Dobré ráno, Vietnam

S filmem Dobré ráno, Vietname se v mé hlavě pojí tolik problémů, které ani netradiční nápad zobrazení vietnamské války z pohledu dídžeje v podání jindy mě vcelku oslovujícího Williamse nedokáže zastínit. Předně je pro mě záhadou, že postava žvanícího, meloucího moderátora může někomu připadat vtipná. Jeho žvanění je sice pohotové, ale jalové. Komedie pointy obvykle nestaví na postavách se smyslem pro humor, často právě naopak. Jeho postava, Cronauer, je neskutečně otravná. Nejenže ji hraje komik Williams, ona sama je komikem, ale ne povoláním, pořád! Člověk, co všechno, resp. prakticky všechno obrací v žert, je nesnesitelný. Film to ale nereflektuje, Cronauer je dobrými lidmi bezvýhradně milován. Je jen pár momentů, kdy se Cronauer vzepře tomuhle strašnému povahovému rysu. +++++ Dle distributora nabízí film "lidský příběh", dle Subjektiva "příběh tak lidský, že už v něm není prostor pro lidi." Sluníčkový Cronauer se snaží být na každého taaak hodný, nedomýšlí ale důsledky svých činů a film se jimi nijak nezabývá. Může tedy vesele zvyšovat morálku vojáků, kteří možná nevědí, zač bojují, balit vietnamskou dívenku, pochopit kluka z vietkongu a učit vietnamce anglické idiomy, včetně sprosťáren. Umožňuje vojákům zapomenout na útrapy války, takže si nikdy nemohou říci jako Rostov z Vojny a míru: "Proč já jsem sem vůbec chodil." Jednou se pokusí prolomit cenzuru, ale v dalším momentu už zase dělá vojákům radost a pozvedá morálku. Srovnejte jej s rozkladným Švejkem říkajícím: "Lidi nestřílejte, dyť tady jsou lidi." Cronauer se nesnaží věci pochopit, snaží se je obejmout a z filmu jako by vyplývalo, že je to tak vlastně správně. (12.09.2014)

Spočiatku na mňa veľmi rozpačité, taký smutný humor, taký cez slzy, silený a prehnaný, skrývajúci trápenie, ale možno to také malo byť. Neskôr sa to rozbehlo aj iným smerom, ale tá príchuť toho predchádzajúceho tam bola stále. Moderátor ukazoval, čo je to krásne na Amerike narozdiel od armády a preto je ten film zaujímavý, no ten záver, to je také ponechanie všetkého osudu. (28.03.2015)

Skúste si z fleku spomenúť na nejaký americký film o vietnamskej vojne, v ktorej dostanú väčší priestor aj vietnamskí civilisti. A prostitútky vo Full metal jacket teraz necháme stranou. Levinsom s Markowitzom majú moju úctu. Ide o hlboko ľudský antivojnový film skombinovaný s komédiou, čo nabáda k porovnávaniu so seriálom MASH. Je trochu škoda, že Williamsove fóriky sú prezentované v tak zbesilom tempe, že zachytíte maximálne každý tretí a po filme máte chuť si radšej k plnej spokojnosti ešte pre istotu prečítať scenár. Ono to viac funguje ako ten ľudský príbeh, než komédia, čo je nakoniec len a len dobre. (04.03.2018)

Tři a půl hvězdy. Co si budeme povídat - herecký výkon Robina Williamse může být zrovna tak hlavní devizou i hlavním úskalím tohoto filmu. Někdo může prostořekého vojína Cronauera zbožňovat a hltat každý jeho vtip, jinému zase může vadit, že některé jeho fóry prostě a jednoduše nepochopí. Já jsem zůstal někde v půli cesty, nicméně parádní hereckou kreaci Williamsovi upřít nemůžu. Co se týče zbytku filmu, škoda byla takové nějaké nijaké dějové linky s vietnamským hochem, která mohla být více emotivní, a také se mi moc nechtělo věřit tomu, že banda Vietnamců, kteří se ve škole učí angličtinu a mají s ní evidentně problémy, by tak dobře rozuměla kulometnému projevu "učitele Cronauera". (23.05.2011)

Mám slabost pro válečnou srandu a proto mne velmi baví snímek, ve kterém přestalo rádio svědomitě plnit úlohu nudného informačního kanálu ve chvíli, když za mikrofon usedl vojín Cronauer a poprvé se z reproduktorů ozvalo „Dooobrééé ráááno, Vietnameee". Následná hromada trefných sarkastických poznámek, muzika nutící tělo pohupovat se do rytmu i tradiční souboj s ochránci morálky rovněž nutí mé filmové buňky spokojeně pomlaskávat nad servírovanou potravou, ale k plnému počtu hvězd schází mé nepochopení vtipnosti některých částí moderátorových výstupů. (02.07.2012)