Green Book

Gýč, ale neodolateľný, šikovne hollywoodsky (a oscarovo) vysústružený. Scenár si postupne odškrtáva všetky možné scény, ktoré sa môžu na základe východiskovej situácie stať... a aj tak to celé dokonale funguje. Je to o rasizme, ale bez smoklenia a drásania a predsa dostatočne pod kožu. Samozrejme, všetko stojí na bezchybnej chémii hlavných dvoch hrdinov. Chvíľu mi trvalo, kým som sa naladil na Vigga hrajúceho De Nira v 70. rokoch, ale potom už to šlapalo krásne, Ali tiež skvelý. (27.01.2019)

Já neříkám, že se mě to na konci nedotklo, ale opravdu ne kvůli tomu kdo má jak barevnou držku, ale proto, že jsem z toho cítil ryzí chlapský přátelství a tady já přemýšlím jestli tvůrci, když dělají takový film myslí na nás diváky nebo na akademii. No kluci to zahráli dobře, hlavně Viggo skvělý i když na Ramiho nebo Christiana by to v mých očích nestačilo, uznávám, že výkon super. Jelikož v roce 2018 měl Denzel Washington jen Equalizer 2 a to by i na dnešní USA byla docela divoká nominačka, štěstí se opět usmálo na Mahershala a kdyby dostal plešku měl bych jich víc (obě za vedlejší) než Matt nebo Leo a to by byla docela prdel, protože pro mě je Mahershal jen lepší průměr. Toliko předoscarový rozjímání, který bude za pár hodin jasný, já tentokrát tuto black show vynechám, ale budu držet palce filmu Vice. Zelená knížka má dobrou atmosféru, sympatický herecký výkony, ale krom výše zmíněného mě ještě trošku vadí, že se docela vleče. (24.02.2019)

Přes už tak propraný a (věčně) vděčně oscarový téma rasismu je to překvapivě lehký a vtipný lidský příběh “na cestě” pozdně segregovaným Jihovýchodem USA, kde je spousta srdce a charisma - hlavně v podání a kontrastu dvou hlavních postav. Když vážený svéprávný černoch z New Yorku se svým držkatým bílým řidičem (Viggo top) dorazí do kraje, kde strhané potomstvo otroků pořád ještě okopává něčí políčka, tak to (a bez otravnýho prvoplánu) velmi dobře ukazuje, jak je “mezi svými” vlastně relativní, zároveň co se během sta let po příměří a zapsání 13. dodatku k Ústavě ve státech bývalé Konfederace vlastně reálně změnilo... (čtivo a video na téma) A ano, “Green Book’s 1962 Cadillac DeVille is a star in its own right.” Tak za mě nej vítěz od Birdmana a prostě film pro radost. (24.02.2019)

Viggo Mortensen v této roli téměř k nepoznání, ale pořád ohromný sympaťák! Zajímavý film o nečekaném přátelství mezi rasistickým Italem a černým doktorem na piáno. Je to vtipné, je to procítěné a hlavně nádherně vykreslené prostředí 50-70 let a jak to chodilo na jihu USA (tedy především jak se zacházelo s černochy). (08.02.2019)

Nalézání Lessníka ryloudyt, ovšem s korektním apgrejdem dle nejnovějších sluníčkářských geopolitických trendů. V Nalézání učil velký bílý kulturní Šón driblujícího negra artikulovat a nepolámat moc pastelek při podepisování se. Světopořádek se ovšem za těch 19 let konečně dostal do nedemagogických kolejí multikulti štěstí, od zrušení otroctví se to tu ve skutečnosti začalo hemžit renesančními senegalskými vzdělanci a zanedlouho i 1. Římskokatolická a.s. bude nucena veřejně přiznat, že Ježíš byl jasný Afroizraelita a gej, načež vypukne na trhu barev – laků krize s ebenovou hnědí a fuchsiově růžovou na bederní roušky, protože při tom počtu pohádkových model k přestříkání to Balakryl nebude stíhat vyrábět. A tak nám nyní citlivý čokoládový homointelektuál konečně korektně kultivuje lopatisticky buranskou rasistickou bílou hubu, až jako obvykle převede Mekkárty Zázračného Štefana bez úrazu přes přechod a eben se slonovinou splynou v perfektní harmonii sdružených barev Benetonu. Každopádně, ač kýčovitě vykalkulovanou a s demagogicky prvoplánovým pohádkovým afrorasistickým podtextem, jedná se o veskrze příjemnou a místy i vtipnou záležitost, kde každou další přesně očekávánou rektobolnou scénu vyhlížíte s netrpělivostí otylé hospodyňky, až ji konečně zhasne kontrolka nahřívání na žehličce. Maršmelous Ali definitivně vyvrátil, že si Čokooskara za toporný štěk v Můnlajtu zasloužil jen proto, že překročil povolenou dávku pigmentu po hysterickém ječení xenofobní krávy Džády Pičr Kovářové, a je zde jednoduše naprosto skvělý a xežrání. To naopak mohutně přemejkapovaný a pouťově dobarvený dánský Čaroděj první kategorie, ač jinak velmi solidní herec, s tímhle partem šlápl do hovna, brutálně to nedával, přičemž s přiblblým akcentem, retardovanou gestikulací a urputným přehráváním vypadal, jako by se Funes snažil o Kmotra, a toho mafiánského ranaře spíše parodoval. A to je přitom v Holém údu nativních Italů skoro jako židů. Asi jim v tom ty jejich rasistické odbory zakázaly hrát. (28.01.2019)