Pán prstenů: Prsteny moci

Musím říct, že nad touto recenzí jsem asi strávil více času než nad prvními dvěma díly Prstenů moci, na jejichž základě ji píšu. Co je potřeba říci hned z kraje, je že ústředním problémem Prstenů moci není to, že by byly příliš progresivní (jak by se vám některé recenze mohly snažit namluvit). O tom, že elfové, hobiti a trpaslíci mají různé barvy kůže si může každý myslet svoje, ale ve finále to je popravdě jedno. Primárním problémem Prstenů moci je příběh, nebo lépe řečeno některé konkrétní dějové linky a konflikty mezi předlohou a adaptací (to slovo zde používám, ačkoli se o adaptaci vlastně vůbec nejedná). Už rozhovory s tvůrci Prstenů moci, které předcházely premiéře seriálu, indikovaly, že nepřistupují s příliš velkou úctou ke zdrojovému materiálu a spíše sází na vlastní nápady, které ospravedlňují tím, že to tak vycítili z předlohy. Originalita se sice cení, ale tohle smrdí arogancí. Poněkud ironické ale je, že dokud nepřichází do přímého konfliktu s tím, co napsal Tolkien, tak jim to docela jde. První díl byl, upřímně řečeno, solidní slátanina a neměl jsem po něm příliš chuť sledovat ten druhý. V tuto chvíli je třeba říct, že autoři měli k dispozici pouze práva k Pánovi prstenů a k dodatkům k němu. Podle toho, co jsem zatím viděl, z nich však převzali pouze jména některých postav a zbytek si kompletně vymysleli. První díl Prstenů moci není objektivně vzato nic víc než glorifikovaná fanfiction. Chápu, že když se autoři zaměřili na druhý věk Středozemě, tak se zkrátka nemohli vyhnout tomu, aby si něco doplnili, ale oni se sveřepě odmítají držet předlohy i tam, kde materiál mají. A to je ten problém – dokud tvoří vlastní příběhy, tak vše hezky funguje a některé originální dějové linky i mile překvapí (nikdy bych mě nenapadlo, že se na prozatímní pozici mé oblíbené postavy celého seriálu usadí princezna Disa (doufám, že se tak žena prince Durina skutečně jmenuje a moje googlovací schopnosti mě nezradily). A i hobitům (kteří prý podle tvůrců vůbec nejsou hobiti, což ovšem není pravda) se již většinou daří působit docela Tolkienovsky. Teď ale ke kameni úrazu – dějová linka kolem Galadriel je pro mě jako pro dlouholetého milovníka Tolkienova díla dost bolestivá. To, že je Galadriel najednou stereotypní fantasy bojovnice bych ještě přežil, ale upřímně nechápu, proč to bylo nutné. Pokud tam nutně chtěli Galadriel, tak přeci nebylo potřeba vyhodit z okna všechno co o ní víme – Galadriel mohla být bez problémů věrná své předloze a postava, která se v seriálu jmenuje Galadriel by fungovala mnohem lépe, kdyby to byla nějaká jiná elfka, o které jsme zatím neslyšeli. A vůbec – nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby tvůrci tento seriál bez jakékoli přetvářky prezentovali jako originální příběh ze Středozemě (a nikoliv jako adaptaci) a vyvarovali se zbytečných konfliktů se zdrojovým materiálem, předešli by podstatné části negativních ohlasů. Vizuály jsou z velké části dobré (aby za ty peníze nebyly), ale v některých scénách působí lehce uměle (nevím, jestli je ta elfská architektura zkrátka taková, nebo jestli něco jenom trochu odflákli). Upřímně řečeno nechápu, proč do prvního dílu dali ten materiál, který tam dali, protože bych se vsadil, že si kvůli němu řada lidí ten druhý ani nepustila, což je škoda. (03.09.2022) (menej) (viac)