Tirkus

Světu The Last Kingdom filmový formát prostě nesedí. Děj, který normálně trvalo vyřešit několik hodinových dílů, se tady vyřeší během 10 minut. Spíš než jako ucelený film to působí jako sestřih "nejlepších" scén někde na youtube a to je velká škoda, protože jako poslední série by to fungovalo mnohem lépe. Nový záporák není vůbec představen, smrt několika postav přišla tak náhodně a rychle, že jsem to nedokázal vůbec nijak prožívat a celá ta část s vyhnanstvím byla přímo zbytečná. Na druhou stranu závěrečné rozloučení s Uhtredem a celkově s celým seriálem bylo fajn a bitva na konci taky nebyla špatná.

Další resident evil adaptace, která ale klasicky stojí za hovno. Jo, líbil se mi Lance Reddick jako Wesker (i když se samotnou postavou Weskera mám několik problémů) a jeho herecké výkony jsou asi fakt to nejlepší na celým seriálu a jo, těch pár odkazů na herní sérii bylo fajn, ale jinak tady nefunguje snad nic. Hlavní dvojka, Jade a Billie, je extrémně nesympatická, s tím že u Jade tvůrci fakt dělají všechno proto, aby jí nikdo neměl rád jak v lince z roku 2022 (tady hned v prvních minutách se musí chovat jako nevtipná sobecká otravná kráva), ale i s postupem času je vidět, jak nesympatická je i v tý budoucí lince, kdy svým vypatlaným chováním zapříčiní smrt několika postav. Tím se dostáváme k dalšímu problému, proč je to rozdělený na dvě časový linky? Budoucí linka mě nebavila, je to klasická zombie apokalypsa, kterou tady každej už několikrát viděl, akorát tohle provedení zombíků mě extrémně nudilo a když  už se objevilo nějaký nový monstrum nebo snad i dokonce něco z her, tak je to na obrazovce celou jednu minutu než se zase vrátíme k nudným zombíkům. Celá ta zápletka téhle linky je fakt nudná, místama nedává smysl a občas vyspoileruje to, co se stane v tý lince z roku 2022, která aspoň ze začátku měla lehkej nádech jakési záhady, kterou to nové racoon city skrývá, ale hned po prvním díle je jasný, že tohle se bude hlavně věnovat dvojici otravných čtrnáctek, které dělají neskutečně hloupý rozhodnutí (jo, moje sestra je kousnutá a vím, že se z ní může stát každou chvíli zombie, ale co kdyby šla do školy nebo na párty, to by bylo hrozně cool ne????).  V týhle lince mě ale docela bavila ta zlá CEO Evelyn, kterou ale pak museli zkurvit v tý lince budoucí (ta scéna s Dua Lipou byla co jako? Neironicky člověk co se tohle rozhodl vytvořit a dát do seriálu by měl dostat celoživotní zákaz cokoliv vytvářet) a celkově výběr hudby byl naprosto otřesnej.  Doufám, že tenhle seriál zruší dřív, než dokážou zničit víc postav z herní série.

Ze všech těch nových star warsů (od force awakens) je tenhle asi nejlepší, ale furt je to hrozně zbytečnej film. Začátek je docela matoucí zívačka, hlavní parta hrdinů mi sice fakt nesedla, ale o to víc mě potěšilo závěrečných 20 minut, kdy v tomhle drsnějším stylu bych toho klidně viděl i víc z téhle série. PS: Scéna s Vaderem na konci byla nejlepší.

