen z minulosti a chybí nám tvůrčí atmosféra."), ale i tehdejšího pohledu na politický systém (,,Někteří pracovníci ústavu si spíše autoritu vynucují, než aby jí získali přirozenou cestou a přesvědčili své spolupracovníky o svých kvalitách. Při tom se zdá, že není jejich hlavním zaměstnáním vědecká práce, jako spíš boj o pozice..."). Jako stěžejní moment vnímám právě Třískův kritický výstup na schůzi ROH, i když pozoruhodné je taky závěrečné dilema hlavního hrdiny, zda podat všemi toužebně očekávanou výpověď nebo využit možnost zůstat v milovaném pracovišti i za cenu špatné pověsti mezi kolegy... Jan Tříska zde výborně sehrál postavu vědce zasvěceného do své práce, konfrontovaného s těžkou životní zkouškou na začátku normalizace. Obstály i herecké výkony více méně neznámých brněnských protagonistů v celé řadě vedlejších rolí, scénář i kamera dobře přemyšlené i vyměřáky blikají, zapisovače cvakají, psací stroj vyplivuje metry výsledků a sem tam i ten humor je tu přítomen. Nadčasové, svým způsobem vhodné i do dnešní doby. Jsem za tenhle snímek rád, 90% (17.08.2017)

Náhodou jsem se pár dní před tímto filmem dostal k vynikajícímu článku o tom, jak je v současnosti nastaven systém hodnocení vědecké práce. Díky tomu jsem byl obohacen o další rozměr filmu: Ve filmu zachycená kritika poměrů na vědeckých pracovištích se totiž ukázala nadčasovější, než by se mohlo na první pohled zdát. _____ O článku ve zkratce: dnes je úspěšnost vědeckých výzkumů měřena pomocí tzv. impakt faktoru, který je vypočítáván v několika vědeckých časopisech a měl by sloužit jako ukazatel kvality (fungující na principu "čím citovanější článek, tím kvalitnější výzkum"). To má za následek, že je na vědce vyvíjen tlak, aby bádali hlavně s ohledem na co nejlepší možný výsledný impakt faktor. Jen tak se stanou finančně a marketingově přínosnými pro své pracoviště. Zájem o koncepční práci je až ve druhém plánu (pokud vůbec). _____ Za socialismu se tedy vědci báli příliš vyčnívat, protože chtěli mít "klid na práci", kdežto za kapitalismu se vědci bojí pustit do čehokoli dlouhodobějšího, protože "time is money". - Myslím, že to stojí za zamyšlení. ... Závěrem jen tolik, že Třískův monolog na schůzi (ROH?) je brilantní, v české či slovenské kinematografii takových najdeme jen pár. Tříska tu odvedl svůj velmi dobrý standard, ale líbil se mi i civilní projev Jaroslava Ravy (stokrát škoda, že nebyl obsazován víc!). Formální zpracování není bůhvíjaké, ale přece nebudu strhávat hvězdičky kvůli televizní kameře. (09.11.2015)

Názorný snímek o tom, jak dopadne pracovník hlasitě vyjádřující kritiku a hlavně pravdu o pracovní náplni svého pracoviště. A jak jinak, následky zasahují až na politické mínění. Není divu že se stal snímek tzv. trezorovým, neboť ve své době byli na toto opravdu velmi hákliví. Neřekl bych ale, že by se něco do dnešního dne změnilo. Příběh se odehrává ve výzkumném ústavu. Dialogy jsou tedy na dnešní dobu trochu náročné, takže současný mladý divák bude mít asi krapet problém porozumět všemu vyřčenému, ale na druhou stranu se jedná o lidi ve vědeckých pozicích, funkcionáře a na vedoucích místech, takže je vlastně všechno v pořádku. Je to snímek televizní, tedy převážně konverzační a velmi stabilní. Striktně se drží tématu a nezachází do žádných vedlejších motivů. Myšlenka příběhu byla trefena velice dobře a jak se dříve říkalo, velice příkladně. (09.09.2015)