Traja veteráni

Vemkoncem nejlepší česká filmová pohádka. Celé to stojí na scénáři, kde se podepsal humor jak páně Wericha, tak i Svěráka. Na hercích a v neposlední řadě i jakési exotické výpravě. Velkým plusem této netradiční pohádky je, že zde nečpí politický podtext, který by dětem do hlavy vštípil něco o havířské morálce. (20.12.2011)

Traja veteráni nedostali príležitosť byť priemerným alebo dokonca zlým filmom. Už pôvodná Werichova rozprávková moralitka bola nápaditá. Svěrák jej pridal trochu mentorovania, plné priehrštia nezabudnuteľných hlášok a zopár hercov z Cimrmanovho divadla a Oldřich Lipský to celé zrežíroval. S hercami, akými boli Rudolf Hrušínský so Somrom a Čepkom po boku, s Lasicom a Satinským a množstvom ďalších iste nemal veľkú prácu. Jaroslav Uhlíř pridal chytľavú pesničku, ktorá nemala šancu nestať sa odrhovačkou, a všetky potrebné ingrediencie boli namiešané. Mohol to byť jeden z najlepších filmov osemdesiatych rokov. A nebol. Chýbalo mu niečo, čím je pri krasokorčuľovaní sklz. Všetko bolo také chcené a trochu vykalkulované. Tak ako štyri hviezdičky odo mňa. Aj tie sú pomerne slabé. (07.06.2012)

Predposledni film Lipskyho a presto byl v nejlepsi forme a opet natocil perfektni komedii, tentokrat ladenou do pohadky. Pribeh je sice opet o potrestani zla a podobne, ale je velmi slusnej. K tomu tu je perfektni pisnicka, skoda, ze nich neslozili pro film vic, takle hraje furt ta jedna dokola. No a pak herci. Nema cena se zminovat o vedlejsich super postavach, nejdulezitejsi jsou tri hlavni veterani a ti jsou perfektni. Sice mi prijde, ze Cepek se vekove mezi ne nehodil, nicmene byl perfektni. A Somr je drobet nevyraznej. Coz znamena, ze nejlepsi tu je Hrusinsky. Na tenhle film se vzdy rad kouknu. (02.01.2008)

Říkám to furt: zlatí komunisti; kdo nevěří, pro toho mám jen jedno slovo: „s velbloudééém“. Proto všemu, co je v tomto filmu kultuhodné, budiž na Bílé Hoře vztyčena socha zlatého velblouda v rudém cylindru. Tři veteráni jsou prvotřídním dokladem, že ať Svěrák tou svou laskavěhumornou lidskostí páchne sebenasládleji, přece téměř vše, na co kdy sáhl, patří do čítanek jakožto kultovní slovesně-kulturní artefakt postfáze národního obrození (ale abych neurazil božstvo: původcem Tří veteránů je národní modla Werich). Hvězdičku bych arci ubrat měl (ani mě nenapadne): sem tam slabší moment, sem tam tlačení na pilu lidové humanity (aby bylo jasno: když se na pilu tlačí, zadrhne se a neřeže); na vině je jak Svěrák, tak všichni tři představitelé titulních postav, což však nic nemění na geniálnosti jejich obsazení; stáří dvou z nich sice působí poněkud nepatřičně, ale vadí? Nevadí. K tomu Lasica a Satinský se Skalskou, Gerendáš (v chacha „životní roli“) i sám Svěrák naprosto dokonalí v tomto království s línými pavouky i obyvateli, jehož vladařská rodina dobře ví, zač je v Pardubicích perník, z nějž nos andělské mrchy vyráží na své famózní Europa tour, to vše pod šťastnou taktovkou velikána české filmové parodie Lipského; jeho bratr v roli trpaslíka solidně ucházející, je to však štramák Kopecký, kdo své doslova pidipostavě věnoval sólo hodné této báječné pohádky; o Uhlířově vkladu věru není nutno ztrácet slov. Abychom nepřehlédli urklasičnost: cesta z války tam a zase zpátky a zase zpátky tam a málem tam zpátky a zpět. Přes zasněžené hory a obratiště je pod frňákovníkem. Ještě při předposledním zhlédnutí jsem neměl valného pochopení pro finální adoraci flašinetu, nástroje podbízení se dětem, či spíše tomu, jak by je dospělí chtěli mít: veselé a hravé vděčné protosubjekty, na nichž lze páchat dobro. Ale nyní, o rok dospělejší, pochopil jsem konečně, že navázat a znovu začít nebylo možno jinde než tam, kde cesta začala, a naprosto ne jinak než vylovením oné osudné kliky. Jo a s humanitou by to nebylo tak zlé, kdyby byl do role sedláka obsazen Smoljak; i symetrie díla by tím dosáhla dokonalosti. (15.02.2012)

Jeden z mnoha filmů, které jsem v dětství miloval (btw. tehdy jsem toužil po tom růžovém klobouku), ale nově už je moc nemusím. V tomto konkrétním případě se mi to zprotivilo jednak neustálým reprízováním v televizi, kvůli němuž to člověk zná už nazpaměť, a jednak mi ten svěrákovský humor přijde spíš nevtipný, někdy až trapný (a děti - obzvlášť ty dnešní - tam podle mě nemají šanci pochopit hromadu věcí, všechny ty narážky na politiku apod.). Myslím, že mám asi obecně k Lipského filmům dost rezervovaný vztah, kvůli kterému si k nim už asi cestu budu hledat jen těžko. (28.12.2021)