Traja mušketieri

Skvelá knižná história, ktorá v dnešnom ohľade vadí len strašným prehrávaním Yorka, snaha o vtipnosť a hlavne ukričanosť, York tam ziape tak, že ostatní mušketieri museli ostať zákonite nahluchlí a Rišeliému sa fúz s tých decibelov ukryl až v nozdrách. Je ale zaujímavé, ako jedna kniha zmení myslenie o dejinách, lebo ten Richelieu bol v podstate pozitívnou postavou francúzskych dejín, vládol krajine veľmi dobre a kráľ z toho mal očividne radosť, keďže vďaka nemu ho volali aj "Spravodlivý" pritom on sa mohol medzitým len baviť a myslieť na zadok svojho konstábla. (12.02.2024)

Tohle jsem viděla jako dítě v kině a čuměla jsem! A bavila jsem se. Jako velká jsem to pak viděla v televizi, už jsem tolik nečuměla, nešikovná Constance v podání Raquel Welchové mě dokonce dost iritovala, ale bavila jsem se opět. Dobrodružná komedie. Ovšem pokud jde o Tři mušketýry, nejradši mám ty čtyři s Les Charlots (mimochodem tam taky hraje jedna Chaplinová, tuším Josephine?) (17.05.2010)

Raz, dva, tři...ne, znova; raz, dva, tři...safra, ještě jednou; jedna a dva a tři a...běžte do háje, já prostě vidím čtyři týpky v kloboucích s pavím pérem, co pro dobrodružství nejdou dál než kam dosáhnou šavlí. Kdybyste sháněli pátého, pošlete zprávu po holubovi. Klidně si můžete i dál říkat tři... (06.01.2013)

Pro mě nesmrtelná klasika a nejlepčí zpracování mušketýrů, hlavně díky kompletně charismatickému hereckému obsazení, které nemělo chybu. Výborné jako celek, jak akční, tak komediální sekvence jsou na jedničku, má to prostě svoje kouzlo a to se nevytratilo ani po skoro 40 letech, což se nedá říct o zpracování z r .93, nebo té slátanině z 2011. (08.02.2012)

Dumasův slavný román jsem četl ve 13 letech a už tehdy, v chlapeckém věku, kdy jsem měl jen pramalý přehled o historických faktech, mi přišel nadmíru naivní a příliš romantizující. Šlo zkrátka o dobové konzumní čtivo pro tehdejší čtenáře a přes nepopiratelnou Dumasovu řemeslnou zručnost a schopnost vytvářet sympatické postavy bych literární kvality oné éry hledal úplně jinde. Už tehdy jsem cítil, že vnímám Dumasovo dílo jinak než klasik zamýšlel. Bezkonkurenčně nejsympatičtější postavou mi byl kardinál Richelieu, který se mezi těmi nezodpovědnými floutky, sukničkáři, pijáky a neukázněnými žoldnéry, stejně jako přihlouplými zamilovanými slečinkami, snažil jako bezmála jediný o správu věcí veřejných, o politiku a ochranu národních zájmů. V průběhu let jsem měl postupně možnost zhlédnout čtyři filmové verze, mezi kterými Lesterova vyčnívá svou výpravností a typově zdařilým obsazením. S brakovostí předlohy se vyrovnává ironií a parodickým zpracováním. Ale i tak ji považuju jen za snesitelnou ve stylu jednooký mezi slepými králem a tím, co mi nejvíc vadí, je, jak už jsem zmínil, sama předloha. Přiznám se, že Michaela Yorka jsem si až do zhlédnutí jako d'Artagnana představit nedokázal, ale popral se s tím skvěle. Humorná nadsázka mi ne vždy seděla, šermířská střetnutí bych přece jen pojal víc v dobrodružně romantickém duchu. Celkový dojem: 50 %. (29.08.2018)