Také krásne šaty

Čirá bezradnost. In Fabric selhává nejen jako giallo horor, ale překvapivě neobstojí ani coby celovečerní film. Přestože režisér správně klade důraz na iracionální výjevy, barevnou stylizaci či erotický podtext, to nejdůležitější mu uniká - atmosféra. Pohybuji se v akademickém prostředí, a tak velmi dobře vím, že obdobný způsob tvorby je zcela typický pro studenty FAMU, kteří v prvním ročníku veškeré teoretické poznatky zpravidla aplikují čistě mechanicky. Od Stricklanda bych už přeci jen očekával vyšší level. Pozorný divák si navíc začne pokládat otázku, proč se zde vyskytuje množství scén, které děj vůbec nikam neposouvají a spíše jej naopak zahlcují. Odpověď přichází záhy. Režisér hraje o čas, jelikož není schopen příběh smysluplně rozvíjet. Nakonec vše vyřeší piruetou, za kterou by se nemusel stydět ani legendární Ed Wood. Zhruba po hodině klikne na tlačítko reset a stopáž se tak natáhne na požadovanou délku rebootem původního příběhu. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nemohu tuto odstrašující ukázku amatérství ocenit jinak než odpadem. (26.08.2019)

Krásnej film. Chápu ale, že obecně to lidi moc nechytne. Je to hlavně pocitový, vizuální a estetický. Obrazově, kamerou, barvama, ale i hereckýma výkonama je to prostě lahodnej kus umění a já jen v koutku duše ronil slzy, že už jsem tolik let čistej ... Protože "něco" k tomu ... a byl bych v naprostý extázi. Dějově to není kdo ví o čem. Ale to není důležitý. Většina postav je na sledování dost nepříjemná, až hnusná a slizká. Celý to vizuálně připomíná gialla ze 70tek. Úzasnej je ten obchod a ta hlavní prodavačka, ale i ty ostatní postavičky ... dokonalý panoptikum. Už bych se opakoval, logickou hloubku v tom nehledejte, pouze estetickou a pocitovou... (+ wtf vtip) (23.11.2019)

Tedy čekal jsem poněkud masožravější šaty nebo alespoň jakousi obdobu Upíra z Feratu, nakonec jsem byl ale vcelku spokojený. Rudé šaty se natolik sblíží se svým majitelem, až ho připraví o život. A proč? To je vysvětleno v závěru filmu, když se malý výtah spouští do podzemí. Snímek připomíná evropskou kinematografii sedmdesátých let, kdy především v Itálii, Francii, ale i Španělsku či Anglii vznikaly podivné, neobvyklé a bizarní filmy. Nejzajímavější a nejtajemnější postavou je Miss Luckmoore (Fatma Mohamedová). Jedny z nejlepších scén pro mne - zuřivá pračka, snímání paruky, omývání figuríny, oheň a tajemství v podzemí. Vizuálně místy uhrančivé s výbornou hudbou. Film pro menšinové publikum se s běžným divákem nejspíš mine. (23.10.2020)

"Každý nový film režiséra Petera Stricklanda je s netrpělivostí očekáván..." Tak to mi je novinka, ja som doteraz to meno nikdy nepočul, a to poznám aj takých režisérov ako Jirka Mádl alebo Tomík Magnusek. Po vzhliadnutí tohto snímku mi je ale jasné, že počet filmov, ktoré som od tohto chlapíka videl ostane dlhodobo na čísle 1. A vy, ktorý máte to šťastie byť stále na nule, snažte sa ju uchovať čo najdlhšie. Je to maximálne negustovné dielo. Respektíve ak máte chuť na menštruačnú krv a pri tom radi onanujete, nech sa páči, po polhodine zažijete vyvrcholenie. (19.09.2019)

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. (15.05.2024)