Traja blízki neznámi

Hráli si s osudem lidí, aby posléze zjistili, že nejsou o nic moudřejší. Vcelku civilně pojaté a bratři se k svému osudu vyjadřují až překvapivě uměřeně, podobně jako je nechává docela klidným vztah k matce. Poněkud překvapivě jedna úctyhodná dáma prohlašuje za v zásadě prokázané, to co osud z jednoho bratra zásadně popírá. (01.06.2019)

Znepokojivý příběh o adoptovaných trojčatech. Nejdříve to vypadá jako fantastické setkání bráchů po 19 letech a člověk bez dechu sleduje ten radostný kolotoč vzájemnosti, včetně upřímného doznání jednoho z bráchů, že byl pyšný, že má lepší auto, než jeho brácha. Jenže pak nastane zvrat a jeden z bráchů si vezme život a začnou se objevovat zvláštní okolnosti adopcí ve jménu vědy, jejíhž cílem bylo zjistit, zda vývoj člověka ovlivňují více geny nebo výchova. Paradoxní je, že až do té doby než se trojčata potkala se zdá, že ti kluci byli v pohodě a najednou se jim úplně změnil život. Ani si na to neumím udělat konečný názor, protože film neukazuje vše. Jisté je, že z výzkumu nevyplynulo nic moc. A ten psycholog, který chvíli na výzkumu spolupracoval byl podivín, který před kamerou seděl s nohou přes opěradlo a smál se. Každopádně je to výborný tvůrčí počin, který člověka úplně rozhodí a pracně v sobě hledá odpovědi na nejrůznější otázky. (01.08.2019)

Nejkrásnější je na tom pochopitelně začátek. Byl jsem dojatý... A kdo ne? Později to nabralo jiný směr. Bohužel. Bohužel to nemělo být milý. Mělo to být znepokojivý. A taky bylo. Závěrečný postřeh novináře, že bychom mohli mít všichni někde na světě svoje dvojče, mě momentálně nenechává v klidu. Amerika umožnila doktoru Neubauerovi dokončit to, co s Mengelem nestihli za války. (24.10.2020)

Na konci trochu dochádza dych, ale má veľmi veľa zvratov, ktoré budujú napätie do konca. Trochu nadhodnocujem, ale po dlhej dobe dokument, ktorý som vedel dopozerať a pozrel by som si ho znovu. Prvá polovica filmu je nabitá informáciami, ta druhá je viac filozofická a preto brzdí tempo rytmus celku. 85% (06.01.2020)

Dohrávaný a stylizovaný dokument přináší víc otázek než odpovědí a je to dobře. Tohle jsou záležitosti, nad kterými by se lidé měli zamýšlet. Ovlivňuje nás víc výchova nebo geny? To je sice hlavní střet, který se dokumentem vine, ale neméně důležité jsou i jiné otázky. Jak s námi pohne ztráta v raném dětství, jak nás ovlivní prostředí? Změní nás to, že nás někdo pozoruje? Jak se s tím vypořádat v dospělosti? Nakolik je možné hrát si s lidskými životy? _____ Odpovědi na to neexistují. Jistě, to, co se stalo trojici bratrů, bylo jednoznačně za hranou etiky (minimálně), ale kolik takových rozhodnutí o jiných lidských životech lidé dnes a denně dělají? Bezpočet. Třebaže nejsou tak vyhrocené, stejně jsou zasahující. ____ Dokument má subjektivní formu a šponující emoční linku. To, co začíná jako komedie, končí jako existenciální drama. SHRNUTÍ: Taky jsem v pokušení tomu nevěřit. (19.07.2019)