Obsahy(1)
Starý mládenec v garsonce se probudí z křesla. Zapnutý televizor už jen zrní. Při přepínání kanálů, kde se nic nevysílá, nalezne stanici, kde předčítá muž z knihy. Zpočátku nevinná četba sloužící ke klidnému spánku se změní v noční můru.
TV film vznikl v reakci na dříve vysílaný pořad Četba na dobrou noc, v němž nějaký herec předčítal povídky či úryvky z klasické literatury. Mělo to přispět ke kulturnímu povznesení diváků. Myšlenka protipólu, kdy by se divákovi četlo něco tak hrozného, aby naopak neusnul, se dočkala realizace v roce 1992. Dramaturg ostravské televize Aleš Jurda a spisovatel a scénárista Otomar Dvořák zapojili do projektu i geniálního komika Jiřího Wimmera, který celou představu obohatil dalšími nápady.
(dainio)
Recenzie (10)
Herecké etudě 1) 49letého jako vždy vynikajícího Jiřího Wimmera by slušela výrazně kratší stopáž._____ 2) Zejména v první polovině jsem se dost nudil tím spíš, že bylo vcelku jasné, co se stane._____ 3) Větší spád, méně slov a více prostoru pro Wimmera (ve srovnání s nevýrazným Otomarem Dvořákem) by diváckému zážitku nepochybně prospělo. ()
Nenápadný a pohříchu neznámý kraťas založený na jednoduchém, ale skvělém nápadu. Jiřího Wimmera děsí televizní četba a krásně se bojí, třese strachy, nadskakuje, je to k popukání vtipné. No a pak si uvědomí, že zlověstná postava z obrazovky promlouvá přímo k němu, sleduje ho očima, a to stále není všechno. Je to perfektně zahrané a hlavně taky natočené, atmosféra je vážně tuhá a pointa dokonalá. Kdyby měl Kafka smysl pro humor, možná by něco takového napsal. ()
Titul „Horror aneb Četba na dobrou noc“ je krátkometrážny film, ktorý v roku 1992 natočil Petr Novotný. Desivý komorný príbeh osamelého muža sa nesie v ponurom duchu poviedok Edgara Allana Poe. Hlavnú postavu stvárnil komik Jiří Wimmer. Úlohy démonického predčítača sa chopil dramatik, spisovateľ, scenárista a popredný český záhadológ Otomar Dvořák. Vďaka hereckým výkonom týchto dvoch pánov ma tento snímok zaujal, pobavil a trocha i postrašil. *** ()
Jiří Wimmer byl vskutku dobrý herec a bavič, ale taky pijan a kalič. Což se na něm bohužel posléze nemile podepsalo. V tomto televizním krátkometrážním kousku však odvedl tak jak u něj bylo zvykem dobrý výkon. Já to říkám furt, že televize je úplně na hovno – tolik kanálů a hovno v ní dávají – lepší je si pustit DVD nebo sosnout nějaký ten film. Každopádně atmosféru to mělo slušnou, samotná pointa taky nebyla špatná, jezevčík pěkný, víno laciné a plešatý vypravěč s tesáky sice hrůzu nenaháněl, ale rovněž si nevedl vůbec špatně a podal sympatický výkon. Lepší průměr. 60% ()
Sólo pro Jiřího Wimmera a známého záhadologa Otomara Dvořáka. Klasická hororová atmosféra z těch dvaceti minut prýští od samotného začátku a perfektně se doplňuje s komediální složkou. Obě roviny fungují znamenitě a díky oběma pánům se výsostně pobavíte. Pointa s pohádkami Boženy Němcové nemá chybu! Svým rokem vzniku a takovým zvláštním stylem natočení mě tenhle kraťas trochu připomíná kultovní Penzion Lola, kde pro změnu úřadují komici Jirka Lábus a Olda Kaiser. ()
Tak líbilo by se mi to, mít to tak 10 minut maximálně. A i to by bylo možná moc. Ten nápad je zajímavý a na televizní film docela dobře udělaný, ale je prostě příliš dlouhý a tím pádem na mě moc nezapůsobil. A že by to mělo nějakou silnou atmosféru, to se taky říct nedá... 3* ()
Chi....😎 ()
Vskutku rarita. Kdybych si nepouštěl oblíbené scénky s Wimmerem a Černochem, tak na tuto záležitost nenarazím. Krátkometrážní TV film, odehrávající se v jedné přeplněné garsonce, kde starý mládenec v podání geniálního Jiřího Wimmera narazí na pořad, kdy muž podobný Fantomasovi předčítá z knihy hrůzostrašný příběh, je řemeslně výborně odvedená práce, kdy se zasmějete ale i bojíte zároveň. Jak stačí málo. ()
Češi rádi experimentují, a u tuzemského hororu to platí dvojnásob. Krásně je to vidět i na této krátké hororové komedii s Jiřím Wimmerem v roli osamělého muže, a Otomara Dvořáka jako televizního vypravěče. Kdo zná Wimmera, ten ví, že i poeovsky temný příběh dokáže pojmout po svém a vtisknout do něj svůj nezaměnitelný wimmerovský punc originality. Jak příběh graduje, Wimmer propadá krásně ztvárněnému šílenství, konec je lehce předvídatelný, ale neurazí. Otomar Dvořák mimo své historické romány a literaturu faktu koketuje i s horory a já bych rád podotkl, že velmi úspěšně. Mám dojem, že tento příběh vyšel i knižně v nějaké sbírce nebo antologii, ale jistý si nejsem. ()
Krátkometrážní snímek Horror aneb Četba na dobrou noc od mého oblíbeného spisovatele a autora scénáře Otomara Dvořáka jsem shlédl úplnou náhodou přes youtube. Tehdy jsem hledal nějaké pořady o tajemnu, když tu záhadně na mne vykoukl právě tento 20 minutový filmeček z roku 1992. Neváhal jsem si jej pustit, ale netušil co jsem, co od něj mám očekávat. A přestože jsem fakt nečekal nějaké veledílo, se závěrečnými titulky jsem jen nechápavě kroutil hlavou, co jsem to vlastně shlédl za paskvil. A nepomohla ani hudba Bedřicha Smetany, která komorní snímek z jednoho bytu provázela. Se vší úctou k panu Dvořákovi musím prohlásit, že jsem takovou kravinu dlouho neviděl. Děj byl velmi jednoduchý - starý mládenec v podání Jiřího Wimmera ve své garsonce seděl v křesle u televizoru a usnul. Když se probudil, jeho obrazovka jen vysílala pro slepice zrní a tak se snažil přepínat programy, dokud na jednom kanále nechytil stanici, na které plešatý muž předčítal z knihy. Zpočátku nevinná četba sloužící ke klidnému spánku, se změnila v noční můru a dokonce se muž bez vlasů najednou ocitl v garsonce a muž v TV. A byl konec. Vážně jsem to nepochopil, i když Otomar Dvořák a jeho četba byla opravdu děsivá, nechápal jsem, čeho se Wimmer bál. A taky co tímto filmečkem chtěl básník říct....Suma sumárum, Horror aneb Četba na dobrou noc ode mne nezískal žádnou hvězdu a vyhodnotil jsem jej jako hororový odpad. ()