Nezanechať stopu

Snímek Leave No Trace zaujme vyjma nádherných reálií portlandských lesů i svou nosnou myšlenkou, která se zabývá existenčními problémy a otázkou, jestli to, co je dobré pro mne, je dobré i pro mé potomstvo. Režisérka Debra Granik se s těmito atributy "popasovala" více než obratně. Ukazuje nám totiž život z obou stran, avšak činí tak bez nějakého kritizování či "nadržování" jedné nebo druhé straně. Je tedy čistě na divákovi, ke které části a zvyklostem společnosti se přikloní. Snímek rovněž nabídne skvělé herecké výkony, soundtrack, který precizně lícuje s poklidným tempem a krásné závěrečné titulky. Jen škoda té stopáže, která bohužel nabídne několik hluchých míst. Až na tento detail je Leave No Trace výbornou oddechovou záležitostí, jíž byste si neměli nechat ujít. Skvělá práce! „I don't have the same problem you have.“ (08.10.2018)

Rodinné, mizející, proti všem, samotářké, sobecké, bolestné, strachující, volné, ... Krásný příběh mezi otcem a dcerou, sdílející samotu v přírodní rezervaci. Zvrat a změna v názorech nastane po odhalení jejich domova a separace do "normálního" života. Ve filmu jsou jasně zvýrazněné hranice mezi oběma světy, kontrasty mezi zelení ve volné přírodě a uschlými kytkami v pronajatém příbytku, ticho lesa a typické zvuky města, moderní život a primitivní věci obživy v lese. Hlavní postavy byly plné svých vlastních strachů. Postava otce postižená válkou byla vlastně hodně sobecká, dcera zase chtěla rodinu a zázemí. Herecky perfektní, mladá Thomasie je fantastická. Exteriéry skvělé. A zelené. Ve snímku je hodně nevyřčeného a každý si v tom trošku najde to své. Třeba to, že domov máme tam, kde jsou naši nejbližší.. "..můžeme si ale myslet co chceme.." (KVIFF 2018) (30.06.2018)

Tento snímek jsem měl ve watchlistu už dlouho, ale teď jsem měl ještě o dva důvody víc, proč se na to podívat. První důvod je Thomasin McKenzie, jež mě naprosto uhranula v Jojo Rabbit a chtěl jsem si ověřit její herecké schopnosti i v jiných projektech. Druhý důvod byl Ben Foster, jenž se má zhostit role našeho nejznámějšího vojevůdce s lahkým gulometom v megabijáku Petra Jákla. Oba mě o svých hereckých umech přesvědčili, Thomasin jako mladá zakřiknutá, ale přesto postupně rebelující dívka a Ben vzhledově jako starší verze Jesseho Pinkmana s komplexy z vojenské služby perfektně sedly do tohoto sociálně laděného The Last of Us, kde místo nakažených jsou za nepřátele vnitřní démoni rozbíjející iluze o normálním životě ve společnosti. Snímek svou narační strukturou a vláčným tempem dosahuje dokonalé stopáže během níž si divák dokáže dle dostupných informací a plynutí příběhu vybudovat vlastní názor na situaci a současně má čas se vcítit do těžké situace protagonistů i když to není prvotní zájem tvůrců a nedochází se k tomu samoúčelně jak by se dělo u podobných projektů. Leave No Trace není žádný majstrštyk roku 2018, ale jako americké indýčko rozebírající peripetie veteránů zase jiným pohledem to funguje správně. Prvně jsem tomu chtěl přidělit 7,5/10, ale přes noc to pěkně vyzrálo, takže pěkných 8/10. (26.08.2020)

O mnoho realističtější a v hereckém minimalismu i překvapivě citlivější, než tématicky příbuzný Tohle je náš svět s Viggo Mortensenem. Ben Foster, zde není hurá excentrik, ale traumatizovaný veterán, který nesnese lidskou společnost. Uvědomuje si, že dceru do takto extrémního životního stylu nemůže nutit, ale ona jediná mu zbyla a s ní se cítí fajn. Kvituji, že to není agitka a "systémové" postavy jsou zobrazeny vlastně velice mile. Nenápadný, ale dobrý film. Thomasin McKenzie má talent. (17.03.2020)

Pro mě velmi lákavé téma, po kterém jsem ovšem zůstal jako divák, i spřízněná duše hlavní myšlenky, docela hladový. Průměrná režie a velmi jednoduchý děj, v němž jsem nenalezl skoro žádnou inspiraci, natož nějaký silnější kontrast (pominu-li "masakr" vánočních stromků) mezi svobodným životem v přírodě a konzumním vězením, kde se vše hmotné i nehmotné jen a jen spotřebovává, nikoli recykluje a to včetně emocí. Tomin otec je emocí nepochybně plný, je odhodlán a má cíl, nicméně mi jeho postava přišla velmi zoufalá, bojácná, sobecká a neschopná plnit zvolený život, ze kterého již nelze uhnout. Nemohu se zbavit dojmu, že v evropských režisérských rukách by snímek dopadl trochu jinak. [Kino Citadela - Litvínov]. (08.10.2018)