Sežrána zaživa

Talianska vlna kanibalských filmov z obdobia 80. rokov bola naozaj kvantitatívne bohatá. Skrz to vznikol neprehľadný bordel, pretože rozlišovanie jednotlivých filmov je kvôli ich veľkej podobnosti náročné. Ešte k tomu samozrejme prispel český preklad názvov, kde starší film bol občas prezentovaný ako pokračovanie toho novšieho. Tento kúsok však viem identifikovať s veľmi slušnou štatistikou odchýlkou. Videl som ho síce dávno pred prvou občankou, ale dodnes si pamätám detailne jednu scénu. Týpek použije drevený vibrátor namočený v krvi z hada a potrestá bloncku. Moja v tej dobe pomerne čistá duša si to uložila do detského tuku a dnes uvolnila do obehu. Samoúčelné jatka. Rozhodne nič pre slabé povahy a milovníkov zvierat. (01.11.2013)

Čo dodať, názov je viac než len výstižný, pretože v druhej polovičke sa naozaj nachádza scéna, v ktorej je osoba ženského pohlavia domorodcami zožratá zaživa. Takže asi tak. Hodnotiť Zožranú zaživa je rovnaké, ako hodnotiť väčšinu starých kanibalských filmov. Mizerná technická stránka, imbecilské správanie postáv, nelogické skoky v deji, do očí bijúci amaterizmus (záber na neporušené telo osoby, ktorú pred pár sekundami domorodci zmasakrovali nožmi a kopijami), herecké výkony porovnané s céčkarským pornom, tomu odpovedajúca džungľová výprava (občas nakrúcaná v európskom lese), týranie a zabíjanie zvierat v priamom prenose a úsmevne samoúčelné dôvody pre mučenie alebo aspoň znásilnenie. Zožraná zaživa je ako Honba za diamantom s Douglasom, akurát so znásilneniami (aj hromadnými), hlavami (bez tiel), telami (bez hláv), rezaním penisov (zaživa), jedením malých hadov (živých), štvrtením, amputáciami končatín a, samozrejme, kanibalizmom. Medzi najväčšie chuťovky patria scény so zvieratami – pitva živého krokodíla (pre istotu rovno dvakrát) a žranie živej opice (anakondou). (31.01.2017)

Kdybych neviděl už celou řadu kanibalských filmů, byl bych zřejmě tímto kouskem zcela omámen. Bohužel tomu tak v době zhlédnutí nebylo a nelze si nevšimnout, že Mangiati vivi je jen prachsprostou vykrádačkou starších filmů a to hlavně co se „kanibalských“ scén týká. Jasně, některé záběry si „vypůjčil“ Lenzi ze svých filmů, ale jinak tento film kromě nahých slečen nezaujme téměř ničím. Samozřejmě k dobru musíme připočítat přidání Jonasovy sekty (která opravdu existovala), jenže to je tak všechno. Jako dobrodružný kousek to na mě zapůsobilo leda tak pěkným exotickým výběrem prostředí, protože co se tempa příběhu týče, tak mě to místy neskutečně uspávalo. Film jsem měl možnost shlédnout jak v originálním znění, tak i s českým dabingem (a ten byl přímo otřesný). Podle něj však rozhodně hodnotit nebudu, protože bych tomu musel vlepit odpad. Takže pojďme pěkně popořadě. Začátek s domorodým vrahem navnadil o tom žádná. Janet Agren byla v době své největší slávy vážně kus a určitě bych věděl (coby vůdce sekty) o lepším způsobu „přijmutí“ nežli do ní píchat dřevěným kolíkem. Nicméně určitě patřila k největším ozdobám tohoto jinak hodně průměrného (lépe řečeno podprůměrného) filmu. V kráse jí však zdatně konkurovala „černá mamba“ Me Me Lai. Obě děvčata však po celou dobu své kariéry (u druhého případu dost krátké) diváky (především muže) spíše nežli svým hereckým talentem okouzlovaly hlavně svým nahým tělem. Však taky měly co nabídnout… Mnozí lidi odsuzují podobné filmy za to, že jsou v nich zabíjeny zvířata – leč v mnoha případech jde čistě o záběry z dokumentů, kdy jedno zvíře zabije druhé – hold to je život. Až budete žrát kuře, představte si, jak umřelo (na infarkt asi ne…). Vraťme se ovšem k „hororové“ stránce tohoto filmu. Mám rád „gore“ brutální scény tak lahodí mému oku, jenže jak můžu být spokojený s tím, co jsem viděl už jinde. Ano určitě byly příjemným zpestřením, jenže já chtěl vidět něco lepšího, nového a ne aby se jediným novým vítrem do plachet stalo soft porno a hromadná jebačka na počest mrtvého manžela. (30.08.2014)

Další z typických italských kanibalských béček. Plné nahoty, násilí, uřezaných oudů, krve, vnitřností, ječících obětí, ochotnických hereckých výkonů, kamery bez nápadu a laciného vzhledu. Další výprava za kanibaly, tentokrát atraktivní blondýny hledající sestru, která skončila v podivné sektě. Ve své době to chtěl každý vidět, lákán pro nás tehdy nebývalou mírou výše zmiňovaných prvků, přes tento zájem však zůstává typickou ukázku filmového škváru, který sice může mít pro některé své kouzlo, protože se však mezi takové nepočítám, nemyslím, že bych ještě někdy v životě potřeboval něco takového vidět. (11.10.2010)

Rozhodne film Mangiati Vivi nie je pre mna ziadnym hororovym kultom, to ani nahodou. Kanibalske filmy Zeny od Hluboke Reky, Deodatov Cannibal Holocaust/ mam dobre nastudovane, ale toto bola bieda a podpriemer. Najprv musim spomenut otrasne herecke vykony, prisernu Lenziho reziu a dotycne samice nemali co ponuknut, len to, ze boli uplne nahe /to mam rad/ a bat sa nebolo dohromady coho. Horory mam dobre napozerane, takze viem uz, ako vyzera kvalitny horor - Ale Mangiati Vivi urcite nie je dobry snimok. Takze Lenzi si u mna kultovy hororovy status rozhodne nevybojoval, doteraz ho povazujem za rezisersky podpriemer. 20 % (26.11.2014)