Vrahovia mesiaca kvetov

Neuveriteľné herecké výkony na čele s Dicapriom, ktorého som miestami nespoznával. 206 minút je síce veľa, ale nie natoľko, aby si neobsedel v kine. Počas nich sa Scorsesemu podarilo fantasticky vykresliť jednotlivé postavy a ich motívy. Rozbeh je trochu slabší a niektoré scény by sa mohli prestrihať, ale od pasáže po svadbe to perfektne ubehlo. (18.10.2023)

Martin Scorsese a Eric Roth proměnili průměrnou, rozháranou knihu ve velký americký román. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou monumentální, mnohohlasou a nadčasovou kronikou úpadku společenství, které si sice uvědomuje, že svým chováním připravuje příští generaci o budoucnost, ale touha po bohatství je silnější než láska. Je to temné, pomalé a pocitově delší než třeba Irčan, ale ta délka, díky které postupně pronikáme do místní komunity a z první ruky pak sledujeme, jak se chamtivost a cynismus postupně a samozřejmě rozpínají nad krajinou, zapouštějí kořeny a zažírají se postavám pod kůži, má své opodstatnění. Po celou dobu se přitom nacházíme v blízkosti sebevědomého, zdánlivě všemocného, v jádru přitom docela banálního, někdy komicky tupého zla, jehož náležité potrestání se zdá dost nepravděpodobné, což je přesně tak frustrující a vysilující, jak Scorsese nejspíš zamýšlel. Hlas dobra je oproti tomu oslaben nemocí a podávanými „léky“ a omezuje se na vyjmenovávání toho, kdo zemřel (což už je takový Scorseseho trademark). Přesto má – i díky důstojnosti, která vyzařuje z Lily Gladstone – ve vyprávění centrální, totiž svědeckou roli. Zabijáci jsou především, a závěrečné cameo režiséra nás ohledně toho nenechává na pochybách, obžalobou vrahů, jejichž existence měla být z americké historie ideálně vymazána (protože z jejich zločinů mnozí profitují dodnes), a důrazným vznesením nároku na navracení lidskosti těm, jejichž životy byly před desítkami let zredukovány na pár tisíc dolarů. ___ Scorsese svůj žalozpěv režíruje s jistotou mistra. Efektními nájezdy kamery a plynulými steadicamovými záběry tentokrát šetří. Spoléhá na herce a cit Thelmy Schoonmaker pro rytmus. Jako zpráva o podstatě amerického kapitalismu by jeho ponor do temnot mohl být časem stejně zásadním dílem jako Obr (1956), Tenkrát na Západě, Kmotr nebo Až na krev. Prohlubovanou beznadějí a atmosférou nenávratného rozkladu mi to zároveň připomnělo Tárrovy filmy. Ne, v kinech to tenhle doklad, že i po sedmdesátce můžete natočit své opus magnum, nebude mít lehké. 90% (19.10.2023)

Monumentální film. Není to snadná podívaná, přeci jen strávit čtyři hodiny ve společnosti brutálních, vypočítavých, někdy až hloupých mužů je těžko zkousnutelná záležitost, ale přesto nebo právě proto, je to zatraceně silný komentář k ne úplně hezké americké historii. Po vyrolování závěrečných titulků jsem se navíc nemohl zbavit pocitu, že se zavírá jedna velká kapitola v dějinách filmu. [IMAX] (19.10.2023)

Scorsese zase namaloval nějakou fresku, zííív. Jak to ten důchodce dělá, že dokáže skloubit působivé osobní příběhy s historickými reáliemi, že dokáže jít do hloubky jednotlivých postav a přesto komplexně vymalovat celý obraz od začátku do konce. Inu, tři a půl hodiny stopáže s tím mají co do činění. Tentokrát se divácký zájem nepodařilo udržet na vrcholu po celou dobu. Myslím si, že pointu lze alespoň částečně odhadnout již od počátku. Je pravda, že i Mafiáni měli svůj předvídatelný vzestup a pád, ale byli nesrovnatelně více vzrušující, než tahle výrazně odlehčená verze Kmotra. Chyběla mi tam větší údernost, možná silnější napětí, možná momenty překvapení, zkrátka "něco"... 7/10 (07.01.2024)

Řemeslné dílo, co taky jiného čekat. Však je to Scorsese a z vyprávění je to cítit. Prosakuje z něj jak ropa zeminou. Subjektivně lepší než třeba předchozí Irčan (a jsem ráda, že jsme ze streamu zpět v kině), ale kvalit Letce, Gangů, Casina nebo Mafiánů nedosahuje, Stopáž přes tři hodiny se na rozdíl od Oppenheimera netáhla, ale nezanechala ve mně ani ten efekt "na dřeň" jako třeba předtím jmenované filmy, nebo z poslední doby Babylon. Prostě ze Zabijáků nemám wow efekt, který by ve mně probudil pocit, že film nešlo na jedno zkouknutí plně vstřebat a potřebuju si ho, ideálně hned, dát znovu. Překvapil mě Leonardo, nikoli ve smyslu hereckém. Že hrát umí, dávno víme, ale celý film jsem nevěřícně zírala, jak je tady ten fešák, ze kterýho se mi přes dvacet let podlamovala kolena, neskutečně neatraktivní. A ještě víc budu překvapená, jestli hošani z akademie v březnu nepředají  sošku za nejlepší herecký výkon Lily Gladstone, která si chvílema brala veškerou pozornost pro sebe i v tak epesním obsazení. (23.10.2023)