Tenkrát na Západě
C'era una volta il West
Once Upon a Time in the West
Once Upon a Time in the West
Once Upon a Time in the West
Réžia:
Sergio LeoneKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Henry Fonda, Claudia Cardinale, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Don Galloway, Paolo Stoppa, Woody Strode, Jack Elam, Keenan Wynn (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Opustená železničná stanica, na ktorej traja muži trpezlivo čakajú na príchod vlaku, je legendárnym prológom jedného z najslávnejších westernov v dejinách svetovej kinematografie. Tých troch poslal pištoľník Frank, aby sa postarali o tajomného cudzinca, ktorý si chce s Frankom vybaviť nejaké staré účty. Keď na malej stanici príde k nevyhnutnej prestrelke, vyvraždí Frank so svojou bandou rodinu farmára McBaina, tesne predtým, ako na ranč prichádza McBainova nová manželka Jill... (STV)
(viac)Recenzie (1 767)
Jak kdyby někdo popadl kameru, vrátil se v čase do divokého západu a natočil tenhle drsnej, mastnej písek. Trochu jsem očekával kolik tomu dám, protože 3hodinovejma filmama moc nemluvím, i tak ale pěkný pokoukaníčko. ()
V klidu můžu prohlásit, že jsem viděl jeden z nejlepších filmů všech dob. Tenkrát na západě nemá snad ani jednu slabinu. Herecké výkony jsou naprosto dokonalé až neuvěřitelné. Charles Bronson v roli Harmoniky je skvělý stejně jako krásná Claudia Cardinal. Henry Fonda byl taky dobrý. U většiny scén jsem ani nedýchal a jen jsem si přál aby tenhle skvost neskončil. Už úvodní scény jsou mistrovské dílo a Leone pouze díky zvukům a hudby dokázal vytvořit neopakovatelnou atmosféru. Hudbu mistra Morriconeho nemá smysl ani komentovat. Tenhle soundtrack už nikdo nikdy nepřekoná. ()
Pro někoho jasně nejlepší western,pro mě je,byl a bude jen tím druhým....hned za Hodným,zlým a ošklivým.Pokud přejdu fakt že sem neměl nikdy Bronsona v lásce a Eastwood ( který byl první volbou do role Harmoniky ) musím se pozastavit nad řádně zmateným příběhem,který dostává smysl až v samotném závěru.Leone natočil desítky hodin materiálů a potom z toho musel mraky vystříhat a nezlobte se na mě,ale začátek nemá hlavu ani patu :) Nebýt nejchladnější svině filmového plátna Henryho Fondy,prsatice Claudie a té husté ústřední melodie....dal bych o náboj míň.89%. ()
Pánové Morricone a Leone jsou spolužáci ze základky, museli mít zajímavé školní srazy, ne jako my. Dělník, voják, voják, dělník. :) Tenkrát na západě nemusí strhnout úplně každého, jednak je to western a jeho délka je náročná, však kdo mu jednou přijde na chuť, těžko ho nezatratí. Božský Ennio filmu dodal nesmrtelnost, stejně jako v případě Mise nebo dalšího parádního majstrštyku Hodný, zlý a ošklivý. Pro mě osobně není moc lepších chvil, než když si pouštím na gramofonu jubilejní vinylové dvojelpé, nahrané i s českou filharmonií, které začíná zrovna legendární harmonikou. Bonus k filmu: Charles Bronson byl proklatě sexy chlap. ()
Netřeba zbytečných slov. Skvělá režie, skvělé herecké výkony, perfektní hudba. Cit pro okamžik je silný. Mám raději svižnější tempo a o něco více povídání, ale to je jen mnou, takže na to nehleďte. ()
