Orgasmo

La Titanus presenta... Pozor ! pozor ! Nejedná sa o žiadne giallo. Ide o nehoráznu pseudopsychologickú zlátaninu v ktorej autori neefektívne tlačia na emócie divákom. Milujem kinematografiu rokov šesťdesiatych, ale toto ma extrémne nebavilo a vo všetkých smeroch sklamalo. Vdova po milionárovi sa vracia späť ku strýčkovi alebo komu aby si na chvíľu oddýchla. Do jej života "náhodou" vstúpi mladý chlapík. Zamiluje sa a tajne sním intímne žije.. Vzťah začne naberať obrátky, a z muža sa vykľuje násilník. Skôr než si to vdova uvedomí. Chlapík už má fotky s ich sexuálnych hrátok ktoré keby sa dostali na verejnosť zruinoval by jej biznis. A tak prežíva psychické aj fyzické týranie ktoré je tu nesmierne smiešne a totálne nereálne. Hlavne tá neustále dookola hrajúca pseudo pop skladba ktorá ma neuveriteľne rozčulovala. Na silu vložený koniec ktorý sa snaží v pól minúte vysvetliť všetky záhady tiež nefunguje. Slabota. (11.11.2013)

Přehnaná naivita hlavní hrdinky, jak zde uvádí předhodnotitel peter12, dost kazila dojem z celého filmu, který by jinak nebyl úplně špatná komerční psychologizující kriminálka. Nějak mi připadá, že tento film sloužil jako předobraz filmu Il Sorriso della iena, tedy aspoň konec je pomalu identický. Pěkná hudba, (13.07.2016)

Kathryn, vdova po milionáři, si nasadí do svého domu nedaleko Říma veš. Přímo štěnici. Mladík Peter ji zamotá hlavu a ona netuší, nebo si spíše nechce připustit, že se dala na špatnou cestu. S whisky stále při ruce si užívá šťastné chvilky, než se objeví Peterova sestra Eva. Služebnictvo je propuštěno, radovánky trojice nemají konce a Kathryn si ani neuvědomuje, že whisky a prášky, které jí dvojice nutí, se pro ni stanou zhoubou. Ono je to spíše na tři hvězdy, ale půvabná Bakerová předvedla ukázkovou trosku a poslední čtvrtina byla opravdu jízdou na horské dráze. Ano, mohlo být víc násilí, ale to psychické bylo drsné dost, gore chybí, nahoty tak akorát. Píseň Fate Had Planned It So v podání Lydie MacDonaldové je excelentní a připomněla mi staré bondovky. Přese všechno bych tohle drama doporučil hlavně žánrovým fanouškům a především sběratelům. 3,5* (20.01.2023)

Poměrně slušný film se skvělou Carroll Barker v roli psychicky (no, trochu i fyzicky) týrané ženy dvěma mladými lidmi... Nejde o žádný strhující thriller, tempo i atmosféra je budovaná docela pomalu, ale zato zajímavě a to až k pěknému (lehce předvídatelnému) konci... Musím se přiznat, že jsem byl chvíli trochu zklamán, přece jenom jsem od Lenziho čekal trochu větší brutalitu, ale pak jsme si uvědomil rok vzniku, takže jsem nakonec byl i docela spokojený... Musím však konstatovat, že pozdější Lenziho gialla (Orgasmo se o tento žánr lehce opírá) jsou mnohem lepší... (08.09.2012)

Musím přiznat, že mne představitelka hlavní role Carol Baker příliš nenadchla, její výkon mi připadal nevýrazný a nepřesvědčivý, ale jako vyložené mínus to nevidím… --- po další projekci jednoznačně o jednu hvězdu méně, je to sakra nudný a nepoutavý příběh, i když je asi dobře vybudovaný, zkrátka mne neoslovil. --- Jedná se o Lenziho první film s podobnou tematikou, které vznikly v krátké době po sobě, dalšími jsou Così dolce... così perversa (1969) a Paranoia (1970) a ve všech také hraje Carol Baker. A z Orgasma pak vychází např. i El Ojo del huracán (1971). Film pro fanoušky Umberta Lenziho a této odrůdy gialla kříženého s psychologickým thrillerem, kde netečou potoky krve... (09.03.2010)