Tajnosti a lži

Tento snímok patrí k drámam, ktoré ma svojim zameraním a náplňou vždy dostanú - zaujímavé sociálne témy (pre mňa v mnohom osobné), výborní a mne sympatickí herci (hlavne T. Spall) a na záver aj finálne odhalenie všetkých tajností. Po emotívnej stránke ma preto film doslova opantal. Hlavná hrdinka mala vlastne šťastie, horšie by bolo, keby si našla matku čo by za to nestála a naraz by tak zistila, že jej bez nej bolo celý ten čas lepšie. To je hrozný pocit. Škoda toho konca, tie odhalenia a rodinné tajomstvá nemali taký účinok ako som čakal, možno to chcelo trocha hlbší ponor, alebo ešte nejaké to tajomstvo pridať. Inak mne narozdiel od väčšiny urevaná B. Blethyn nevadila, hrala to fantasticky. Silný nadpriemer. 85/100 (19.09.2017)

Systém „vezmu partu kvalitních herců, nadhodím výchozí situaci, zavřeme se pár měsíců na zkušebně a uvidíme, kam nás to až zanese“ je zjevně hodně závislý na štěstí; Další rok viděný před sedmi lety v Projektu 100 mě neurazil, ale na hlubší zkoumání Leighovy fimografie moc nenalákal, zato toto byl onačejší zážitek, tady emoce pracovaly fest, nitra se odhalovala, sociální poselství rezonovalo, humor jemně perlil, žádná postava nebyla do počtu a film k nim nebyl krutější, ale většinu času ani milosrdnější, než bylo třeba. Menšinu času jsem si říkal, že je škoda, že to v tomhle stavu nedostal do ruky nelítostnej dramaturg, nevyházel tu zbývající trošku balastu a nenabrousil pár příliš ohlazených hran, a pak se to teprve nenatočilo. Jenže pak by se z toho nejspíš vytratila ta paradokumentární syrovina (a třeba taky ne). (22.09.2018)

Za mlhou přízvuků silných tak, že by se daly krájet, leží snímek, jenž má k portrétu životní reality blíž než cokoliv, co zrovna nenatočila paní Třeštíková a spol. O tvorbě Mike Leigha jsem se doslechl až relativně nedávno a teprve včera jsem prokoukl jeho Tajnosti a lži - a jsem za to zpoždění skutečně rád. V patnácti bych se u filmu upřímně nudil, ve dvaceti bych opatrně uznal, že je skvěle napsaný, ale těžko bych s jeho obyčejnými postavami, jejich přízemními osudy a poselstvím o bolesti, vlídnosti a odpuštění, souzněl tak, jako ve svých pozdních osmadvaceti. Ultimátní konverzační film, pyšně kráčející v tradici nejlepšího evropského artu. 90% (22.01.2014)

Dobre si pamätám, ako boli za socializmu politicky žiaduce filmy o robotníkoch, družstevníkoch, priateľoch Sovietskeho zväzu a pod. Dnes sú asi spoločensky žiaduce filmy o prisťahovalcoch, deviantoch, homosexuáloch a pod. Aj tento film s nepochopiteľne vysokým ohodnotením ponúka pohľad na mladú černošku hľadajúcu svoje korene a neskôr aj pohľad na ich odpudzujúcu podobu. Nemám výhrady voči filmom bez kladných postáv, ale voči filmom bez posolstva áno. Niekto sa čudoval žánrovému zaradeniu filmu aj medzi komédie. Ja som ako komickú vnímal scénu s kolektívnym plačom, priznaním a odpustením v záverečnom happy ende. Táto scéna a príšerný dabing zrážajú tento film ešte nižšie, než je moje hodnotenie. (15.02.2012)

[3,5*]     Film ma minimálne hodinu nejak zvlášť nebavil, ale zhruba od momentu prvého kontaktu ma to chytilo, postupne to naberalo grády, až som si na konci filmu povedal: "Tak toto bolo fakt dobré!". Škoda toho pomalého rozjazdu, kedy sa len pred kamerou striedali samé skrachované existencie a kedy som bol nútený sledovať ženské, ktoré boli buď permanentne namosúrené, hysterické, alebo príšerne naivné (veľmi mierne povedané). Ostávali tak len dve sympatické postavy, postava Hortense (výborná Marianne Jean-Baptiste), ktorú si nešlo neobľúbiť a strýko Maurice (výborný Tímothy Spall), veľký sympaťák a dobrák. Z ďalších hercov ma ešte zaujala skvelá Brenda Blethyn v roli matky, ktorej postava mi síce väčšinu filmu poriadne liezla na nervy, ale ku koncu filmu som si k nej nakoniec cestu našiel a začal ju chápať. Film sprevádza taká smutne-krásna hudba so sláčikmi a trubkou, ktorá sa síce dobre počúva, ale nie úplne korešponduje s náladou filmu. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (15.08.2021)