Nesouhlasím s tím, že tahle série by měla být zlepšením vůči předchozí sérii nebo snad i být nejlepší sérií vůbec. Vždyť je to pomalu to samý, ale mnohem víc přehnaný a šílený. Příběh je rozdělenej na příliš mnoho linek, kdy některý byly (téměř) zbytečný nebo mi přišlo, že na ně tvůrci snad i zapomněli (např. linka s tou armádou??). První dvě epizody jsou skvělý a slíbí nám pořádně temnou atmosféru, ale ta se zase hned rozplyne, jakmile tvůrci předvedou jejich neochotu riskovat. Hlavní záporák sice skvěle vypadá a ze začátku je krásně tajemnej, ale postupně je všechno kolem něho vysvětleno asi nejvíc klišé způsobem a na konci je to takový "černobílý" jako nějakej superhero film. Celá ta část s Jasonem mě neskutečně srala a nechápu tak neskutečně dlouhou stopáž, když celá tahle série je vlastně jen způsob, jak shromáždit všechny důležitý postavy v Hawkinsu pro další season. Na druhou stranu celkový "vibes" tohohle seriálu miluju, to samé mohu říct snad o všech hlavních postavách (scény se Stevem jsou vždycky 10/10) a i přes různé nelogičnosti nemohu říct, že bych se při sledování téhle série nudil.

Star Wars: Vzestup Debility je skutečně bolestivej zážitek, v kterém kromě vizuálu nefunguje vůbec nic. Nějakým záhadným způsobem se nám vrátil Palpatine, kterej nejen že nám vysvětlí backstory Snokea (v asi jedný větě), ale nějak si dokázal vyčarovat gigantickou flotilu lodí, kde každá je úplně super duper nebezpečná a je jich tolik, že to spíš na obrazovce vypadalo vtipně. Rey a její parta špatně napsanejch kamarádů tady zabijáckým tempem běhají z jedný lokace do druhý, všechno se jim hned podaří, protože buď mají vnitřní pocit, nebo jim pomůže nějaká náhodná postava. Mezi tímhle filmem a Posledním z Jediů se z Rey stala až hloupě silná postava, kdy nejen že dokáže vrhat blesky, léčit rány, ale taky musela dostat "šokující" plot twist s tím, kdo ve skutečnosti byli její rodiče. Na to, že tohle mělo být velkolepé finále ságy Skywalkerů, tady není ani pořádnej souboj s lightsaberem, ba navíc to zpětně příběh star wars docela kurví. Možná, kdyby tvůrci měli koule na to z Rey udělat Sitha a z Bena Solo klaďase, tak bychom se dočkali něčeho novýho místo týhle stokrát viděný sračky.

Debilita nové trilogie se začíná pořádně projevovat právě v tomhle výtvoru. Na papíře by to možná mohlo fungovat, kdyby se ale režisér nebál trochu zariskovat a nedělal všechny možný rozhodnutí pro to, aby z toho nakonec byla předvídatelná nudná sračka. Ty postavy jsou tak špatně napsaný, že 40 minut se tam serou s nějakou nudnou zápletkou, která nejen že je nakonec úplně k ničemu, ale úplně jednoduše by se jí dalo předejít.  Taky nechápu, proč nemohlo dojít k důstojnému rozloučení s jednou postavou, která tam místo toho lítá vesmírem jak super(wo)man. To jak dopadl Snoke bylo až směšný a to samý se dá říct i o Lukeovi, jehož role v tomhle filmu by mě asi nasrala, kdybych byl nějakej větší fanoušek této série.

V porovnání s muzikálem z roku 1998 tento film selhává úplně ve všem. Divný CGI kočky odsoudil snad každej (i když s tím, jakej je Hooper debil a jak se choval k animátorům je docela zázrak, že dokázali udělat aspoň tohle), ale i z hudebního hlediska je to bolestivý... což v muzikálu by aspoň ta hudba měla bejt dobrá. Místo písniček, které v muzikálu fungovaly a zněly dobře, je zde většina naprosto zbytečně natahovaná, vleklá nebo nemají vůbec žádný emoce (třeba taková Judi Dench a její unavující mluvení v porovnání s Kenem Pagem). Taky nechápu, proč některý postavy oproti předloze zpívají solo, když to zní mnohem hůř (a v případě Rebel Wilson i neskutečně zoufale). Dokonce mě překvapilo, že Hooper nepochopil velice jednoduchý příběh, který Cats má, takže Grizabella a její Memory nedávají ve filmu smysl (a taky je vtipný/smutný/nelogický, že se jí zbytečná hlavní postava v půlce filmu vysmívá). Pokud film potřeboval hlavní postavu, kterou muzikál nemá, tak proč nevybrat Jemimu, která by se na to i hodila? James Corden byl tragickej a Hooper ho využil jen k tomu, aby mohl udělat pár fat jokes, což je asi tak na inteligentní úrovni kohokoliv, komu se tento film líbil.

