Dole hlavou

Sergio Leone začínal jako béčkař a béčkařem, ovšem v tom nejlepším smyslu slova, zůstal prakticky až do konce své kariéry, snad s výjimkou jeho nejslavnějšího filmu Tenkrát v Americe. Béčkařem myslím v tomhle smyslu režiséra, který pracuje s omezeným rozpočtem a tomu přizpůsobuje svoji práci. Navíc režiséra, který nenatáčí s primární potřebou získat nějaký ten festivalový vavřín a myslí především na diváky. Leone pracuje s typickými žánrovými rekvizitami a typickými modelovými situacemi, ale používá je po svém. Inovuje a především posouvá film z jednoduchého schématu souboje pistolníků do společenského konfliktu země zmítané sociální nespravedlností a občanskou válkou. Leone patřil k italské levici, která v 70. letech v italském filmu drtivě převládala. Už v první scéně z dostavníku detailní záběry kamery na cynické zbohatlíky, jejich ústa nacpaná jídlem, arogantní gesta a zejména jejich povýšenecké dialogy dávají znát, na čí straně jsou jeho sympatie. Film je jednak o vznikajícím přátelství dvou povahově i původem naprosto rozdílných mužů, jednak o snaze nastolit spravedlivější společnost v zemi ovládané diktaturou a zvůlí. Béčkové kořeny Leoneho umožňují, aby svůj film odlehčoval humornou nadsázkou a řadou dobrodružných prvků, které pomáhají prodat téma co nejširší skupině filmových diváků. I přes velmi dobré řemeslo film není dokonalý a do puntíku promyšlený, některé dost zásadní momenty Leone neřeší a pokulhává logika děje, např. je s podivem, že se oba hrdinové dokážou dostat do přísně střeženého vojenského transportu, který převáží do bezpečí šéfa provincie i s jeho pokladnou. Nebo jiná situace když zuří urputná bitva a oba hrdinové se ocitnou tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli, v ten moment bitva zázrakem utichne, to si nejspíš chlapci dali cigáro a kafe, a když westernová konfrontace skončí, bitva začne znovu v plné parádě. Pro fanouška vojenské historie je taky úžasné, jak Leone vyřešil otázku uniforem a vojenské výzbroje. Převzal jednoduše vybavení italské armády z 2. světové a šoupnul ho do svého filmu. Leone se sice nezmiňuje o přesném datu, do kterého svůj příběh zasazuje, ale z logiky viděného je jasné, že se odehrává na přelomu let 1913-1914 za vlády diktátora Huerty už proto, že v polovině roku 1914 přestala mexická federální armáda úplně existovat. Tehdy pochopitelně mexická armáda nebyla motorizovaná a už vůbec neměla obrněné vozy. Po herecké stránce výborné, celkem logicky excelují James Coburn a Rod Steiger v hlavních rolích. Celkový dojem: 85 %. (08.03.2010)

"A revolution? Seems to me the revolutions are all over the world. You know, they're like the crops." Snímek dvou dosti rozdílných polovin. Zatímco první část se veze na vlnách dobrodružné jízdy ve stylu Hodný, Zlý a Ošklivý, tak ve druhé polovině se to přehoupne do vážné linie. Jakoby se Sergio začal připravovat na Tenkrát v Americe. Obě části jsou perfektní. o tom žádná. Pouze se nemůžu zbavit dojmu, že dohromady nejsou zase až tak úplně konzistentní. Jinak klasické prvky Leoneho snímků jsou zde všechny a opět v mistrovské kvalitě. Od perfektní Morriconneho hudby až po nejednoznačné charaktery postav. Zvláště se vydařily flashbacky Coburnovi postavy. Ten prostříhaný se scénou u zdi a postupně gradující je zcela geniální a výrazně ční nad zbytkem filmu. Ke cti celku slouží, že i ten "zbytek" je mistrovské dílo. (23.07.2006)

Jasné, že Coburn je tu za Eastwooda a Steiger za Walacha, ale nejedná sa o náhradu, ale rovnocennú typologickú alternatívu. Podtitul by mohol znieť Hrdinom revolúcie proti svojej vôli alebo ako som sa nechal napáliť priateľom. Trochu rozvoľnenejšie, ako Leoneho najslávnejšie diela, o to však je tu viac mŕtvol. Po čase už som mal pochybnosti, či má ešte kto proti komu viesť revolúciu. (31.01.2016)

Pro mě nuda, u které jsem se občas pousmál, chvílemi ji sledoval se zaujetím, ale po většinu času se nudil tlačil čas dopředu, aby to už proboha skončilo. Nelze nic vytknout režijnímu stylu Leoneho, hudbě Morriconeho (ačkoliv zde mě nějak neoslovila), ani hereckým výkonům, ale dějově mi Kapsy plné dynamitu moc nesedly. (31.03.2013)

Jediný Leoneho western, který nepovažuji za naprosto vynikající, ale "pouze" za velmi dobrý. Na dvouapůlhodinový film se tam toho zas až tak moc nestane (ve srovnaní například s dějově nabušeným stominutovým PRO HRST DOLARŮ), silných scén je poskrovnu (vymazlená sekvence přepadení v úvodu, střelba na most, Juanův monolog o revoluci... a dál už skoro nic!) a tempo a spád jsou velmi pozvolné (první hodina by se dala shrnout do dvou krátkých vět). Poutavě vyprávět a skvěle vykreslovat nejednoznačné ústřední postavy (hlavně Steigerův Juan je výborná role, byť by se do ní asi přeci jen o něco lépe hodil Eli Wallach) zvládá Leone se suverenitou jemu vlastní i zde, ale celek mi zkrátka nepřipadá natolik působivý jako v případě jeho předešlých čtyř veleděl. Btw flashbacky tentokrát nic moc (srovnání s TENKRÁT NA ZÁPADĚ rozhodně nesnesou, především z hlediska emocionálního účinku) a ani Morriconeho hudba, přestože stále nesmírně osobitá a chvílemi naprosto "vhodně" použitá, mi nepřišla úplně dokonalá... 75 % (17.05.2013)