Sergio natočil jenom pět skutečně dobrých filmů. Všechno ostatní bylo jenom zábavným relaxem a pochopitelně i způsobem obživy. Bylo to vědomé rozhodnutí a já si jej za tohle rozhodnutí velmi vážím. Každý z těch pěti filmů je nezapomenutelnou filmovou událostí. Přestože Sergio Leone má nezaměnitelný rukopis, dokáže přijít v každém z těch pěti filmů se zcela originálními prvky a motivy. Nikdy neopakule tentýž nápad byť by byl sebelepší, nikdy nevykrádá sám sebe... K filmu samotnému jenom tři telegrafické postřehy: 1) Je úžasné, jak to všechno cílevědomou prací s citacemi westernové klasiky umně balancuje na hraně parodie, aniž by to byť na vteřinu parodií bylo. 2) Velmi sympatická podvratnost celého filmu, který svým způsobem kritizuje mechanismy jimiž vznikly Spojené státy. Žádná heroická oslava kohokoliv, nýbrž v mezích žánru velmi reálný pohled do americké minulosti. 3) Žádné ze skrytých či zjevných poselství a sdělení nikterak nerozmělňuje formu svrchovaně geniální podívané (a "poslyšené"). Forma a obsah tu nejdou proti sobě, ale vytvářejí skutečně nezapomenutelný celek. ()
Mlčenlivý a tajemný Harmonika, v podání Charlese Bronsona, krásná Jill McBainová, zabijácký Frank. Nejlepší western všech dob, který mistrovsky vytvořil Sergio Leone. Nedostižná hudba, bez které by film nyzněl tak, jak se to naštěstí povedlo. Prostě a jednoduše zde nejde nic vytknout, a proto je to jasných pět hvězdiček. ()
Podle mého názoru o něco slabší než Sedm statečných, přesto ale druhý nejlepší western, který jsem v životě viděl. Nejvíc mě asi fascinovala ta celková atmosféra tvořená geniální hudbou, detailními záběry na obličeje a hlavně suverénními hereckými projevy. Pravdou však zůstává, že příběh mohl být o chlup zajímavější... 90% ()
Režie, kamera, herci, hudba... vše za *****. Dokonalé dílo, které si velmi vysoké umístění v žebříčku nejlepších filmových děl všech dob bezesporu zaslouží! ()
Při sledování "jednoho z nejslavnějších westernů" jsem si uvědomila, že ženské hrdinky by ve westernech vůbec neměly být. Z toho plyne, že Tenkrát na Západě prostě nemůže být western, ženská složka mu totiž dodává druhý rozměr. Pravda, chvilkama se mi pozdávalo, že tu spoustu citu nezvládnu (podníceno sice skvělými, ale příliš profláklými Morriconeovými melodiemi). Závěr (i ukázka Harmonikovy minulosti) je ale přesto kulervoucí. Ale co naplat, dolarová trilogie se mi svým cynismem zamlouvá víc. No není to přece krásné, že kdysi přátelé spolu soupeří jen kvůli penězům? ()
Nádherná hudba a krásny film, ak by to bolo možno tak by som udelila bez váhania aj 10 bodov. Western, ktorý si bez váhania pozriem kedykoľvek s obrovskou radosťou a patrične si ho vychutnám ! ()
S Tenkrát na západě mám zásadní problém, tohle prostě není western. Je to jakýsi umělecký film, který si hraje na western, ale přes všechny ty vymazlené záběry, střihy a hudbu, už nějak nezbyl prostor na klasické westernové esence. TNZ je film tak mistrovský, až tím pro mě ztrácí diváckou atraktivitu. Pak mám ještě druhý problém s panem Leonem. On totiž o dva roky dříve natočil jiný film (kterým chtěl původně svou westernovou tvobu navždy uzavřít, ale byl američany přeplacen a přesvědčen k natočení TNZ a pak se ještě k westernům vrátil) o ztraceném konfederačním zlatu a třech pistolnících, kteří ho společně a proti sobě hledají: jednom hodném, jednom zlém a jednom ošklivém, který jsem si naprosto zamiloval a kdykoli ucítím touhu koukat na kluky s bouchačkou u pasu a cválat po vyprahlých prériích západu, tak po něm sáhnu... Hrát v TNZ tu trojici na začátku pánové hodný, zlý a ošklivý, jak bylo původně v plánu, tak bych o těch 5* možná i uvažoval, ale zdravý nadhled z HZO se kamsi vytratil po úvodní scéně s mouchou a dál už je to jen hudebněvizuální veledílo, kterému ale chybí to nejpodstatnější, westernová duše. za jednu věc bych ale ještě TNZ pochváli - za hlavní postavu, která je totiž překvapivě pro Leoneho ženská a jaká...! Claudia Cardinale je opravdu úžasná, v její roli je sex, drsnost i cit, prostě všechno. Škoda, že podobných rolí nedostala více a hrála většinou jen dekorace hlavních mužských hrdinů, byť krásné, ale charakterově ploché. ()
