Pre pár dolárov naviac

Sergio Leone měl obrovský dar. Už po pár minutách obvyklého ticha mu zobu z ruky a jen se tetelím, aby se cesty obou pistolníků konečně zkřížily. A když k tomu dojde a motivace postav začnou přilévat olej do ohně, musím šokovaně uznat, že jestli se nějaký režisérův epos svými kvalitami přibližuje legendárnímu Tenkrát na západě, jsou to právě tyhle dolary navíc. Symbióza obrazu s Enniovou hudbou ještě úplné dokonalosti nedosahuje, ale má k ní zatraceně blízko. (28.08.2016)

Sergio Leone je snad nečastěji zmiňované jméno v souvislosti s westernem a je vidět proč. Eastwood ( jako vždy ) výtečný a dojem na mě udělal i Lee Van Cleef. Co mě ale nejvíc oslovilo? Naprosto dokonalá hudba! Nebýt věčného vyrušování, asi bych šel do plného hodnocení - třeba příště, takhle je to za 80%. (11.01.2010)

Spaghetti western v nejryzejší podobě: plný drsných mužů ženoucích se za osudovou pomstou či mrzkým bohatstvím, s nabitými kolty vždy po ruce, ale jen velmi málo slovy na jazyku. Tak pomalý, že i dech se vytrácí... a tichý, tichý jako smrt. Leone na režisérské stoličce se pořád ještě trochu hledal, nepracuje příliš dobře s tvorbou a naplňováním očekávání diváka, nesvírá jeho srce vyrvané z hrudi tak jako Tenkrát na západě, ani přestřelky nejsou tak dramatické a přehledné jak by měly být... Teprve se připravoval se na své největší triumfy, ale i tak natočil film který mezi westerny patří k těm nejlepším. 8/10 (01.04.2008)

Prostřední díl Leoneho dolarové trilogie stojí o třídu a hvězdičku výš než díl první. Hračičkovský spaghetti western staví hlavně na dobře napsaných hlavních postavách soupeřících bounty hunterů a záporáka a charizmatických hereckých výkonech jejich představitelů (ale také na důvtipně stručně charakterizovaných vedlejších komických postavičkách jako jsou domací v hotelu nebo Eastwoodův informátor), dále na Morriconeho geniální hudbě a precizní a stylové Leoneho režii vršící na sebe pečlivě vypiplané scény. (28.12.2007)

Ako sa zdá byť všetko ľahké, keď je príbeh dobrý, zápletka vyskúšaná a dialógy nie sú síce najlepšie na svete, avšak súvisia spravidla s akciou a nie je to povinné rozprávanie pre rozprávanie. Skvelú kapitolu tvorí všadeprítomná zložka príbehu, to jest humor, primeraný. Dobro zvíťazilo aj tu nad zlom, čo by mohlo byť hlavné motto každého westernu. Pre pár dolárov naviac má oproti svojmu predchodcovi farebnejší dej a pár naozaj nezabudnuteľných scén (viď. finále) a i Ennio Marricone napísal ešte pútavejšiu melódiu. (06.02.2015)