Pre pár dolárov naviac

Ne tak docela druhý díl, protože na první film nenavazuje dějově vůbec ničím. Herecká sestava posílena o výrazného Lee Van Cleefa. Pro mě ale zůstávají nezapomenutelné dvě scény s Klausem Kinskim, který hraje Divokého. U Pár dolarů navíc se dalo vytušit, že Sergio Leone si umí stavět laťku velmi vysoko a nebojí se jí zdolat, což potvrdí příště. 90% (21.06.2007)

Iked skutocna legenda mala prist az o rok neskor, aj prostredny diel dolarovej trilogie je klasikou zanru, plnou nezabudnutelnych momentov, ktorej sa len skutocne tazko da nieco vycitat. Pri dueloch (hlavne potom ten zaverecny), pri ktorych hra jemna, no zlovestna melodia z vreckovych hodiniek, sa mi stavaju dupkom vsetky chlpy. (10/10) (02.08.2008)

Opět bezchybný Leone a jeho další příspěvek k vrcholům westernové tvorby, který stojí trochu neprávem ve stínu "Hodný, zlý a ošklivý". Kromě tradičně výtečné režie, scénáře a hudby film táhnou hlavně Clint Eastwood a Lee Van Cleef, kteří jako dva konkurenční lovci lidí vytvořili nebezpečnou a "pekelně rychlou" ústřední dvojici, se kterou bych se rozhodně nechtěl dostat do křížku. Příběh sice není tak rozsáhlý jako v HZaO, ovšem vše vynahrazuje perfektní atmosféra plná nabitých koltů, lahůdkové souboje muže proti muži a charakter obou zmíněných "antihrdinů", kteří sice šetří úsměvy, ale každému žánrovému fandovi rozdávají radost měrou vrchovatou. Nemám nic, co bych vytknul. Po Tenkrát na západě jednoznačně má nejoblíbenější westernová podívaná :) (21.04.2011)

Klasik žánru, který přivedl americkou tradiční látku k nespornému vrcholu. Sloučení dobrodružných a realistických prvků, násobené mistrovskou prací se stupňováním napětí a skvělými hereckými výkony nenaruší ani opakování některých motivů (western tu, zdá se, přerůstá do báje-mýtu). Propracovaný děj, který víc myslí na kvalitu zpracování a myslícího filmového diváka, dává zapravdu těm, kdo v soudobém akčním filmu odmítají spatřovat vrchol všeho (byť i zde se jistě najdou výjimky vymykající se právě popsanému pravidlu). Je škoda, že velký Ital odešel předčasně. Jeho nezaměnitelný rukopis je nadčasový. A stále divácky vděčný. (06.08.2012)

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)