Western všech westernů. ()
Jedna z mých nejkrásnějších a současně nejsmutnějších dětských vzpomínek. Tenkrát na západě je film, který každým svým políčkem vyzařuje svou podstatu (a možná nejenom svou, ale filmů obecně). Ohromná vyprahlá pustina, po které se hrdinové pohybují jako by byla vyjádřena natahováním jednotlivých sekvencí. Leone je mistr atmosféry. Dokáže dokonale popsat charaktery, aniž by řekly jediné slovo, udělaly jediný výraznější pohyb. K velkolepému pocitu, který toto dílo vyvolává přispívá nemalou měrou snad nejlepší Morriconeho soundtrack. A ti herci! Netřeba mluvit! Pro mě rozhodně nejlepší western, a jeden z nejkrásnějších filmů vůbec! ()
Hudba vskutku úžasná, ale zbytek mě nenadtchnul. ()
Vždy, když to běží v tv, říkám si: Už to znám, už nemám povinnost se na tuhle nuďárnu dívat. A vždycky sama sebe přesvědčím, že na kousek se podívat můžu, protože bude suchopárný a dlouhý, takže to bez potíží přepnu jinam. A vždycky to tak je. Skoro. Protože ten dlouhý a suchopárný kousek mě přiměje, abych se podívala na další. A v tom dalším mě to rozvláčně tempo chytne a já přestanu vnímat klipovitě a už se nedokážu odtrhnout.---A všimli jste si, jak rafinovaně se ty scény otáčí o 180 stupňů? V momentě, kdy si na první pohled myslíte, že jde o sex, je to vlastně pokus o vraždu a ve chvíli, kdy to vypadá na brutální znásilnění, je to pragmatický styk? A láska je tam samozřejmě taky, ale nevyřčená. Ach westerny! Naprosto americká záležitost, ale nejlepší dala Evropa: Tenkrát na západě a Limonádový Joe. Dostavník byl velice dobrý, ale z mého pohledu získává bronz. ()
Dokonalé ve všech detailech. V podstatě prostý příběh westernový příběh pomsty je podán uměleckými prostředky, schválně dlouhými záběry kamery, a hlavně určitým posunem k realističnosti postav, které nejsou černobílé. K tomu samozřejmě celek dotváří kongeniální Morriconeho hudba. ()
Uprchlý desperát. Chlap, co má na rukou starou krev. Jiný chlap, který ho právě za tuhle krev přijel po mnoha letech zabít. Bohatý invalida, co chce stavět železnici a půjde přes mrtvoly. Bývalá štětka, která zdědila ranč (přes který ta železnice má jít). K tomu Leoneho režie a geniální Morriconeho hudba. Nejlepší western všech dob. /// Teprve až asi na desáté shlédnutí mi došlo, že ve skutečnosti je to film o chlapech, co na sebe civí. Dlouho, fakt dlouho. Do toho občas něco řeknou a zase civí. A potom obvykle někdo někoho zabije. Love it! ()
Ta kamera, dlouhé záběry beze slov, detaily - moucha na začátku, hudba, dekolt Claudie. Pán film mezi filmy. 95% ()
Súvisiace novinky
Zemřel Ennio Morricone
Z Říma dnes dorazila velice smutná zpráva pro svět filmu a hudby. Ve věku 91 let nás opustil legendární hudební skladatel Ennio Morricone. Zemřel v římské klinice v noci z neděle na pondělí na… (viac)
Tarantino konečně ulovil Morriconeho
