Maniak

Ono to má zajímavej námět i atraktivní future-retro stylizaci, ale je to tak šíleně mdlé, bez záběru a vyprázdněné, že prvních pět dílů byl porod a s dalšími pěti jsem už nehodlal ztrácet čas. Chápu, že to má odrážet vnitřní rozpoložení těch postav, ale v tom je asi ten problém. Postavy nejsou dostatečně zajímavé ani sympatické, takže mi jejich (do pátého dílu nastíněné) duševní problémy přišly nehodné další pozornosti. Ema Stone se chovala jak piča ke své mladší sestře a zkazila každej "hezkej" moment tím, že si vyfotila podpaží. Při jednom takovém zbytečném projevu zákeřnosti měla nehodu a její sestra zemřela. Ona se trápí a pomocí nějaké drogy se do toho okamžiku navrací, čímž se opakovaně vystavuje traumatu...blablabla. Neni to dobře vykonstruované. Vůbec jsem do toho nebyl zainteresovaný, což je problém, pokud mám investovat 6,5 hodin. Pamatovat si budu hlavně pod bradou houpající se lalok Johana Hilla (zhubl). (30.05.2020)

Jen škoda, že je třeba se doslova protrpět prvními třemi díly. A to myslím doslova, ten první lze doporučit jen někomu, kdo hodně nenávidí sebe sama. Akorát se v nich odehrává základ, z kterého zbytek čerpá. Pak však seriál dostane spád a temně komediální nádech, jenž nepřebíjí vážnost situace, kde nemá. Rozhodně lze souhlasit, že seriál není pro každého. Mimochodem, to o té dominantní japonské kultuře v USA nevysvětlí. (22.09.2018)

Není to seriál pro všechny. Vyžaduje otevřený přístup, a jít seriálu trochu na proti, a nesnažit se ve všem hledat logické opodstatnění. Fukunaga vystavěl svůj příběh na postavách, které mají hodně chyb a špatných vlastností, ale čím více je poznáváme, tím více nám na nich záleží, a o to více pak fungují všechny emoce, zvraty atd. Fukunaga si sehnal parádní herce, od Hilla, Stone po Therouxe k Sonojo Mizuno. Je to netradiční, anarchistické, a ne každému to sedne, ale za mě, velký palec nahoru. (30.01.2019)

Multi-reality brain magic shit. Future-retro kvazi osmdesátková psychoterapie skrze prášky v uzavřené bizarní minisérii, kterou lze jen stěží zaškatulkovat. Je/není to černá (ne)komedie, (ne)psychologické (ne)drama, (ne)scifi, (ne)fantasy, macourkovská (ne)parodie... Což platí i o výkonech, jsou tu přepálené komediálně stylizované stejně jako tiché dramaticky pojaté. Tvůrci si pohrávají s žánry, stylem i vizuálem ve zdánlivě neslučitelném chuťovém mišmaši à la dort Pejska a Kočičky. Jenže narozdíl od nich jim z toho, světe div se, vyšel jakžtakž koherentní funční celek. Maniac prostě nesedne každému. Co každému, většině. Ony se totiž ty přístupy nestřídají jen epizodu od epizody, ale mnohdy spíše scénu od scény. Je to svébytné natolik, až to lze po několika epizodách odstřelit jako "do sebe zahleděnou echt divnost pro überdivnost", které chybí (Gondryho?) hravost jenže... Navzdory tomu všemu se to umí dostat na samé jádro pudla; tedy až na dřeň emocí i rozpoložení postav čili se ke svému vlastnímu překvapení přistihnete, že vám vlastně nejsou až tak ukradené, jak jste si mysleli. Což není zase až tak málo. Ovšem zase ani ne až tak moc. Popravdě, kdyby se veškeré ty narativní meta skopičiny vynechaly a zůstal čistě jen základ v podobě dvou (skvěle odehraných) narušených, co si hledají cestu k sobě sama/tomu druhému, tak to mohlo mít stopáž celovečeráku a nic zásadního by neabsentovalo. Což je u seriálu (speciálně pak uzavřené minisérie) vždycky problém, když se sníží k nadbytečné vatě; jakkoli v tomto případě zábavné, nenudící a samoúčelně výstřední. (22.09.2018)

Maximální směsice všech možných, filmových žánrů, poskládaná ve skládačce, která nelepí a je místy dost zábavná. Nemusíte pochopit vše, co se děje v hlavách účastníků tohoto experimentu, ale jedna věc se tvůrcům musí nechat. Maniac je přesně ten typ seriálu, který Vás donutí pořádně přemýšlet. A Jonah a Emma jsou skvělí. A konec je výborný. A vůbec, lepší čtyři! (08.02.2019)