Pepík

Pepu lze zařadit mezi početnou skupinu projektů pocházejících z českých luhů a hájů, zabývajících se jednoznačně nejoblíbenějším tématem tuzemských tvůrců, a to vztahovými, respektive milostnými avantýrami lidí z davu, což by snad nebylo zas až tak nejhorší, kdybych ovšem místo úsměvu od ucha k uchu nevycházel z kina s depresí, znechucen a s myšlenkami na bodu mrazu, a to vůbec ne kvůli kvalitě snímku, ale kvůli obsahu, který do podobných stavů musí dostat opravdu snad každého diváka. Já už jsem vážně ze všech těch neustálých negativismů českých filmařů, potažmo scénáristů, pramenících z partnerských životů, vážně otrávený a je mi úplně ukradený tvrzení, že to prostě takto chodí, že taková je realita a blablabla, to přeci ale neznamená, že se v tom musí celá společnost plácat pořád dokola i ve filmové kultuře. Přitom to tentokrát ale nezačalo až tak depresivně, první třetina je totiž především sledem epizodních trampot dospívajícího ústředního hrdiny Pepy, nesmělého outsidera, jenž se protlouká životem jak jen to jde, hledajíc i on alespoň kousíček toho štěstí a lásky na tom světě ve svém zatím ne zcela výrazném životě. Tento úsek je ještě poměrně vtipný, zábavný, se slušným spádem a rozhodně nenaznačující vývoj, jakým se film začal ovšem ubírat následně. Místo nalezeného štěstí a lásky totiž Pepu čeká tvrdá a nelítostná realita všedních dnů a postupně tak sledujeme naprostou degradaci lidské bytosti, měnící se v rezignující trosku, nicméně stále doufající v lepší zítřky. Jak to skončí je pak už vážně jedno, snad jen mohu zmínit, že tragikomický závěr je jen posledním hřebíčkem do divácké nálady, která je vzhledem k předchozímu dění už tak na dně a prostě při závěrečných titulcích mi nebylo dvakrát do zpěvu, což jsem bohužel ale vážně před začátkem zrovna této podívané opravdu nečekal. Co se samotné filmařiny týče, nechci zde nic a nikoho vyloženě kritizovat, většina odvedla svou práci na únosné úrovni, rozhodně tedy nejde v žádném ohledu o nějaký vyloženě laciný a nepovedený brak, do nějaké intelektuálnosti to má ale také na míle daleko, což ovšem za sebe jen s povděkem kvituji, herecky lze jinak jistě vyzvednout přesvědčivého Michala Suchánka, který svého Pepu zahrál uvěřitelně a upřímně, naopak našroubované štěky přehrávajících pánů Koháka, či Vašuta mi přišli zbytečné a nevhodné. Zkrátka, Pepa je tragikomické drama, které ve finále nepůsobí ani trochu lehce, opak je pravdou, takže i když se tak vůbec na první pohled netváří, je plný smutku, a těžkých a bezvýchodných emocí, a těch pár fórků toho pak už moc z výsledného dusného dojmu nezachrání. Kdo má tento typ filmů tedy rád, vyloženě zklamán asi tedy nebude, podle mě se po něm ale většina párů pohádá, neboť se v něm jednoduše nemalé procento pozná, a to já osobně vážně zrovna nevyhledávám. P.S. Pepa rozhodně není určen pro nezadané, či teprve s partnerským životem začínající diváky, ti ho totiž "zatím" vůbec nepochopí, možná proto se u něj ale na druhou stranu pobaví. (12.04.2018)

Vlastně nakonec docela příjemné překvapení. Novák, a tím myslím teď režiséra, netlačí s humorem zbytečně na pilu a dávkuje ho rozumně, přičemž přiběh často sklouzává do roviny melancholie, takže chtě nechtě vám toho Pepy začne být tak nějak líto. Suchánek hraje přirozeně a byl vlastně i tím jediným faktorem, kvůli kterému jsem tenhle film chtěl vidět. Ačkoliv nejsem příznivcem novodobých českých filmů, musím uznat, že tohle bylo v pohodě, a to i přesto, že Ján Novák zatím nemá bůhvíjakou filmografii. Zároveň nechápu některé hejty, obzvlášť v době, kdy se v kině vyskytují takové skvosty jako Zoufalé ženy dělají zoufale věci nebo Věčně tvá nevěrná. (24.09.2018)

