Arthdalská kronika

Ano. Přiznejme si to - první dvě epizody se musí přetrpět, ale když to vydržíte, čeká vás podívaná jako už dlouho ne. Na korejských dramatech mám ráda hned několik věcí: způsob, jakým Korejci zobrazují city, zejména lásku, je možná až dětsky naivní, ale právě to je romantika (někdy se čeká 16 epizod na jeden letmý polibek, opravdu tam spolu neskočí do postele po prvním rande), politika a intriky nejen, že jsou scénáristicky vybroušené, ale dávají hlavu a patu, mezilidské vztahy mnohdy musíte vyčíst z pohledů a náznaků, přestože hýbou dokonale dějem a pak - nádherná příroda, věrné kostýmy, majestátní výprava... (15.07.2021)

Po první epizodě se špatným CGI a druhé pomalejší nastalo velké překvapení, kdy se děj skutečně rozjede a i se pořádně zamotá. Nápad vcelku dobrý, svět ale hlavně historie jednotlivých kmenů je propracovaná, tvůrci se celkem dobře poprali i s dlouhou délkou jednotlivých epizod, která ovšem zaviní pár slabších scén...naopak silné scény skvěle doplňuje hudba, to vše je propleteno záběry na nádhernou přírodu a lokace. Seriál se nebojí být i drsnější, divák se vcítí do role jak kladných postav, tak i záporáků, což je hlavně později dost zajímavé. Můj největší problém se seriálem je jeho konec, který vlastně nic neuzavírá, jen vás donutí chtít víc dílů, které možná nikdy nepřijdou. (08.10.2019)

Tento seriál se mi líbil. Byla to taková fantasy pohádka pro dospělé. Řada hlavních postav, propracovaný děj, vyprávějící o chamtivosti lidstva, třídním boji, náboženství a přátelství. Nechyběla romantika a tajemno. Krásné kostýmy, na kterých se nešetřilo. Joong-ki Song byl ve své dvojroli vážně úžasný. Rozhodně jsem nic podobného dlouho neviděla. Někdy si pustím znovu, proto dávám 4*. (11.03.2023)

S blížícím se koncem seriálu mi došlo, že slušně vykradli řeckou mythologii a tou brutalitou i krapet hry o trůny. Tagon jako drsný Zeus, Taealha jako Hera a Eunsum jako nešťastný polobůh Herkules, kterému stejně jako Eunsumovi házeli klacky pod nohy. Tanyu bych viděl jako Athénu nebo Artemis a takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho. Jinak jsem rád, že Korejci zkusily plavání v jiném rybníčku než doteď. Oceňuji kostýmy a masky, které v seriálu vidíme, ale na rekvizitách mečů a sekyr by měli trochu zapracovat. Příběh byl dobrý, ale někdy až neskutečně zdlouhavé pasáže některých mini příběhů hlavně uprostřed seriálu už nudili. Celkově bych pochválil odvahu tvůrců, že se do něčeho takového pustili a přeji jim, aby to případnou druhou sérií zdokonalily a výrazně nepokazili. (31.10.2019)

Moje první dojmy z Arthdalské kroniky, když jsem si jí pustil poprvé, nebyly úplně dle mého očekávání a po polovině prvního dílu jsem jí na pár měsíců odložil, že možná někdy. Nutno ale říci, že nejsem konzument korejské tvorby a snímky s této části světa, které jsem shlédnul by jsem spočítal pravděpodobně rychlosti blesku. Protože mám ale potřebu vždy dokončit to s čím jsem začal a také pro velmi kladná hodnocení kroniky, jsem tomu dal druhou šanci. A pak se to stalo. Zažil jsem něco, co jsem opravdu nečekal! Trochu mě děsila stopáž jednotlivých epizod. Téměř 80min. na díl je opravdu hodně a při počtu osmnácti dílu, uff. První dva díly jsou v podstatě seznamovací a troufám si říci, že také nejslabší. Zprvu se mi to vše zdálo tak nějak přeemontované. Herecké projevy tlačené až na hranu a vůbec tak nějak jiné. Rychle mi ale docházelo, jak realistické to ve své podstatě je. Musel jsem se jen oprostit od západního a zde přirozeného hereckého projevu. A ono to fungovalo. Ona emotivní přímočarost mě dokonce okouzlila. Od třetího dílu už se děj pořádně rozjíždí, zamotává a začíná spanilá jízda. Nejsem schopen hodnotit jednotlivé herecké projevy, protože herce vůbec neznám a ani nevím, jestli bych je hodnotit chtěl. Ono to všechno totiž funguje jak má. Hra s emocemi mě doslova drtila. V jednu chvíli jsem se radoval, abych za pár minut zaraženě zíral na nečekané zvraty, nebo se slzou v oku prožíval brutalitu, která je zde dávkovaná v notné míře a způsobem, který je tak neuvěřitelně uvěřitelný. Nejde o přímočarou ukázku bezhlavé řežby, nebo rozsekaných těl. Mnohdy jen viditelné máchnutí mečem nad plačícím dítětem, panickou hrůzu v očích přihlížejících, hysterický pláč a bolest ve výrazu a mé podvědomí již pracovalo na plné obrátky. Takových scén a situací je zde nepřeberné množství. Radost, smutek, nenávist, radost, smutek. Některé postavy nenávidíte, aby jste po chvíli změnily názor v pochopení chování a začali soucítit, načež se utvrdíte v nenávisti, nebo naopak. Vývoj postav je nádherný, promyšlený. Lokace jsou překrásné a nemám pocit, že by se zde na něčem šetřilo. Opak mi přijde pravdou. A v neposlední řadě i souboje jsou realisticky přidržené u země. Nikdo zde nelétá a ani nekosí stovky válečníků svým bronzovým mečem. Dá se polemizovat, nakolik by jedna, byť cvičená, žena s dýkou obstála proti osmi strážným s meči. Ale to nějak patří ke koloritu. Jednodušeji řečeno, Arthdalská kronika je pro mě neuvěřitelným překvapením. Příběhově krásná, hudebně brilantní, soundtrack je zde více než jen kulisou. Nádherně rezonuje a dotváří atmosféru. Je součástí emotivní linky, tak jako přítomných rituálu a atmosferických nálad. Herecky čistá a příjemná. Možná jsem se právě stal fanouškem korejské tvorby v originálním znění. Už koukám po dalším seriálu. Uvidíme. Arthdalská kronika se ale právem vyšplhala na piedestal mého top žebříčku. (05.03.2020)