Quentin Tarantino miluje hudbu Ennia Morriconeho a mnoho let usiluje to, aby slavný italský skladatel ozvučil jeho film. Především westernová legenda, jejíž tvorbu jste slyšeli třeba v Tenkrát na… (viac)
Spíše než příčinně seřazený řetězec ze sebe vyplývajících událostí totiž buduje Tenkrát na Západě členitý fikční svět postupující historické změny, kdy divoká éra americké historie s ikonickými mlčenlivými drsňáky definitivně končila a nastupovalo období modernity s bujícím kapitalismem, zrodem velkoměst a zmenšujícím se světem protkaným železnicí a telegrafními dráty. Film vám určitě doporučuji . Nenechte se odradit stářím, nenechte se odradit westernovým rámcem, nenechte se odradit délkou - a pokud se vám nebude líbit, můžete mi klidně napsat, jak jsem vám zkazil večer. To mě samozřejmě bude mrzet, ale věřím, že vás nebude mnoho. Podivuhodné je, že toto drama o změně světa, napravené prostitutce a odkládané pomstě vzniklo jen o rok dříve než jiný důležitý film, s nímž má mnoho sdíleného, a zároveň se od něj významně odlišuje: Divoká banda amerického režiséra Sama Peckinpaha. Sam Peckinpah podobně jako Leone natočil nejdříve tradičněji pojaté westerny, v nichž zároveň narušoval konvence zobrazitelného násilí, některé způsoby hollywoodského vyprávění a politickou korektnost klasické hollywoodské éry. V letech 1969-1973 se pak objevilo odlišení - svou dějovou výstavbou, provokativním zpomalováním a zrychlováním filmového času, náhlými výbuchy násilí na pozadí všudypřítomné nostalgie, anebo očividnou absencí jednoznačně kladných mužských postav (všechno jsou to vlastně násilníci, vrahové a šovinisti). Oproti tempově nelítostně střídavé Divoké bandě s charakterově i minulostí konkrétními hrdiny je Tenkrát na Západě až rozjímavě pomalý film, který o jednotlivých postavách neřekne skoro nic a prim hraje postupně budovaný svět. Mužské postavy především zastupují ikonické figury filmového westernu (mlčenlivý pistolník beze jména, okouzlující desperát, pragmatický zabiják) a jedinou psychologicky definovanou postavou je hlavní hrdinka. Tou je morálně silná bývalá prostitutka Jill, kolem níž a jejího nečekaně nabytého majetku se většina vyprávění točí. Hrdinové o sobě nemluví (pokud vůbec mluví) a neštkají nad osudem. Nostalgie po širém západě plném drsných chlapů neustále na cestě nemá sentimentální povahu, nýbrž slouží jako komparativní nástroj představování světa nového, světa nastupující modernity - reprezentovaného železnicí. Legendární je koneckonců už první scéna filmu, kdy trojice drsných chlapíků v hnědých kabátech čeká na nádraží a tráví dlouhý čas procházením se po perónu, chytáním mouchy do hlavně pistole a nastavováním klobouku proti kapající vodě. Co jsou zač? Proč, na co nebo na koho čekají? Vlak přijede, představí se Harmonika (nejdříve zvuk harmoniky, pak teprve její majitel) a tři drsní chlapíci umřou. Divák se doví jen to, že je poslal Frank (14. minuta). Další scéna je vystavěna podobně, rodina na farmě očekává příjezd důležité ženy, umře - a na konci je představen Frank (24. minuta). V následujícím obraze na nádraží přijede zmíněná žena (jejíž popis dostal divák v předchozí scéně). Během její jízdy na koňském povozu je v rozhovoru zmíněna farma Sweetwater - a na konci scény je představen Cheyenne (i jeho divák nejdřív slyší a až pak vidí; 34. minuta). V baru se potkávají Jill, Harmonika a Cheyenne, postupně rozvíjená dramatická situace ale nakonec vyplyne jen do odhalení, že