Když to porovnám s texaským masakrem 3D, jehož sledování byl skutečně bolestivej zážitek, tak to není zas tak špatný. Ale nejen že téměř všechny postavy jsou otravný, navíc se chovají jako idioti ještě víc, než je v tomto žánru zvykem. Překvapily mě docela dost slušný gore efekty a některý scény byly dobrý (autobus byl hodně povedenej), ale pak tam přijde Sally a co to má jako bejt? Od toho momentu se postavy chovají ještě víc jako kreténi a pokud Leatherface (kterej je asi nejvíc sympatická postava v celým filmu) měl nějakou atmosféru kolem sebe v první polovině, tak na konci je to spíš směšný. Přitom kdyby se tvůrci vykašlali na parodování Halloweenu 2018, tak se klidně mohlo jednat o celkem zábavnej průměrnej horror.

Mám hodně rád Cavilla jako Geralta a Ciri byla taky dobrá, ale ten zbytek mi prostě neleze do hlavy. To, že tvůrci chtějí vytvářet vlastní příběh, by bylo ok, kdyby ten jejich originální výtvor nebyl tak maximálně průměrnej. Akce nic moc a příliš mnoho kecání, které je ovšem o ničem. Scény v Aretuze byly debilní, to samé se dá říct o lince Yennefer, která mě fakt nudila. Kaer Morhen se mi líbilo a trénink Ciri byl fajn, ale chování Vesemira a seriálové pojetí Eskela mělo být co jako? Hlavní záporačka a finální epizoda byly neskutečně obyčejný -> fakt mi přišlo, že něco podobnýho jsem v žánru fantasy viděl asi tak stokrát. Tvůrci by udělali lépe, kdyby jeli podle knih, což jim jakžtakž šlo, protože vlastní tvorba s půjčenými postavami očividně selhává.

Sláva! Hurá! Velmi očekávané vyvrcholení Papírového domu je zde a jdeme takzvaně "all-in". Debilita tohoto seriálu je opět na vrcholu a i přes to, že je to stravitelnější, než bídná předchozí série, tak se i tak jedná o utrpení. Neschopná policie předává otěže armádě, kterou hlavně představuje jednotka individuí, kteří vypadají jak z lobby nějaký multiplayerový hry. Sice je tu tři prdele akce, při který každá osoba má povinnost vystřílet alespoň dva zásobníky za třicet sekund, ale je to jen zbytečná vata, u který snad muselo být každému jasný, že se nikomu nic nestane. Osobně nechápu, o jaké atmosféře či napětí tady místní hodnotitelé píšou, jelikož u každého zvratu je snad všem jasný, že El Profesor má pro danou situaci alespoň dva plány (a vždycky dostaneme alespoň tří minutovej flashback, kde už před 10 lety vysvětloval, jak se přesně tohle do puntíku stane), nebo si vytáhne celej balíček es z rukávu. Co se týče výše zmíněných flashbacků, tak těch dostaneme naservírováno tolik, že by z toho byla pomalu samostatná epizoda a celá ta Berlínova linka je tam jen pro jedno velký surprise na konci, který mi přišlo hloupý a nedokončený. Na to, že je to částečně i telenovela, jsem si již dávno zvykl, takže mi to ani nevadilo. Neskutečně mě ale sralo, jak tam veškeré španělské obyvatelstvo vyjadřovalo podporu a sympatie k našemu gangu, i přes to, že se jednalo o teroristy s rukojmími (u některých scén to bylo fakt až přehnaný). Některé věci musím pochválit, a to například vývoj určitých postav, jako byl třeba Palermo, kterej byl na začátku hroznej kretén, ale teď mě fakt bavil nebo úvodní znělku, kterou jsem snad ani jednou nepřeskočil. Samotný závěr je neskutečně naivní happy end, za kterej by se čtrnáctiletá autorka fanfikcí na Wattpadu nemusela vůbec stydět.