John Wick 2

Hezčí lokace než jednička a tupější děj. Jak jsme mohli vidět, profesionálním zabijákem je v ulicích New Yorku každý popelář, socka, busker a somrák. Porušit pravidla se nevyplácí, a to ani v případě, kdy jste z čarodějnic nejmocnější Baba Jaga a dokázali jste opakovaně, že ve správné ruce je tužka mocnější pistole. (25.03.2020)

Vizuálně vytříbenější pokračování. Netrpí obvyklými neduhy dvojek a naopak disponuje jejich klady. Akce je více, je minimálně stejně dobrá, nápaditá a překvapuje i když o moment překvapení díky prvnímu dílu přišla. Ponurý feeling zůstává, tvůrci si stále drží nadhled. Reeves si vychutnává každou minutu v roli. Mnoho silných momentů... Letos chci na dovolenou do Říma. (28.02.2017)

Zklamání. Ne velké, ale zklamání. John Wick je pořád o dost kroků napřed oproti ostatním akčním filmům, ale v bitkách a přestřelkách mu občas malinko dochází dech a začíná se opakovat. Ten náskok je naštěstí tak velký, že to tolik nevadí. Větší problém je s příběhem, jenž se tentokrát bere smrtelně vážně, chybí mu lehkost a nadhled jedničky a především jde směrem, který osobně nepovažuji za úplně šťastný. Zatímco minule byl John Wick mýtus, legenda a přízrak, jehož jméno děsilo každého mafiána, teď je jen jedním z mnoha vrahů, jenž o svou výjimečnost někde mezi prvním a druhým dílem přišel. Mýtus je pryč. Tvůrci navíc dost nesmyslně vykecávají všechna tajemství světa zabijáků, který byl minule tak atraktivní i proto, že si ta tajemství zachovával. Docela škoda. Druhý John Wick je nadprůměrný akčňák. Bohužel však s nudným příběhem, který se trochu ztrácí sám v sobě. Jo a taky s dost slabou sestavou záporáků. Sorry, ale příště chci víc. I když možná budu radši čekat míň. (15.05.2017)

V jedničce Kínovi rusáci sežrali psa a následovala unylá sada nudných přehozů přes rameno a střel do hlavy. To v Džonvik ryloudyt mu nějaký nepoučitelný makarón vypálil Tugenhát, Kínu se konečně pořádně funkcionalisticky nasral, režisér se naučil režírovat, židí bratři přisypali hutnou dávku nalichvených mrtvých prezidentů a následovalo snad vše, co má totálně nabušený a fantasticky natočený akčňák mít – choreograficky perfektní kočkování (s gamorou), urputné honění (v autech), živočišné píchání (noži), vášnivé rdoušení (rukou i čímkoliv, co je po ní), neutuchající střílení (snad vším, do čeho lze narvat munici) a komplexní defilé nebývale hustých zabijáckých existencí. A to celé v tak vizuálně dokonalých kulisách, až má jeden místy chuť stopnout promítačku, poslat to občerstvení pro pedofily vedle něj pro popkorn, aby nemělo noční můry, a mezitím z důvodu totálního estetického vzrušení freneticky zamasturbovat. I tentokrát na to scénárista sice dost jebal, nicméně pokud nejste jedním z těch umaštěně olupených artových hnědopichů a integrální absence profundálních filosofických paradigmat či frustní interpretace behaviorálních predispozic singulárních charakterů vám nezpůsobuje kognitivně disonanční záchvaty maligního kokotismu, odcházíte z kina s pocitem naprosto ukojeného akčního diváka. (24.02.2017)

Poetry in motion. Slastně přímočarý, přesto neustále něčím překvapující a každým záběrem neuvěřitelně stylový akční film pohybu, který by měl teoreticky uspokojit fanoušky Bustera Keatona, Akiry Kurosawy, Sergia Leoneho, Johna Woo i videoher. Komiksově nadsazený svět s málomluvným westernovým hrdinou (který se ale moc pěkně umí vyjadřovat tužkou) dává díky rozvedení mytologie více smyslu než v jedničce, ovšem daní za delší stopáž je pokulhávající rytmus. Filmu na chvíli padá řetěz poté, co se na scéně (příliš pozdě) objeví král newyorských vagabundů Laurence Fishburne (věřím, že lépe bude využit v pokračování) a ke konci jen zbytečně nahání minuty (návrat „domů“). Jednička nebyla tak dlouhá na to, aby se začala opakovat, a znovu se na ni podívám s větší chutí, ale jako vzorový příklad toho, že akce nemusí být vytvářena jenom střihem, ale i pohybem v promyšleně komponovaných záběrech, budu od nynějška kromě Friga jako Sherlocka Holmese rád používat i druhou kapitolu Johna Wicka. Kdo by to před pár lety byl býval řekl, že nejvíce respektu vzbuzujícím akčním hrdinou 21. století, kterému věříte lásku k bezejmennému psovi, vyhraněný vkus v oblékání, porozumění oduševnělému modernímu umění (nikdy nevíte, kdy vám správně nastavené zrcadlo může zachránit život) i to, že by byl bez mrknutí oka schopen vystřílet celou Camorru, bude padesátník Keanu Reeves. 80% (23.02.2017)