Neujeoseo mianhae

Po letech, po celých těch dlouhých letech vlastního strádání a odříkání, strávených ve strachu z vlastního stáří, na stará kolena zjišťuje osamělý Yeong-hwan (Joo-sang Yoon), že ve skutečnosti není již nikoho, kdo by na něj myslel, nosil mu jídlo, ptal se ho, jak se má nebo kdo by o něj projevoval starost. Vlastní ženu pochoval před lety. Ve stejné době vyhnal z domu i dceru a nyní svých činů lituje. Sám a zlomený, ve vlastním žalu a slzách, nalézá ale jiskru v ženě, v jediném člověku, empatickém a chatrném, který jej vidí takovým, jakým ve skutečnosti je. A i když do jeho života vstupuje slunce, závan čehosi, co dává mu naději znovu otevřít oči, svoji náruč, a ještě chvíli zkusit žít, některým přírodním zákonům poručit nedokáže, a tak netrvá dlouho a Yeong-hwan čelí další tvrdé pěsti osudu. (Conspi)