Pár hlášek mě tedy pobavilo, ale je to tvar na úrovni rozhlasové četby, hrdina v jinak ukázněném podání Michala Suchánka celou svou trudnou pouť celoživotního outsidera vypravěčsky komentuje v úmorně nekonečném monologu, aniž by mu text dovolil smělejší myšlenky než „neviditelnost mi nedovolila snít“ nebo „pořád žiju jenom napůl“.Z druhé vady, která využívá obnošeného modelu zpětného líčení od početí až k prahu smrti, pak plyne, že skoro celý film vypadá jako prolog. A jestliže dojemně trpný mimoň uvažující, kdy začne opravdový život – po narození, po maturitě, prvním sexu, svatbě, dětech či až po smrti, není schopen činu, natož vzpoury dříve než ve finále, ztrácí nutně divákův zájem i sympatie. Pepa je osamělý vyděděnec, nechtěné dítě bezstarostné éry hippies, jehož ilustrovanou kronikou plachého otloukánka film listuje přes několikero obsazení: školka, škola, vojenské odvody, úřednický post. Leckteré motivy přitom opakuje z jiných děl, třeba kakao coby pokoutní cestu k získání modré knížky včetně Plíhalovy slavné písně nebo voyerské slídění s dalekohledem na sídlišti, jen aby zjistil, že „všichni lidi to mají těžký“. Vždy je využit a zneužit, za totality i svobody, v práci i v citech, od smutné komedie míří k melodramatu a v závěrečném odhalení až k Cimrmanovi. Nicméně nejde o případ podívané, jaká naplňuje studem. Navíc Petra Špalková coby Pepova manželka si vychutnává sólo semetriky ve společenských trapasech typu „Pepo, čuchni si k Tondovi“, prostředí včetně hotelového zapadáku hraje tesknou ošuntělostí a ve vzácné chvilce se zdá, že by se z Pepy mohla vyloupnout taková malá česká Americká krása. Jen to umět. Ale nakonec musí stačit, že se nekoná další prvoplánová řachanda (12.04.2020)

To hodnocení je fakt trapas největšího kalibru. Nechápu to, nerozumím tomu. Na druhou stranu je to právě i častý nešvar na zdejší databázi, že se "hejtujou" filmy, aniž by uživatelé byly objektivní a nenechali se svést nějakými recenzemi apod. Typická česká "pepovina". Pokud je to možné, tak kritizovat a být nespokojený. Babovřesky a další shitky prosím, ale tohle? Vždyť je to po delší době vydařená dramedy. Nebál bych se i říct, že svým vzezřením zapadá do úspěšných filmů ze 70. a 80.let. Je fajn natočená, nenudí. Navíc Michal Suchánek ten film neskutečně táhne. Jak v roli vypravěče, tak i v celé stopáži. Je přirozený, autentický. Cítíte s ním a fandíte mu. Ono vůbec celé obsazení je kvalitní a vhodné. Zkrátka příjemné překvapení z českého rybníčku. Ján Novák se vymaňuje z filmových výkalů. Pepa je prostě dobrej. (16.10.2018)

Záměr scenáristů Jána Nováka a Jaroslava Sauera je přitom jasný. Suchánkův odstrkovaný podpantoflák Pepa má v divácích vzbudit lítost, protože všechno špatné, co se mu kdy přihodilo, podle něj nebyla jeho vina. Soucit se však hledá poměrně těžko pro postavu, která si po večerech prohlíží tajně pořízené fotografie své dvacetileté sekretářky a následně nad nimi masturbuje ve sprše. (12.04.2018)