Mission: Impossible - Fallout

Po shlédnutí tohoto dílu Mission Impossible jsem si pročítal moje hodnocení předchozích dílů a zjistil jsem, že jsem vlastně dostal přesně to, co pokaždé. Neuvěřitelně kvalitní akční jízdu, ve které vládne Tom Cruise. Ten je pro mě v současné době také jediným hercem, který pro samotný akční film něco dělá. Věřte, že ve filmu je velice málo digitálu. Většina scén nejenom, že působí reálně, ony opravdu reálné jsou. Je znát, že Tom do sebe zase šel a tak když sledujete scénu seskoku z letadla z šesti kilometrů, tak na něm je znát opravdu těch více jak sto seskoků, které Tom opravdu absolvoval, aby se tato scéna mohla vůbec natočit. Je to prostě borec. Nikdo se mu v Hollywoodu dneska nevyrovná. Všichni se krejou za zeleným plátnem a jediné, co udělají navíc, je to, že dojdou po natáčení do fitka, aby ukázali svaly. Co se týče samotného filmu, tak jsem opět dostal to, co jsem chtěl. Zaručeně nejlepší akční scény letošního roku, Toma na tisíc možných způsobů a jeho partičku, ze které srší sympatie do všech směrů. Možná trošku škoda špionážního zmatku v příběhu, který jsem občas měl. Ale v případě Mission Impossible to je tak pokaždé. Celkově ale hodně slušné čtyři hvězdy a potvrzení, že pojem Mission Impossible v roce 2018 znamená víc, než by vůbec kdo před dvaceti lety mohl tušit. (02.08.2018)

Příběhově tam jsou hluchý místa, ale ta akce. Asi nejopulentnější festival honiček, bitek, přestřelek, výbuchů od...jakživa. A ty lokace. Fakt to působí strašně bombově a je radost to sledovat. Když akce pomine, tak mi byly dilemata Ethana Hunta srdečně jedno, ale ono se to tam zase začne hned řezat. Vanessa Kirby je sexy. (11.08.2018)

Orgastické nadšení, lemované chvilkama hořkosti, kterou může a nemusí rozmělnit druhé, případně třetí shlédnutí. Sám Nolan by se styděl to pojmout takto dark-knightovsky, protože by byl obviněn ze sebekopírování. Hlavně teda Balfe jenom změnil pár tónů černorytířských soundtracků, aby dialogům dodal napětí a dějovému vyprávění kontinuálně pulzující dynamiku. Většina akčních mega-scén, které jsou téměř žánrovou údálostí, i drsné fyzické mlátičky, nicméně trendově nestavají na hudbě, ale na zvukové syrovosti, která jim dodává realičnost. Tyto moderní prvky ohlušující hudební naléhavosti a koule rvoucí realistické akce, tedy kombinace ze které všichni nadšeně učuráváme, se zde potkávají s postavama zbytečně překombinovanou zápletkou s opakovaným strháváním masek a změnami identit, kdy zvládáme chápat základní dějovou linku, ale v pointách jednotlivých zvratů se beznadějně ztrácíme. Teda aspoň já jsem se ztrácel. A nejspíš ne proto, že bych byl blbej, ale protože scénář a jeho snaha zdramatizovávat za každou cenu a všude, i tam kde to není potřeba. Za něj dávám čtyři, a umírněnější a elegantně krásnou Rogue Nation zvedám na pět. Mimochodem, nejvíce ze všech scén Falloutu se mi líbila ta sentimentální s francouzskou policajtkou. A vůbec, ženský tu má Cruise fakt krásné, hezčí než leckterý Bond. (02.08.2018)

Naprosto uznávám řemeslné kvality, totálně božího Cruise, skvělé akční scény i tempo. Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nudil, ale zároveň jsem měl celou dobu pocit, že většinu těch věcí dělala pětka o trošku lépe. Ať už to byla honička, práce se záporáky (v šestce je to celé až příliš průhledné) nebo jakási vyšperkovanost, která ze skvělé scény dělá scénu výjimečnou (chybí mi tu opera). Je to super, ale ne tak super jako minule a fakt si nedovedu představit, že kdybych si měl teď vybrat, který z posledních dvou dílů M:I si pustím, sáhl bych po šestce. Nechci znít přehnaně zklamaně, ale je to jako vybírat si mezi Temným rytířem a Temný rytíř povstal. Ledgerovi dám přednost. Ale kdybych ho nemohl najít, Hardy mě rozhodně neurazí. Jen… prostě to minule bylo o malý kousek zajímavější. Ve všem. (02.08.2018)

Zopakovaná esence okázalého špionství, která je opět nejsilnější ve chvíli, kdy jde proti obvyklým pravidlům a odvážně staví celý příběh na lidskosti, na síle postav, na hojících se jizvách zdánlivě nezničitelných forem. Šok z nově viděného přístupu se sice pochopitelně nekoná, na to McQuarrie až příliš opatrně kráčí po vlastní vyšlapané cestičce a dělá z Falloutu spíš M:I 5.5, ale kombinace dalšího vnitřního pnutí několika organizací a velkolepého bondovského finále je natolik perfektně do sebe zapadající, že mi na takovém přístupu nakonec nevadí vůbec nic. (13.08.2018)