Dole hlavou

Nejdřív jsem se na neznámého Leoneho trochu mračil, ale po překvapivě unavené tradiční úvodní epizodě jsem se začínal spokojeně usmívat. Mohlo by se z dát, že místo obvyklého nezapomenutelného temného hrdiny v popředí (Eastwood v dolarové trilogii, De Niro v Tenkrát v Americe, všichni v Tenkrát na západě) se tentokrát sází na buddy-dvojici sympaťáků, ale ve druhé polovině se hlavně Coburn parádně vybarví a i díky geniálně natočeným flashbackům předvede další skvělou westernovou postavu s psychologickou stopou v duši. Není třeba Dynamit přehnaně idealizovat jen kvůli tomu, že patří k božskému Sergiovi, podobně jako v Hodný, zlý a ošklivý je tempo až překvapivě nevyvážené. Přesto jsem byl opětovně přesvědčen, že Leone zůstane nesmrtelným velikánem. I když za něj nemalé penzum práce jako obvykle odvádí neodmyslitelný Ennio. (22.07.2006)

Typický Leone. Silné mužské charaktery. Dlhá expozícia. A skvelo zrežírované akčné scény. Viac ako tradičný western sa jedná o príbeh z pozadia revolúcie, kde terorista a bandita bojujú za blaho ľudu. Menia sa, hľadajú únik a obohatenie a možno aj nejaké to odpustenie. Coburn a Steiger si skvelo sekundujú. Ich vzťah je dominantný a prechádza uveriteľným a pekným vývinom. Páči sa mi ako je Leone ako tvorca istejší a nebojí sa epických scén. Či už je to finále, vylúpenie banky alebo scéna s mostom.  Vďaka tej epickosti sú tieto scény dosť zapamätateľné. Morricone síce neprebíja kvality dolárovej trilógie a Vtedy na západe, ale stále je rozpoznateľný a hravý. Ten film má stále čo ponúknuť. Ako vlastne každý Leonov film. (13.06.2021)

Sergio Leone se rozhodl dát lidu pocítit, co že si to myslí o úžasných revolučních hnutích a ideálech, a přitom neslevil ze svého obvyklého vysoce kvalitního stylu. Jako obvykle výtečně vykreslené postavy a vybraní představitelé hlavních rolí, Ennio Morricone zakleknutý ve startovním bloku, ode mě 80% a máte kliku, že to stálo za to, protože těch dvě a půl hodiny jsem měl věnovat zkoušce z mezinárodního obchodu druhý den ráno:) (20.02.2007)

Takový asi nejujetější western Sergia Leoneho. Již první záběry filmu, cesta dostavníkem a přepadení nám dávají vědět že půjde o nevšední zážitek. Seznámení hlavních hrdinů je velice zajímavé a dynamické a pak už se rozvíjí napínavý příběh o přepadení banky a touze splnit si svůj sen. Sergio Leone do tohoto snímku přimíchal nejvíce politických událostí, oproti svým ostatním filmům. Hudba Ennia Morriconneho je opět skvělá a má více různorodých motivů, než kdy jindy. Je sice trochu jiná než u "Dolarovek" nebo "Tenkrát na Západě", ale tenhle western je taky trochu jiný. Dává větší důraz na dobrodružství, oproti soubojům tváří v tvář. Rod Steiger a James Coburn odvedli velmi dobré herectví a jejich postavy jsou sice trochu podobné, ale na druhou stranu i velice odlišné od předchozích Leoneových hrdinů. "Kapsy plné dynamitu" sice jedou ve svých kolejejích (motorka, dynamit, tank, kulomet), avšak Sergio v nich použil i některé prvky ze svých předchozích snímků a některé působí zase jako předzvěst "Tenkrát v Americe" (např. touha splnit si svůj sen). Poslední western Sergia Leoneho (a předposlední film) je velice zajímavý a atraktivní a v ničem nezaostává za jeho ostatními snímky. (23.07.2006)

Jediný Leoneho western, který nepovažuji za naprosto vynikající, ale "pouze" za velmi dobrý. Na dvouapůlhodinový film se tam toho zas až tak moc nestane (ve srovnaní například s dějově nabušeným stominutovým PRO HRST DOLARŮ), silných scén je poskrovnu (vymazlená sekvence přepadení v úvodu, střelba na most, Juanův monolog o revoluci... a dál už skoro nic!) a tempo a spád jsou velmi pozvolné (první hodina by se dala shrnout do dvou krátkých vět). Poutavě vyprávět a skvěle vykreslovat nejednoznačné ústřední postavy (hlavně Steigerův Juan je výborná role, byť by se do ní asi přeci jen o něco lépe hodil Eli Wallach) zvládá Leone se suverenitou jemu vlastní i zde, ale celek mi zkrátka nepřipadá natolik působivý jako v případě jeho předešlých čtyř veleděl. Btw flashbacky tentokrát nic moc (srovnání s TENKRÁT NA ZÁPADĚ rozhodně nesnesou, především z hlediska emocionálního účinku) a ani Morriconeho hudba, přestože stále nesmírně osobitá a chvílemi naprosto "vhodně" použitá, mi nepřišla úplně dokonalá... 75 % (17.05.2013)