Spasmo

Dosť možno umelecky najambicióznejšie Lenziho giallo, kde tentokrát to sedemdesiatkové hodnotenie zaokrúhlim hore, čisto kvôli spravodlivosti. Explicitne zobrazených vrážd sa síce spočiatku nedočkáme, ale obesených figurín tu nájdete ako nikde inde. A nakoniec príde aj na nejaké to škrtenie, netradične ale v jednej osvetľujúcej rapidmontáži. Lenzi asi najlepšie pripravil šokujúcu pointu, ktorá má ešte jeden špeciálny dovetok. Spasmo pôsobí aj napriek svojej pomerne chaotickej zápletke celkom zovreto a ucelene. (15.10.2021)

Hodně zvláštní kousek. Hned od začátku se vrší jedna nevysvětlitelná událost za druhou, a divák, společně s hrdinou, toho moc nechápe a snaží se přijít záhadám na kloub. Tvůrcům do karet nahlédnete až v závěrečné třetině s příchodem Ivana Rassimova, který postupně odhaluje pointu v poměrně složitém rozuzlení. Zvýšená pozornost tudíž nutností. Lenzi natočil poměrně kvalitní, těžce nepředvídatelný thriller (což je rozhodně plus), který má k giallu stejně daleko jako k hororu - skoro žádná nahota (pouze jedna jediná bradavka!), žádné kožené rukavice a krve minimálně. Pro kompletáře ale volba dobrá. (02.04.2013)

Tak tohleto je šílený kousek, to je něco tak nepochopitelného, nepředvídatelného, matoucího, a nakonec i frustrujícího, že sem si zprvu myslel že snad sleduji '70 Lynche, ještě teď jsem v rozpacích a film ještě pořádně nevstřebal a ještě hodně dlouho mi to všechno bude vrtat hlavou, jako ostatně nejspíš všem zarytým giallo fanouškům a nejen těm. Každopádně už teď mohu napsat že je to Lenziho patrně nejkrotší '70 film (bez větší krve, sexu i extrémního násilí,ale nějaké ty giallo standarty se tu přesto najdou), ale také asi nejvíce psychologický, nejtajemnější a těch dalších různých nej se to tady jen hemží podobně jako nejrůznějšími překvápky. Ale uznávám je to kus velké a dobré kinematografie (hlavně režie a nápaditý, opravdu hodně spletitý a svým způsobem i nemocný scénář), báječná stylizace, kamera, umístění, herecké výkony, to vše je tu opravdu velké. Škoda že Ivan Rassimov, velký herec taliánského kina, se tu objevil až v poslední půl hodině. Jak píše Kusko.t2, už od první scény na pláži, zjistíte že tu něco nehraje a z každým dalším okamžikem, včetně všech záhadných osob, jejich charakterů a motivů, se vám to bude jen potvrzovat, kdy nakonec v poslední vynalézavé třetině, to dá všechno nějaký smysl. Skvělé, ani mi nevadil nedostatek násilí a nahoty, vůbec tím film nijak zvlášť neutrpěl a neztratil. (03.03.2011)

Giallo, ktoré si myslím svojimi postupmi trocha zasahuje aj za hranice svojej žánrovej definície. Lenzi skombinoval tradičné postupy s tými už prakticky nadrámcovými zápletkami, bez ktorých by sa Spasmo určite obišlo. Takto je to ale ešte o poznanie zamotanejšie a psychicky vyhrotenejšie a to s viacerými odhaleniami. V koži Christiana, hlavného hrdinu príbehu by som fakt že nechcel byť. Už jeho prvé stretnutie s Barbarou na pláži dávalo tušiť, že nič nebude také ako sa zdá. Nasledujúca noc plná vášne definitívne určila smer zamotaného životného príbehu Christiana. Namiesto toho, aby sa situácia postupne kryštalizovala do jasna, zahmlieva sa čím ďalej tým viac. Tento krát seriózny Lenzi. (19.05.2009)

V prvních chvílích jsem překvapeně zíral, že koukám na zřejmě jediné giallo s Alainem Delonem. Až později jsem na Robertu Hoffmannovi objevil pět rozdílů. Neúčast francouzské superstar však naštěstí byla jen jedním ze dvou drobných zklamání, kterých jsem se při sledování Spasma dočkal. Tím druhým byly kozy. Ve filmu se objevila jen jedna a patřila Monice Monet. Díky její bradavce jsem sice usvědčil z nepozornosti Bloodyho13, v komentáři se mu díky mně zvedl počet koz, ale já měl chuť na víc koz nebo alespoň kozy Suzy Kendall a nic. Ale nechme mou pubertální fixaci chvíli stranou. Nezbývá mi než parafrázovat mé předkomentátory a charakterizovat Spasmo jako jízdu na tripu, která si v mnohém skutečně nezadá s lynchovinami. Minimálně třetinu stopáže si nejste jistí vůbec ničím. Je to sen či skutečnost? Postupně se však vše pomocí drobných náznaků začíná vyjasňovat a nakonec vyvrcholí skvěle vypjatým závěrem. Nečekáte-li klasické giallo s množstvím vražd, ale zamotaný (a chytře rozmotaný) příběh s rouškou tajemství je pro vás tahle Lenziho lahůdka dobrou volbou, stejně jako byla pro mě. Jen čtyři, protože kozy forever! (27.11.2016)