Vtedy v Amerike

Čtyřhodinové epické dílo, kde všechno perfektně funguje a kde Leoneho poetika dosáhla vrcholu (také proto, že potom již nic nestihnul natočit). Vzal gangsterský žánr za svůj podobně jako western, absorboval všechna jeho pravidla a přizpůsobil je svému vidění. Dokonalý film, který zachycuje údobí několika desítek let, přeskakuje v čase ze záběru na záběr bez vysvětlujících titulků či zamlžování obrazu, jedinou nápovědou je výrazná Morriconeho hudba, charakterizující dobu, kterou zrovna sledujeme. Leoneho schopnost pracovat s tempem a obrazem je fascinující a podmanivá, pracuje s nejmenšími detaily filmu, takže člověk i napotřetí nedokáže pochytit všechno, co režisér do svého snímku vložil. (23.07.2004)

Videl som režisérsku (229 minútovú) verziu a mám z nej zmiešané pocity. Na krimi drámu sú 4 hodiny jednoducho priveľa. Mám rád, keď sa vo filme prelínajú doby a obzvlášť, pri takto komplexnej réžií. Herecky je film zahraný na vysokej úrovni, čo ma ani neprekvapuje, pretože herecké obsadenie De Niro a Woods majú tento žáner v krvi. No k plnému hodnotenie mi tu však stále niečo chýba.... 80% (04.09.2013)

Jeden z nejlepších filmů o mafii v USA, který více než dojmem gangsterky působí jako western zasazený do špatného prostředí. Leone má úplně jiný styl než Scorsese, De Palma a další tvůrci tradičních kultovních mafiánských snímků; místo nejsyrovějšího násilí a oslavování moci na diváka útočí pomocí dlouhých klidných záběrů na obličeje protagonistů s minimem dialogů, zato podbarvených úžasnou hudbou Ennia Morriconeho, někdy doplněného i o Beatles a Cola Portera. Asi nejvíce se nabízí srovnání s Kmotrem, Tenkrát v Americe totiž podobně jako jeden z nejslavnějších filmů všech dob sleduje proměnu několika postav stojících vždy jednou nohou v kriminálu. Narozdíl od Kmotra na nás ale útočí několika časovými rovinami (dospívající kluk, černovlasý De Niro, šedivějící De Niro), které v sebe navzájem různě přeskakují, jednou do minulosti, podruhé do budoucnosti, takže první hodinu je možná těžké zorientovat se, o co v tom filmu vlastně jde. Když u Tenkrát v Americe ale vydržíte, čekají vás čtyři hodiny (ano, čtete správně) jednoho z nejepičtějších příběhů o gangsterech se scénami, které se člověku zapíší do paměti. Na filmy se člověk většinou dívá kvůli režisérovi nebo hercům, u podobného snímku ale krom režiséra Sergia Leoneho a hereckých představitelů hlavních rolí Roberta De Nira a Jamese Woodse, musím ocenit i kameru, hudbu, výběr lokací a mladých hereckých představitelů... Kdy se mi naposledy u filmu stalo, abych na obrazovce jen zahlédla mladého sedmnáctiletého kluka a bylo mi jasné, že jeho dospělou verzi bude hrát James Woods (nebo Jan Tříska, ale to jsem logicky vyloučila :-)? "Vítěze poznáš už na startovní čáře." (31.03.2008)

V Krimi žánru filmový diamant. Skončit se má v nejlepším - Sergio Leone to dokázal. Dlouhé roky, temná stránka atmosféry, láska a smrt. Naprosto kolosální a geniální dílo, do kterého jsem se zamiloval. Hudba Morriconeho je fascinující a skvěle zapadá do Leoneho řemesla. Pocit po zhlédnutí ONCE UPON A TIME IN AMERICA je nezaměnitelný a nezapomenutelný. (Director's cut: 251 min). (11.03.2012)

Monumentální proustovský labyrint paměti, kde se nostalgie, výčitky, naděje a zklamání mísí v jednu neskutečně silnou emoci. Film těžký jako existence a přitom lehký jako sen. Jediné, co mě mrzí, že kvůli enormní stopáži si ho nemůžu pouštět častěji, i když na druhou stranu je škoda, že není mnohem, mnohem delší. (28.03.2010)