Mission: Impossible - Fallout

"Nerozumím, do čeho jsem se zapletl? Já nerozumím, do čeho jsem se zapletl? Do čeho jsem se zapletl?" Tak to ti Ethane, řeknu úplně přesně: já to taky nevím. Vím jen to, že tam každý po každém střílí, každý každého podráží, nikdo nikomu nevěří a nějakou roli v tom hraje plutonium. A mě to zase bavilo, i když padouch byl jasný na první pohled, život jedince byl nadřazen životům milionů a Ethan má evidentně se slečnou Náhodou sepsanou smlouvu na dobu neurčitou. Takže může být problém získat detonátor, který padouch svírá v ruce v letícím vrtulníku? Jindy snad, ale tady se přeci nemožné mise plní na počkání. A já jsem si počkal docela zábavně. (12.02.2019)

Zopakovaná esence okázalého špionství, která je opět nejsilnější ve chvíli, kdy jde proti obvyklým pravidlům a odvážně staví celý příběh na lidskosti, na síle postav, na hojících se jizvách zdánlivě nezničitelných forem. Šok z nově viděného přístupu se sice pochopitelně nekoná, na to McQuarrie až příliš opatrně kráčí po vlastní vyšlapané cestičce a dělá z Falloutu spíš M:I 5.5, ale kombinace dalšího vnitřního pnutí několika organizací a velkolepého bondovského finále je natolik perfektně do sebe zapadající, že mi na takovém přístupu nakonec nevadí vůbec nic. (13.08.2018)

Orgastické nadšení, lemované chvilkama hořkosti, kterou může a nemusí rozmělnit druhé, případně třetí shlédnutí. Sám Nolan by se styděl to pojmout takto dark-knightovsky, protože by byl obviněn ze sebekopírování. Hlavně teda Balfe jenom změnil pár tónů černorytířských soundtracků, aby dialogům dodal napětí a dějovému vyprávění kontinuálně pulzující dynamiku. Většina akčních mega-scén, které jsou téměř žánrovou údálostí, i drsné fyzické mlátičky, nicméně trendově nestavají na hudbě, ale na zvukové syrovosti, která jim dodává realičnost. Tyto moderní prvky ohlušující hudební naléhavosti a koule rvoucí realistické akce, tedy kombinace ze které všichni nadšeně učuráváme, se zde potkávají s postavama zbytečně překombinovanou zápletkou s opakovaným strháváním masek a změnami identit, kdy zvládáme chápat základní dějovou linku, ale v pointách jednotlivých zvratů se beznadějně ztrácíme. Teda aspoň já jsem se ztrácel. A nejspíš ne proto, že bych byl blbej, ale protože scénář a jeho snaha zdramatizovávat za každou cenu a všude, i tam kde to není potřeba. Za něj dávám čtyři, a umírněnější a elegantně krásnou Rogue Nation zvedám na pět. Mimochodem, nejvíce ze všech scén Falloutu se mi líbila ta sentimentální s francouzskou policajtkou. A vůbec, ženský tu má Cruise fakt krásné, hezčí než leckterý Bond. (02.08.2018)

Z očakávanej päť hviezdičkovej záležitosti je MI6 ťažké sklamanie. Od návratu Christophera McQuarrieho som čakal že sa prekoná ale bohužiaľ dostávame niečo už videné, bez zmeny štýlu v čom je veľké čaro MI a poriadne hlúpe s až trápnym záverom. Rogue Nation bola krásna štýlová, Ghost Protokol - najzábavnejší a MI:III bez nejakej veľkej akčnej scény najnapínavejšia. Najlepšia scéna je zoskok z lietadla, bitka na toalete je tiež fajn našľapaná a poriadne vtipná (viz Jack Reacher kúpeľňový fight) a potešilo že sa dozvieme viac ako to je s osobným životom Hunta. Chýba scéna z ukážky (neodvratná zrážka vrtuľníka s kamiónom) takže z kina som odchádzal že som nedostal to čo som mal dostať. Záchrana sveta pred atómovkov? Nabudúce prosím niečo originálnejšie. A nie v štýle dáme tam dve atómovky a na jedno miesto. Sklamaním je aj návrat Michelle Monaghan i keď sa do deja aktívne snaží zapojiť je celí čas vyvalená. Krásne vyšportovaná Vanessa Kirby by si tiež zaslúžila vlastný ženský súboj (možno teda až v Hobbs and Shaw). (04.08.2018)

Pořád to není tak scénáristicky vypilované jako trilogie o Bourneovi a Ethan Hunt začíná občas příliš béčkovitě ignorovat fyzikální zákony, ale na to se s prominutím můžu z vysoka vysráti, neboť MI6 je přesto asi nejzábavnější špionážní akčňák, jaký kdy vznikl. Je tam osudovost, je tam nepředvídatelnost a je tam dokonale drzé a suverénně vypointovávané podněcování zvědavosti (jehož rytmus je před zlomovým odhalením přímo ďábelský), ale zároveň nechybí strhující akční orgie podávané s potřebným nadhledem a vždy citlivě vloženou hláškou. Není to revoluce žánru, je to čirá pocta tradicím špionážního filmu, náramně přizpůsobená současnému trendu a akčnímu drivu velkých blockbusterů a současně chytře rozvíjející fikční svět a zajetá vyprávěcí i formální pravidla vlastní série. Není to kvalitnější než pětka, která lépe zvládla skloubení akce se spikleneckými konverzačními zvraty, je to ale bezpochyby příkladný prototyp technických možností současného blockbusteru, který má plynový pedál nonstop na podlaze a vyprávěním je pevně zakotven v osvědčených staromilných vzorcích. Více možná po další nutné návštěvě kina... (30.07.2018)