Réžia:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jiří Sovák, Václav Lohniský, Iva Janžurová, Míla Myslíková, Josef Kemr, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, František Kovářík, Josef Abrhám, Jiří Schmitzer (viac)Obsahy(1)
Nezabudnuteľná česká komédia, v ktorej majster v továrni na poľnohospodárske stroje Jiří Kroupa (Jiří Sovák) potrebuje doklad o vyššom vzdelaní. Nerád a nedobrovoľne musí preto navštevovať večernú priemyslovku. Dokonca sedí v tej istej lavici ako dopoludnia jeho syn. Skutočný otec a syn vystupujú teda v úlohách Kroupu staršieho i mladšieho. Obaja zažívajú neuveriteľné študentské zážitky, pričom študijné výsledky oboch sú vzájomne konfrontované... Vynikajúca komédia s výbornými hereckými výkonmi a nezabudnuteľnými dialógmi je zárukou príjemnej pohody. (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (991)
Marečku, podejte mi pero! je studnicí nezapomenutelných a v podstatě již dávno zlidovělých hlášek, a i když už člověk viděl film několikrát, rád se k němu vrací. Příběhově nejde sice o nic komplikovaného, byť samotný nápad s večerní školou pro dospělé je netradiční, avšak celé je to zahrané a především napsané tak humorným způsobem, že se člověk nechá vždy na hodinu a půl unést a pobavit množstvím replik, které by se daly z fleku tesat do kamene coby klenot českoslovenkého filmu na poli komedie. Hliník z Humpolce, hrdobci, Mlha s Plhou, Hujerovy švestičky, sraz na hřbitově či Dudek mlčící jako dudek. Nadčasová klasika, jež nestárne, nýbrž zraje! ()
Dívat už se na to nemůžu (přinejmenším v příštím čtvrtstoletí), ale otravnou obehraností filmu se nic nemění na faktu, že mě jako dospělou rozesmál podstatně víc než v dětských letech. Skvělá komedie plná zlidovělých hlášek, skvost české kinematografie. Nicméně: koho to má ještě bavit? Vždyť to celý národ zná zpaměti :-/. 91% ()
Jiří Kroupa zasedá lehce znechucen do lavic večerní průmyslovky pouze z toho důvodu, aby šéfovské místo v prosklené řídící kukani nepřipadlo snaživému idiotovi Hujerovi. Kroupa má ze začátku s prospěchem menší problémy, diktát odhalí jeho drobné mezírky v mateřském jazyce, ale brzy se objevují první radostné vlaštovky (4 z Dusíku a 4- z Rovnováhy na páce). Z tak výrazného zlepšení je jasně patrné, že Kroupa studium hravě zvládne a proto se můžeme věnovat důležitým ponaučením snímku: 1. I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, přestože, když kouří, tak zvrací a když se holí, tak krvácí 2. Nezaměňujte Marečka za Hustolesa, zvlášť když se jmenují Šlajs a Tuček, 3. Přítomnost Mr. Aluminia na výuce je vyloučena. ()
Tyhle Svěrák/Smoljak haha-chichi scénáře kde kvantita vtipu je jedinou kvalitou mi lezou dost na nervy, ale zase na druhou stranu, pokud měly filmy jako Marečku či Jáchyme, hoď ho do stroje sloužit jako skládka slabších vtipů, které se nevešly do cimrmanovských her, tak díky bohu za ně. Přesto musím uznat, že zanícení, se kterým se tu někteří herci vrhají do svých hlášek občas donutí si některé scény přetočit a dát si je od znovu. Kovaříkův klepající spodní ret při traumatické scéně "Ale Mlho...", nebo monolog o jedné větě a třiaosmdesáti slovech, který vede Weigel (čímž se zřejmě stal role modelem pro Lukáše Grygara) budiž jedněmi z příkladů. ()
Ale já jsem Tuček, pane profesore. Geniální komedie o tom, že i dospělí se můžou chovat jak malí fakani. Přesně vystižené charaktery – raubíři Tuček a Šlajs, snaživec Plha, třídní hňup Kroupa, šplhoun Hujer, dámička Týfová. Jen je mi líto, že některé z nich už na školním tablu neuvidím. I když znám tenhle film prakticky zpaměti, nikdy si ho nenechám ujít ani při dvousté repríze. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (78)
- V Československých kinách bol film v roku 1976 najnavštevovanejším československým filmom a tretím najnavštevovanejším filmom celkovo v roku 1976. Viac divákov prilákali v roku 1976 do kín len Spielbergove Čeľuste a komédie Ak sa nahneváme, budeme zlí s Budom Spencerom a Terencom Hillom. Zároveň ide o 65. najnavštevovanejší československý film vôbec, v rozmedzí rokov 1918 až 1989. (Raccoon.city)
-
„Chtěl jsem probrat Trhany,“ říká profesor Hrbolek (František Kovářík). Povídková studie „Trhani“ od Jana Nerudy zobrazuje život kočujících železničních dělníků v 2. polovině 19. století. „Trhani“ proto, že trhali výbušninami skály.
(sator)
- V závěrečných titulcích je ve jméně Petra Bruknera chybně napsáno Bruckner. (skinny9)
Reklama