Green Book

Komediálně laděné road movie historií rasové segregace v USA. Etnicky obrácení francouzští Nedotknutelní, jemně aktivistický film z amerického jihu 60. let a v tomto kontextu zcela pochopitelný Oskar... Mimochodem zdaleka nejpovedenější film režiséra Farrellyho, který dosud se svým bratrem točil jen samé přiblblé béčkové komedie... (27.02.2019)

„Čůrat do lesa chodí zvířata,“ reaguje černošský pianista na pobídku bílého šoféra, který se s ním kvůli potřebě jít na malou vrací desítky minut do hotelu. Vážený umělec, kterého o přestávce všichni plácají po ramenou, totiž na běžnou toaletu nesmí. Je mu nabídnuta dřevěná bouda „támhle za tou borovicí“. Jsme v šedesátých letech a Viggo Mortensen (po kouzelném dramatu Tohle je náš svět opět výtečný) doprovází svého dočasného černošského šéfa na turné po americkém Jihu. V ruce má přitom takzvanou Green Book, která seznamuje Afroameričany s několika pravidly, protože okolo je stále plno rasismu a nenávisti. Bývalý vyhazovač, rekordman v počtu snězených hot-dogů a užvaněný newyorský Ital je vedle distingovaného jazzového klavíristy pochopitelně trochu vidlák, takže se dá očekávat řada milých momentů. Ano i ne. Protirasistická road movie je totiž skrz naskrz průhledná a postupně si odškrtává všechny očekávatelné položky, až se všichni společně obejmou na Štědrý večer. Horkokrevný řidič samozřejmě v lecčems zkrotne, prokáže svou mazanost a dobrosrdečnost, uznávaný umělec zase upustí krapet ze svých pevných zásad. A společně hoši vypustí několik těch „pravých životních mouder“. Malý, nenápadný a skvěle zahraný. Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy v oscarové sezoně objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Příjemně ubíhající kousek o nečekaném přátelství a rozdílném vnímání hodnot nicméně těžká témata jen olizuje: ať už je to samotný rasismus nebo naznačená umělcova sexuální orientace. Autor taškařic Něco na té Mary je nebo Blbý a blbější si zřejmě hodlal splnit sen a zkusil něco vážnějšího, místy příjemně těší diváky zdánlivě nenápadnými gesty a několika úsměvnými momenty, ale jinak opravdu není nějak zajímavý nebo dějově hutný. Oslavovaný Mahershala Ali mě úplně nestrhl. A omlouvám se, ale mnohé „překážky“ opravdu působí až uměle. Stejně jako těch 85 procent tady!! (18.01.2019)

Takže když nejsem dost černej, ale ani nejsem dost bílej a nejsem dost člověk, co teda jsem? Taková ta úsměvná "feel good" záležitost, která vás zahřeje na srdci, ale nic víc, nic míň. Prostě věc ušitá na míru Oscarům, což je mi už samo o sobě kapku proti srsti. Musím ale říct, že hlavní zápletka, tedy přátelství mezi bílým prosťáčkem a černým upjatým géniem zahrála i na moje struny. Rasismus v Americe je prostě vděčný téma, a jakkoli omílaný, pořád zajímavý. Miloučký film, o kterém ale po měsíci ani nebudete vědět. Jen vám zůstane ten hřejivý pocit na dušičce... možná. (Spíš jsem pro 3,5 hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že to nejde...) Chce to kuráž, abyste změnili lidská srdce. (13.03.2019)

Tony "Lip" Vallelonga (Viggo Mortensen) dělá v klubu Copa vyhazovače a šoféra. Klub je však na dva měsíce uzavřen, protože bude procházet renovací a Tony se ocitá bez práce. Dr. Donald Shirley (Mahershala Ali) hledá řidiče pro své osmitýdenní koncertní turné po jižanských státech USA a Lip se ocitá na seznamu kandidátů, ale bude tady menší problém, protože Don je černoch... Příběh, který napsal sám život, svede v roce 1962 dohromady dva muže s naprosto rozdílným pohledem na svět. Oscar je v tomhle případě zasloužený, protože film nabídne skvělé herecké výkony od obou hlavních představitelů. (10.03.2019)

Viggo Mortensen v této roli téměř k nepoznání, ale pořád ohromný sympaťák! Zajímavý film o nečekaném přátelství mezi rasistickým Italem a černým doktorem na piáno. Je to vtipné, je to procítěné a hlavně nádherně vykreslené prostředí 50-70 let a jak to chodilo na jihu USA (tedy především jak se zacházelo s černochy). (08.02.2019)