Dogman

Marcello Fonte získal za roli Marca ocenění za nejlepší herecký výkon(Cannes) zcela zaslouženě. Společně s prostředím ve kterém se Dogman odehrává, na sebe strhával pozornost v každém záběru. Garrone mě jakožto scénárista nijak nenadchnul. I když se v závěru ozřejmí, proč se Marco zachoval na první pohled hloupě a spustil tak sled nevyhnutelných a proto i předvidatelných, ale pořád fatálních událostí, je to nezřetelné a filmařsky nedotažené. Odpověď na otázku, proč šel Marco na ruku naprosto nedůvěryhodnému a nebezpečnému Simimu, byla upozaděna díky důrazu na závěr, kde sledujeme proměnu a pád Marca. Přitom jeho pohnutky proč ...mohly být vcelku uspokojivou pointou. Tvůrci se ale rozhodli kruh uzavřít podle klasické šablony akce-reakce. Tzn....když se budete pohybovat v toxickém prostředí a mezi lotry, je jen otázka času, než vás to prostředí sežere, nebo se lotrem stanete i vy. Mě by se mnohem víc líbilo, kdyby zůstal osud všech postav otevřený a zůstal by "jen" ten motiv Marco-dcera-velká chyba-Marko-dcera. (24.11.2019)

Těm co to v tom našli upřímně závidím. Za mě Garrone neposkytuje žádný návod k postavě, u které jsem nechápal čím je definovaný její charakter a motivace, takže jsem se rozhodl přijmout podezření, že se zkrátka rozhodl prodat melodramatický příběh naivního dobráckého outsidera (roztomilá dcerunka a pejsánci included), kterému se tak nějak smutně nedaří. A nádavkem to ještě osolit double feature dojemnou pohádkou o herci z okraje společnosti, jehož objevili někde ve škarpě a do rána jej vybavili palmou z Cannes. Fantastická kamera, výprava a herectví bohužel pak nedokáží zahladit problém z největších a to ten, že tomu filmu zkrátka nevěřím. (22.01.2019)

Koncept príbehu ako aj „vytvorené“ prostredie sú jednoduché a sú v harmónii. A práve v tom spočíva nadpriemernosť daného snímku. Marcello sa snaží každému vyhovieť, ale jeho činy a rozhodnutia vo väčšine prípadov vznikajú z jeho „bojím sa od silnejších“. Tu vlastne vidíme „neustály boj“ malého človeka voči „druhému“, pre ktorého nič nie svätým. Všetky ostatné časti (napr. starostlivosť o psi a vzťah s dcérou) sú len akýmsi doplnkom v krajných prípadoch tak trošku slepou uličkou. Záverečná katarzia nepríde tak, akoby väčšina divákov očakával (aj tak je to na dostatočnej úrovni). Každopádne veľmi ale veľmi dobrý výkon od M. Fonte. P.S.: Scéna s „oteplením psa“ je prinajmenšom zaujímavá. Osobné hodnotenie: 76% (***) (19.06.2019)

Matteo Garrone, který natočil skvělou morbidně hororovou antologii Pohádku Pohádek přichází nyní s hutným syrovým Dramatem, z jehož autenticity a bezvýchodnosti Vám nebude příjemně. Hlavní hrdina Marcello Fonte ( perfektní herecký výkon) je typický dobrák od kosti, který miluje své psy a svou jedinou milovanou dceru, ovšem život mu terorizuje místní " Hulkie Beast" bývalý boxer závislý na kokainu, který šikanuje a terorizuje každého v okolí a každý ve městě mu přeje jen to nejhorší ( dokonce i sám divák) fakt človek jako vzteklý pes hodný utracení. Celý film se odehrává v pochmurném přímořském městečku špinavé Itálie a díky dvěma hlavním představitelům je film velmi záživný a vtahující. Finále je drsnější než jsem čekal a s hlavním hrdinou divák empatizuje maximálně, ikdyž některá rozhodnutí byla velmi nepromyšlená. Solidní Indie záležitos, která je smutná i mrazivá..80% (04.01.2019)

Další příjemné překvapení z Itálie. I když je pravda, že člověku je při jeho sledování místy dost smutno. Hlavní hrdina (skvěle zahraný) si sice může za své problémy částečně sám, ale přitom je to vlastně hodný člověk, který si chce jen v klidu žít svůj malý, obyčejný život, a mé sympatie rozhodně měl. A to i ve chvílích, kdy jednal na první pohled možná trochu hloupě/nepromyšleně, mám tím na mysli scény jako mrazák, zavření do klece, poskytnutí klíčů, no a samozřejmě výslech (u kterého jde krásně cítit, co Marcello prožívá, a že jeho dilema je rozhodováním mezi 2 možnostmi, z nichž jedna znamená ztrátu kreditu a svobody, druhá ohrožení života a rodiny). Pak už divák jen smutně sleduje, jak se „Dogman“ postupně ocitá v čím dál víc bezvýchodné situaci, která vede k zoufalému činu (zmínky o neorealismu v tomto případě nejsou jen výkřiky do tmy, i prostředí, ve kterém se děj odehrává, ho připomíná). Otevřený konec sice úplně nepotěšil, na druhou stranu byl o tom, aby divák znovu přesně pocítil to, co Marcello. Za mě silné 4*. (30.12.2018)