Hrajú:
Petr Stach (rozprávač), Klement Gottwald (a.z.), Antonín Zápotocký (a.z.), Antonín Novotný (a.z.), Ludvík Svoboda (a.z.), Gustáv Husák (a.z.), Edvard Beneš (a.z.), Jan Masaryk (a.z.), Aleš Procházka (viac)Epizódy(5)
Obsahy(1)
Většina z nich po prezidentském křesle toužila. A všichni bez výjimky byli nakonec zklamaní. V letech 1948–1989 se v nejvyšší státní funkci vystřídalo pět jmen. I když si moc v té době přisvojovala jediná strana, nebyla nejvyšší státní funkce ušetřena mocenských bojů a zákulisních intrik. Cyklus Rudí prezidenti odkrývá skryté pozadí výkonu prezidentské funkce v dobách, kdy se o jejím obsazení rozhodovalo v sekretariátech komunistické strany. Každý z pěti dílů je věnován jednomu z komunistických prezidentů Československa: Klementu Gottwaldovi, Antonínu Zápotockému, Antonínu Novotnému, Ludvíku Svobodovi a Gustávu Husákovi. Jejich osobní a politický příběh cyklus vypráví výhradně prostřednictvím archivních materiálů. Namísto historiků tak dostávají prostor dobové zvukové a obrazové záznamy. (Česká televize)
(viac)Recenzie (30)
Konečně dokument, který dokázal objektivně zhodnotit 5 komunistických prezidentů. Bez zášti a odporu ukázat jak kladnou (pokud byla), tak zápornou stránku 5 lidí, kteří by se v normální, demokratické společnosti prezidenty nikdy stát nemohli. Zajimavý byl osud Antonína Novotného (kterého nakonec vyloučili ze strany), odmytizování Ludvíka Svobody (který je až příliš často schovívavě hodnocen), vzestupy a pády Gustáva Husáka. ()
Lidově pojatý dokument 1) rozumně vychází z předpokladu, že dokument musí především zaujmout, bavit nebo alespoň zajímavě informovat. Z tohoto hlediska se dílo podařilo. Tvůrci se nezaměřují čistě na osobní osudy prezidentů, ale současně se snaží přiblížit dobu, jejíž jakousi charakteristikou se staly hlavy státu. Mně neznámé záběry i nějaké zajímavé informace mou touhu po historických faktech docela uspokojily._____ 2) Nemám rád vyprávění pamětníků, bývají zdlouhavá a upřímně řečeno mě jejich obličeje nezajímají. Proto mi zde velmi vyhovovaly dobové záběry a stručný vcelku nepříliš zaujatý komentář. Uměl bych si ho představit didakticky i faktograficky lepší, ale svou roli splnil._____ 3) Nejvýstižnější charakteristiku doby, kdy vládli jednotliví rudí prezidenti, obsahuje následující vtip._____ Jedou naši socialističtí prezidenti v autě. Najednou se něco porouchá a vůz stojí. Zvedne se Gottwald: Nu, což, soudruzi, vyhrňme si rukávy, pustíme se do toho, auto si opravíme a pojedeme dál! Na to zareaguje Zápotocký: No, opravíme, vždyť to, soudruzi, neumíme. Požádáme dělnickou třídu o pomoc! Ke slovu přichází Novotný: Víte, oni nepřijdou. Nařídíme jim to! Nyní je na řadě Svoboda: Soudruzi, pojďme pěšky. Došli jsme z Buzuluku až do Prahy, tak to zvládneme! A pořád nic. Nakonec se obrátí k dosud mlčícímu Husákovi a ptají se ho: Ty nám nic nedoporučíš? Husák na to: Je to jednoduché. Zůstaneme sedět v autě a budeme dělat, jako že to jede._____ 4) Pobavil mě koment VictoraMartela****. ()
Pokud člověk přijme všechna ta subjektivní hodnocení jako explicitně představený názor tvůrců na jednotlivé osobnosti a události, v jehož kontextu je třeba příběhy prezidentů vnímat, tak to vůbec není špatný dokument. Líbí se mi forma, kdy je vše složeno ze starých (často pro mě neznámých) záběrů. A hlavně obsah představující základní informace o životech a souvislostech politických kariér těch (aspoň pro mě určitě) méně známých prezidentů ztrácejících se ve tmě komunistické totality. A právě takové prosvětlení této naší historie, o které se v různých souvislostech stále moc nemluví, je určitě chválihodné. ()
Poctivě udělaný dokument, který srozumitelně podává obraz nejen Gottwalda, ale i celé doby. Umožňuje pochopit vývoj společnosti včetně jeho příčin, který vedl až k "Vítěznému únoru" a tragickým deformacím 50. let. Na rozdíl třeba od příslušné epizody v Českém století, která je pouze ideologickým výpotkem tvůrců. ()
Velmi dobře zpracovaný dokument, který věnuje dvaapadesát minut každému prezidentovi zvolenému komunistickou totalitní mocí. Některé momenty jsou známější, zejména u Gottwalda, který je dokumentaristicky mnohem více propraný než například Ludvík Svoboda, jehož aktivní participace na totalitním režimu, je velmi zarážející, včetně neudělení milosti Heliodoru Píkovi či zásadně chybná rozhodnutí v roce 1968. Osobně mi hodně vyhovovalo, že dokument nehodnotil a neobsahoval patetické výlevy, ale pouze předložil informace v dobovém kontextu a vyhodnocení a závěry ponechal na mě. Velmi zdařilé. ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (1)
- V seriálu jsou použity pouze dobové záběry. (PAHA)
Reklama