právě Cheyennovi muži nosí hnědé kabáty (44. minuta). Následuje scéna pohřbu, kdy se divák dozví, že Jill se stihla vdát, farma patří jí a vrazi měli hnědé kabáty, přičemž Jill během noci začne farmu prohledávat a hledat (bezvýsledně) důvod vyvraždění rodiny (54. minuta). Slyší v noci hrát Harmoniku, ráno přichází Cheyenne a baví se s Jill o všedních věcech, načež se pozornost přesouvá do vagonu podnikatele Mortona (63. minuta), kde sedí i Frank a divák se konečně dozví, o co asi padouchům jde a jaké jsou pravděpodobně jejich cíle. Víceméně hodinový úvod v dvouapůlhodinovém filmu, než vyprávění poskytne první relevantní informaci a naznačí, kam se bude dále vyvíjet? Proboha, jak je možné, že je Tenkrát na Západě tak milovaný film, když porušuje konvence načasování nejen westernového, ale vůbec hollywoodského filmu? A nejen to, film se podobně pomalu rozvíjí i nadále, postavy jen málokdy mluví k jádru věci, ale tématem jejich hovorů jsou spíše debaty o světě a přístupech k němu. I tady lze ale najít vysvětlení v Cheyennově replice o Harmonikovi: „Jen sedí a ořezává kus dřeva. A až skončí, něco se stane." To platí i pro Leoneho: buduje scény, jako by ořezával kus dřeva, ale divák zároveň v jedné každé scéně ví, že až skončí, něco se stane - anebo vygraduje do takového vnitřního napětí, že nakonec jako výbuch působí i sama skutečnost, že nečekaně vyústí do naprosto všedního dialogu (třeba scéna v baru, v níž se potkají Jill, Harmonika a Cheyenne). Divák tedy sice většinu filmu neví, co se stane, ale ví, že něco se stane… a ono něco je vždy něčím jiným, než čeká. Něčím překvapivým a neotřelým, co spoléhá na znalosti konvencí, které nedodrží. A ono něco přijde pokaždé právě v tom okamžiku, kdy se to stát má, což ostatně vyplývá i z desetiminutové výstavby jednotlivých scén v úvodní hodině, kdy zároveň každá scéna nabídla motiv rozvíjený ve scéně následující (Frank -> Frank; Jill -> Jill) či jedné z následujících (motiv hnědých kabátů v první, druhé, čtvrté a páté scéně). Tenkrát na Západě takových motivů nenápadně rozvíjí řadu, a tak svazuje do jednoho soudržného celku nejen zdánlivě samostatně stojící scény, ale i film jako celek - motiv nádraží na domečku a nádražní cedule před domem, očistná koupel po sexu s nepříjemným mužem, lezení po střeše Mortonova vagónu, káva u Jill a variující se repliky („Umí hrát, ale umí i střílet?" X „Umí nejen hrát, ale i střílet."; „Až uslyšíte divnej zvuk, jděte k zemi." X „Uslyším zase ten divnej zvuk?"). Zejména to ale platí pro tajemný Harmonikův flashback nejasné postavy zdáli přicházející ke kameře. Tento flashback se poprvé objeví přesně v polovině filmu, kdy ustaví druhou dějovou linii a důležitý, opakovaně naznačovaný, ale na rozdíl od explicitní Jilliny linie i postupně odkládaný soubor otázek: O co Harmonikovi vlastně jde? Proč se chce s Frankem sejít? Proč nechce, aby ho zabil někdo jiný než on? Každá postava má navíc své navracející se hudební téma a opakují se určité způsoby snímání prostředí i konkrétních postav (například centrální úloha Jill je zprostředkovaná i tím, že je na ni soustředěno drtivé množství velmi dlouhých záběrů trvajících od 44 sekund výš). Tenkrát na Západě zkrátka tvoří dokonale vnitřně soudržný celek, který je komplexní na úrovni svého světa a záměrně jednoduchý na úrovni jeho obyvatel, což napomáhá právě komplexnosti světa a soudržnosti celku. () (menej) (viac)