Pre pár dolárov naviac

Opět bezchybný Leone a jeho další příspěvek k vrcholům westernové tvorby, který stojí trochu neprávem ve stínu "Hodný, zlý a ošklivý". Kromě tradičně výtečné režie, scénáře a hudby film táhnou hlavně Clint Eastwood a Lee Van Cleef, kteří jako dva konkurenční lovci lidí vytvořili nebezpečnou a "pekelně rychlou" ústřední dvojici, se kterou bych se rozhodně nechtěl dostat do křížku. Příběh sice není tak rozsáhlý jako v HZaO, ovšem vše vynahrazuje perfektní atmosféra plná nabitých koltů, lahůdkové souboje muže proti muži a charakter obou zmíněných "antihrdinů", kteří sice šetří úsměvy, ale každému žánrovému fandovi rozdávají radost měrou vrchovatou. Nemám nic, co bych vytknul. Po Tenkrát na západě jednoznačně má nejoblíbenější westernová podívaná :) (21.04.2011)

Sergio Leone je snad nečastěji zmiňované jméno v souvislosti s westernem a je vidět proč. Eastwood ( jako vždy ) výtečný a dojem na mě udělal i Lee Van Cleef. Co mě ale nejvíc oslovilo? Naprosto dokonalá hudba! Nebýt věčného vyrušování, asi bych šel do plného hodnocení - třeba příště, takhle je to za 80%. (11.01.2010)

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)

Ve volném pokračování Pro hrst dolarů už si Leone šel příběhově vlastní cestou - a dopadlo to možná ještě lépe než v případě prvního dílu. Z herců se kromě Eastwooda vrátil i Gian Maria Volonté, který si opět (a opět skvěle) zahrál hlavního záporáka. Přidala se však ještě jedna nezaměnitelná herecká tvář - Lee Van Cleef. Ten zde ztvárnil konkurenčního lovce lidí, jenž chce Volontého zloducha El India dopadnout ještě více než Eastwood, jemuž jde čistě jen o peníze. Parádní záležitost, kterou stejně jako jejího předchůdce kromě Leoneho vytříbené režie a charismatických herců zdobí ještě neodmyslitelná hudba fenomenálního Ennia Morriconeho. 90 % (28.12.2003)

Sergio Leone měl obrovský dar. Už po pár minutách obvyklého ticha mu zobu z ruky a jen se tetelím, aby se cesty obou pistolníků konečně zkřížily. A když k tomu dojde a motivace postav začnou přilévat olej do ohně, musím šokovaně uznat, že jestli se nějaký režisérův epos svými kvalitami přibližuje legendárnímu Tenkrát na západě, jsou to právě tyhle dolary navíc. Symbióza obrazu s Enniovou hudbou ještě úplné dokonalosti nedosahuje, ale má k ní zatraceně blízko. (28.08.2016)