VOD (2)
Obsahy(1)
Asger Holm, bývalý policajt, ktorému bola pridelená služba na tiesňovej linke, odpovie na volanie od unesenej ženy. Keď je hovor náhle prerušený, začína po žene a jej únoscovi pátrať. S telefónom ako jediným nástrojom, obklopený stenami kancelárie vstúpi Asger do pretekov s časom, aby zachránil ohrozenú ženu. Zločin, ktorý odkrýva, je však omnoho väčší, ako sa na začiatku mohlo zdať. Jeden z najsľubnejších tvorcov novej dánskej filmovej generácie, režisér Gustav Möller, v svojom prvom celovečernom filme experimentuje s ľudskou predstavivosťou, zmyslami, strachom a presvedčením, že najsilnejšie filmové momenty, sú tie, čo nevidíte. (ASFK)
(viac)Videá (6)
Recenzie (469)
Velmi zajímavé pojetí u kterého do poslední chvíle nevíte na čem jste, jelikož jediné co po celou dobu filmu sledujete, je jen a pouze policista Asger na tísňové lince, jehož snaha i bezmocnost udělat cokoliv více, při pomoci ženě, která mu zavolá s prosbou o pomoc je velmi omezená a nezbývá mu nic jiného než důvěřovat ostatním. ()
Chytľavo jednoduchá zápletka. Niečo ako Tiesňová linka s Halle Berry, ale ešte komornejšie, neakčnejšie a jednoduchšie, keďže sa pohybujeme celý čas len v dvoch miestnostiach (a na konci asi po dobu 20 sekúnd v chodbe). Napriek tomu napínavé. Disponuje to minimálne jedným solídnym twistom, hlavný hrdina je napriek zjavne temnej minulosti fajn a celé to odsýpa a funguje. Trocha mi nesedeli len dve veci: pomerne laxný prístup polície k prípadu a to, že jej nechal mobil. Druhý raz si to už nepozriem, ale 3* by boli nefér. ()
U tohoto filmu po mě vážně nechtějte, abych to adoroval. Proti minimalismu, ději zasazeném do jedné místnosti či filmu stojícím na jednom hereckém výkonu nic nemám. Tedy pokud si někdo navrch automaticky nepředstaví rovnici minimalismus = chlad. Tento film na mě dýchal enormním chladem. Hlavní protagonista si zachovával během všech různých situacích permanentně jeden ten samý ledový a bezemoční výraz (pouze s jednou malou silnou změnou v asi nejpůsobivější chvíli). Pár motivů je působivě zneklidňujících, třeba hned první telefonát, ale nejednou jsou zařazené bez jakéhokoliv pokračování a ústřední (papírově taky silnou) dějovou linku v ospalém tempu spíše jen rozmělňují, než cokoliv jiného. Bez závěrečných titulků trval film výrazně pod 80 minut, ale s jeho dosledováním jsem i tak měl značný problém a stejně ve mě budil dojem námětu pro mnohem kratší inscenaci, neúměrně nataženého na celovečerní délku. I nascendi ve svém komentáři zmínil Promiňte, omyl!. Těm, kteří zatím neviděli, raději tu doporučím tento Weissův majstrštyk s výbornou Jiřinou Šejbalovou. [40%] ()
Fantastická práce dokazující, jak málo lidí a okolních propriet potřebujete, když máte prostě talent. A s tím filmový bůh na Cedergrenovi i mladém Möllerovi (kterého se od teď rozhodně vyplatí sledovat) rozhodně nešetřil. Ve stylu Telefonní budky a Noční hlídky tu máme další drama, kterému stačí jeden volající hrdina a pár hlasů ve sluchátku. Tísňové volání navíc funguje na několika úrovních, nabízí totiž solidní detektivní případ, psychologické drama o vině a trestu a mimoděk i jakési varování, aby člověk v práci nepřekračoval hranice. Uměřená stopáž navíc zajistí, že se divák pohledem na jednu tvář nezačne nudit. No prostě lahůdka s napětím i přesahem. ()
Pure žánrovka, což hele není vůbec málo. Ta stísněná jednokomorová věc, která perfektně pracuje s přetvářením nahozených dialogů v mozcích diváků na scény, které vidí každý v sobě. Od těch extrémních hajpů zase možná trošku dál, festivalový vrcholy jsou jinde, ale tahle mašina moc pěkně šlape a čistě po technický stránce neškobrtne ani jednou. ()
Reklama