Nezanechať stopu

Drama "Beze stop" poněkud komornějšího ražení je reálnější verzí barevnějšího a rozesmátějšího filmu „Captain Fantastic".. Na šnečí tempo příběhu jsem si musela chvilku zvykat, ale někdy pomalejší snímek není od věci.. Daleko více mne nebavilo nulové pozadí vyprávění a minimální kontext.. Postupem času nabírá film o chlup vyšší tempo a stává se (alespoň pro mne) daleko stravitelnější.. Poslední třetinu z komunity přestárlých hippies jsem si vyloženě užívala.. Ben Foster je prostě a jednoduše skvělej a Thomasin McKenzie, v roli jeho dcery, mu bezvadně sekundovala.. Chyběla mi výraznější pointa.. Nejlákavější na celém počinu je bohužel trailer.. (13.11.2018)

Musím dát pět, když si uvědomím, že celý film spěl k jediné silné větě. Když zazní "the same thing that is wrong with you isn´t wrong with me", je vysloveno víc, než se zdá. Tom touto větou demonstrovala všechnu svou empatii vůči otci, moudrost, s níž uchopila nelehkou situaci, a odvahu vyslovit pravdu s vědomím zřejmých důsledků. Vyslovila ji nejen za sebe, ale i za otce, který k tomu neměl kuráž; intuitivně věděla, že věta oběma způsobí bolest, ale zároveň že nijak nepoškodí jemnou citovou a myšlenkovou pavučinu mezi nimi. Hlubší moment, než dokážu vyjádřit. (26.02.2019)

"Oběd vařím na plynu, s taťkou v lese nezhynu." Přírodní život v přírodě? Leda tak prd. Igelitová střecha nad sebou, igelit pod sebou, igelitové pytlíky v botách... Věřte mně, starému vandrákovi, skuteční trampové by jen odplivli a o tyto dva "zálesáky" by ani usárnu neopřeli. Ale panelákoví uživatelé ČSFD (Matty, Malarkey & spol.), pro které je i prosté, jednodenní přespání pod širákem v lese něco nepředstavitelného, skoro mysteriózní scifi, zde samozřejmě zuřivě hvězdičkují a již leští polobotky pro vlastní romantický Útěk do divočiny. A divoce skáčou po víku od kufru, jak se do něj snaží narvat dvouplotýnkový propanbutanový vařič, krabici konzerv a deset rolí igelitu. A píšou: "film se ambivalentně staví k otázkám svobody". Co prosím? Začlenit se do společnosti je e-e, ale jiným lidem, těm začleněným, vykrádat chaty a vyžírat jim spižírny, to je šik? Chlapci a děvčata, to si pletete svobodu s kriminální činností. Co zbývá? Jeden uvěřitelný postraumatický syndrom, paranoidním taťuldou dceři o hlavu sobecky omlácený. Zlá, diktátorská společnost za humny (taky dobrý... v Plzni tedy bezďákům erární baráky nerozdáváme :-)) a dcera ve vleku, zabržděná ve vývoji. Ani tu kačenu v kapradí si potají nemastila, aby ve mně vzbudila empatii. Kolik šišek po ní hodím? Jen jednu, podměrečnou. (25.12.2022)

Amerika znovu objevuje Oregon, oregonské lesy. Znám několik lidi, kteří mají podobný "problém" jako "táta"; tři bydlí ve vlastnoručně postavených (napůl)zemljankách a čtvrtý (33 let) je zcela bezprizovní a jen s batohem se toulá mezi Norskem a Českem, teď byl tři týdny tady, na Veselíčku. Jeho snahou je nejen nezanechat stopu, ale být oficiálně prohlášen za neexistujícího, tj. nemít závazky k nikomu (bez obligatorních vztahů) a k ničemu (bez komunikačních prostředků). Táta s dcerou žili v lesích dlouhá léta (přesto se dokázali vybavit produkty vyrobenými moderními technologiemi, zvlášť co se týká oděvu, a zůstat v civilizační čistotě, což se nepodařilo žádnému z těch, které znám). Jejich rozchod byl jen otázkou času, spíš pozdní než předčasný. Byl jsem napnutý, kdo z nich se poprvé otočí zády. Nejde o couvání, jde o otočení se zády. Tipoval jsem špatně! Pozn.: Dostat se pod kola nějakého resociačního programu musí být opravdu hrozné. Za posledních 30 let jsem nevyplnil žádný formulář, pouze podepisuji listiny. Podrobit se testům, především nějak podobným těm z filmu, je pro mě nepředstavitelné. (06.11.2019)

Někde mezi Útěkem do divočiny a Tohle je náš svět. Krásná příroda a výborné herecké duo, nezachrání plytký děj, ve kterém se ve výsledku mnoho neděje a tak dojemný konec vyjde docela na prázdno. Škoda, že film nemá nějaké zajímavé myšlenky, nebo vypjaté situace. Takhle zbývají jen ti herci a krásná i když trochu jednotvárná příroda. (11.02.2019)