Vrahovia mesiaca kvetov

„SMÍCHÁME RODINY A PENÍZE POTEČOU SPRÁVNÝM SMĚREM. PŘÍMO K NÁM… “  Tragickej příběh z americký historie o „vyhlazování“ kmene Osedžů, plnej přetvářky a touhy po majetku, v mistrovským podání Scorseseho, DiCapria, Lily Gladstone, De Nira, scénáristy Rotha a kameramana Prieta. Pomalu a precizně zdokumentovaná (a odvyprávěná) historická událost, která mě vlastně (třeba oproti Oppenheimerovi) ani chvilku nenudila. A čím míň o tom všem budete vědět, tím líp (před projekcí pochopitelně…).  /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Davida Granna, která vyšla v roce 2017. Filmová práva stála 5 mil. USD. 2.) Autor hudby, Robbie Robertson, zemřel dva měsíce před premiérou. Film mu je věnován. 3.) DiCaprio měl původně hrát Thomase Whitea, agenta Úřadu pro vyšetřování. Za film dostal honorář 30 mil USD. 4.) Film měl světovou premiéru na 76. ročníku festivalu v Cannes a na konci projekce sklidil devítiminutový potlesk ve stoje. 5.) Thx za titule „???“.  ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (28.10.2023)

Zdrcující. Dobré vidět v kontextu dnešní doby, kdy se ukazuje, že nikdo nehraje fér hru a ti co ano tak trpí nejvíc. Není to vůbec příjemné sledovat, vlastně se to dá vydržet pouze díky Martyho režijnímu mistrovství a očividné chuti vyprávět důležitý příběh. DeNiro i DiCaprio výborní, Lily Gladstone je na Oscara. Škoda že to neuvidí zrovna ti lidé co by měli, protože jim nebude příjemná společnost, v které ty tři a půl hodiny budou trávit, protože hlavní postavy jsou líný invalidní flákač se slabou vůli, naivní (i když spíše hlavně nemocná) bohatá manželka a ego maniak přesvědčený o správnosti svého počínání. Společným jmenovatelem jsou samozřejmě peníze. Jó peníze ty mám rád, skoro jako svoji ženu. (23.10.2023)

Fargo 1920: White guilt done right. Strhující to není, vynikající nesporně ano. Chtě nechtě to působí jako minisérie omylem puštěná v kuse, dvě a půl hodiny si to stylově dává sakra na čas se vším a v závěrečné hodině po změně stylu je to naopak zkratkovité. Jeden z těch snímků, které měly být buďto o poznání kratší (a vynechat celé linie) nebo naopak výrazně delší (a plně se každé věnovat). (20.10.2023)

Nakonec mě to mile překvapilo. Měl jsem z toho trochu strach z důvodu dlouhé stopáže a pro mě ne úplně zajímavé volby tématu. Film sice má pomalé tempo, ale ani chvíli se u něj nenudíte. O to děsivější je to, že je na základě skutečné události. Jak je v něm zmíněno, lidská chamtivost nezná hranic, a to se tu projevilo. Kmen Osedžů sice na svém území začátkem minulého století objevil ropu, což jim přineslo značné bohatství. Zároveň tím ale na sebe seslali jakousi kletbu, protože se na ně pak všichni vrhli jako hladoví supi, Každý bílý chtěl kousek pro sebe a postupně je začali kvůli majetku vraždit. Možná by jim to i prošlo, kdyby to někteří nedělali moc okatě. Sledujeme tu příběh Ernesta, který se po návratu z války ožení s jednou z indiánek a díky tomu zbohatne. Dostane se tím ale do spárů svého nenasytného strýce, který se ze situace snaží vyždímat maximum. Začne dlouhá vlna zabíjení, která už nejde ututlat. A všechno by možná prošlo bez povšimnutí, kdyby se situací nezačala zabývat federální vláda. Její tým vyšetřovatelů tomu rychle přijde na kloub a chce strýčkovi v podání Roberta De Nira zatnout tipec. Bude ale někdo z jeho blízkých ochotný u soudu vypovídat? Hlavně bych chtěl pochválit výkon DiCapria. Sice tu hraje takového prosťáčka, ale hraje to opravdu věrohodně a procítěně. "Musíš to podepsat!" (12.12.2023)

Martin Scorsese a Eric Roth proměnili průměrnou, rozháranou knihu ve velký americký román. Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou monumentální, mnohohlasou a nadčasovou kronikou úpadku společenství, které si sice uvědomuje, že svým chováním připravuje příští generaci o budoucnost, ale touha po bohatství je silnější než láska. Je to temné, pomalé a pocitově delší než třeba Irčan, ale ta délka, díky které postupně pronikáme do místní komunity a z první ruky pak sledujeme, jak se chamtivost a cynismus postupně a samozřejmě rozpínají nad krajinou, zapouštějí kořeny a zažírají se postavám pod kůži, má své opodstatnění. Po celou dobu se přitom nacházíme v blízkosti sebevědomého, zdánlivě všemocného, v jádru přitom docela banálního, někdy komicky tupého zla, jehož náležité potrestání se zdá dost nepravděpodobné, což je přesně tak frustrující a vysilující, jak Scorsese nejspíš zamýšlel. Hlas dobra je oproti tomu oslaben nemocí a podávanými „léky“ a omezuje se na vyjmenovávání toho, kdo zemřel (což už je takový Scorseseho trademark). Přesto má – i díky důstojnosti, která vyzařuje z Lily Gladstone – ve vyprávění centrální, totiž svědeckou roli. Zabijáci jsou především, a závěrečné cameo režiséra nás ohledně toho nenechává na pochybách, obžalobou vrahů, jejichž existence měla být z americké historie ideálně vymazána (protože z jejich zločinů mnozí profitují dodnes), a důrazným vznesením nároku na navracení lidskosti těm, jejichž životy byly před desítkami let zredukovány na pár tisíc dolarů. ___ Scorsese svůj žalozpěv režíruje s jistotou mistra. Efektními nájezdy kamery a plynulými steadicamovými záběry tentokrát šetří. Spoléhá na herce a cit Thelmy Schoonmaker pro rytmus. Jako zpráva o podstatě amerického kapitalismu by jeho ponor do temnot mohl být časem stejně zásadním dílem jako Obr (1956), Tenkrát na Západě, Kmotr nebo Až na krev. Prohlubovanou beznadějí a atmosférou nenávratného rozkladu mi to zároveň připomnělo Tárrovy filmy. Ne, v kinech to tenhle doklad, že i po sedmdesátce můžete natočit své opus magnum, nebude mít lehké. 90% (19.10.2023)