47 metrov pod hladinou 2

Je možný, že mě to bavilo více, než před 2 roky jednička. Má to svižné tempo, dobrou atmosféru, několikrát jsem se dost dobře lekl. Žraloci ale průměrný, na postavách mi nezáleželo, i když holky to byly celkem fájn, smrti průměrný, ale zase jich nebylo málo. Závěr byl sice debilní, no mělo to alespoň šťávu. Na jedno zhlédnutí, je to asi v pohodě. (09.11.2019)

Pokračování, které není pokračování. Musím říct, že trailer na mě působil dobře a na film jsem se jednoduše těšil. Zase krásné prostředí a exotika. Navíc tady máme čtyři krásky (Jedna je dokonce dcera Slye), které se jdou potápět do velké průrvy. Film je něco pro mně. Jeskyně, podvodní labyrint, nedostatek kyslíku a velké zubaté potvory. Pro mě jako klaustrofobika se strachem z potápění a o zubatých čelistí nemluvě. Je film vlastně perfektní ukázkou strachu. Navíc prostředí v mayských ruinách je super. Žralok je skvěle odporný a drama je to od začátku do konce. Jo, kdyby raději holky se šli koukat na loď. Nicméně atmosféra a napětí je podle mého soudu naprosto super. Film jsem si užil od začátku do konce. Za mě to překonalo jedničku, která sic originální, tak předvídatelná. Dvojka Uncaged mi přijde originální i skvěle zvládnutá. Po delší době horor s monstrem ze kterého jde strach a film má napětí po celou délku. Finále pak velmi připomíná konec jedničky, naštěstí se vyvaroval stejných chyb. (78 %) (14.02.2020)

Kdybych měl v kostce shrnout své pocity, tak bych to oznámil asi těmito slovy „čím déle, tím hůře“. Jde o to, že začátek je celkem jednoduchý ale za to slibně funguje. Jakmile nám kvarteto sličných dam způsobí zemětřesení a na scéně se objeví náš hladový (ne)přítel, s filmem a jeho logikou a kvalitou to jde velmi těžce k ledu. Ačkoliv má snímek stravitelnou délku, druhá polovina je nekonečná a akorát se ve Vás začne vařit krev. Celkově se tedy pro mě jedná o zklamání a hledat pozitiva asi nemá moc smysl. Kdo hledá kvalitu, musí hledat jinde, pokud však máte mejdan, jste nadraný a máte hlad, tak si to klidně pusťte. (23.01.2022)

Když před dvěma roky natočil režisér Roberts prvních 47 metrů, udělal mi opravdu velkou radost. Osobně totiž považuji 47 Meters Down (2017) za nadprůměrnou záležitost a to hlavně díky velmi solidní atmosféře a taky faktu, že se sám rád potápím (už mám za sebou pár ponorů s instruktorem) a potápění v kleci se žraloky je můj velký sen. I z toho důvodu jsem se na dvojku vážně těšil, přestože bylo avizováno, že rozhodně nepůjde o žádné klasické pokračování. Johannes Roberts nechtěl točit jen kopii sebe samého a tak se rozhodl pro razantní krok – tentokrát se nešlo do klece, ale do zatopeného mayského města / pohřebiště. Což o to, exotické prostředí bylo nádherné, podvodní záběry na pozůstatky staré civilizace super a děvčata v bikinách taky ušly (zvláště pak dcera slavného představitele Ramba či Rockyho Silvestera Stalloneho), ale bohužel se opět nevyvaroval množství viditelných kiksů a nelogických prvků, které jsem byl v jedničce ochotný přehlédnout, ale tady mi lezli dost na nervy – a musel si jich všimnout i úplný laik. No a to se týkalo i samotného příběhu jako celku. Divák se dočká několika lekaček a překvapivých útoků žraloků (kteří mimochodem zrovna moc dobře udělaní nebyli), poseroutkové si možná cvrnknou do kalhot a věřím, že ocitnout se v podobné situaci tak se poseru asi taky, ale dost mi vadila celková uječenost a přehnanost některých věcí – zvláště pak když se žraloci objevili někde, kde by se neměli už jen kvůli své velikosti možnost dostat, natož se tam i otáčet extrémní rychlostí. Největším úletem však byl úplný závěr. Tady se přikláním k těm, kterým se tímto okamžikem film zhnusil minimálně o polovinu. Naprosto nereálné, přehnané situace a digitálně ne moc dobře zvládnuté útoky žraloků, ale i poslední zoufalý boj obou dívek o přežití ve vodě plné krvavé návnady a hejna žraloků. Škoda, ale jde jen o obyčejný průměr. 50% (03.11.2019)

Na dárek od otce v podobě projížďky lodí s možností pozorování žraloků se nevlastní sestry vykašlaly, raději vyrazily na dívčí jízdu do mayského města, respektive pohřebiště pod zemí, které je kvůli stoupající hladině moře zaplavené. Pro milovníky dávných časů je to ráj, pro žraloky zrovna tak. Jak se v jeskyních predátoři objevili, neřeším, podstatné je, aby potápění nebylo zdlouhavé a únavné (což ale je) a aby byl dostatek potravy (což je naštěstí taky). Dokonce si žraloci pošmáknou na dlouhonohé dcerce jedné akční legendy. Johannes Roberts (rozhodně bych nemluvil o nějakém pokračování, společní jsou jen žraloci a docházející kyslík) naházel do hrnce krapet jiné ingredience a trochu jiné koření, potenciál prostředí se mu daří využít a občas se i vytáhne (třeba zpomaleným estetizovaným záběrem, při kterém hraje důležitou roli právě dcerka akčního bijce). Logiku ale místy nechal za dveřmi. Nakonec se v dietní stopáži do finále doklopýtá a soudě podle reakcí naštve „jen“ každého druhého diváka. Což zase není tak hrozné skóre. Nicméně zlaté jednohubkové Mělčiny s luxusní Blake Lively. (01.11.2019)