Deväťdesiate

Fantasticky pozitivní, pohodový film. Už dlouho jsem takový neviděl a ke svému vlastnímu překvapení doufám, že Jonah Hill zase brzy něco natočí. Devadesátky nejsou žádná ustýskaná nostalgie po letech minulých, nýbrž zábavný návrat do doby, která sice možná extra zábavná nebyla, ale to si protagonisté tohoto příběhu neuvědomovali. Kromě výborného scénáře (zase Jonah Hill, držte mě) musím ocenit i skvělý výběr hudby a celkovou formu, díky níž film vypadá vážně jako autentický 30 let starý záznam. (29.05.2023)

Režijní debut komika Jonaha Hilla (21 Jump Street, Superbad) mnoho lidí překvapí. Nejedná se totiž o komedii, nýbrž o tuze realistické „coming of age“ drama o klukovi Steviem, co hledá s přicházející pubertou své místo ve společnosti. Situaci mu komplikuje agresivní starší bratr a matka-samoživitelka, od kterých Stevie utíká k partičce místních skejťáků, kteří nejsou zrovna dokonalou ukázkou morálky, ale přesto mají srdíčko na správném místě.. Filmu vládne neskutečně přesná atmosféra 90. let, umocněná natáčením na 16mm film v poměru stran 4:3. Herecky je film naprosto parádní, včetně zcela neznámých dospívajících herců. A režijně a scenáristicky debutující Hill válí vysoustruženými dialogy, přesným tempem a schopností nechat diváky prožít příběh bez zbytečné doslovnosti. Jeden z nejlepších filmů roku. (13.09.2018)

Jako debut Jonaha Hilla moc a moc super. Citlivé emoce, občas naturalisticky surová scéna, dobře minimalistické v detailech (brácha donese dva džusy a vy prostě víte, co to znamená). Když se na to ale dívám bez sentimentu, že tohle natočil týpek co ve filmech doteď jen hrál, tak musím přiznat, že mě to úplně nedrželo celou dobu. Je to taková nezávislá atmosferická pocitovka o dospívání mezi skejťáky, ale často nedramatická a rozvleklá jak nedělní odpoledne na sídlišti. (17.08.2019)

Je tam něco bytostně linklaterovského. Ta schopnost vyprávět odnikud nikam a přitom něco sdělit, ta schopnost zachytit obyčejné okamžiky v auře jedinečnosti, kdy jasně vidíte, jak důležité jsou pro formování charakteru postav ve filmu i přes svoji (nebo naopak právě pro svoji) zdánlivou nedůležitost a pomíjivost. Hill natočil film, který se nedá nějak jednoduše uchopit, zařadit, rozhodně nenatočil film mainstreamový a žánrový. Mid90s postrádá klasickou dramaturgickou stavbu, stojí výrazně na práci střihu a na síle vizuální stylizace nezávislého filmu 90. let. Je to ten druh filmu, který se musí spíš procítit, než nějak rozumově analyzovat. Jako režijní debut více než slibné, je ale otázka, jestli tohle není přesně ten typ debutu, na který se poté velice těžko navazuje. 7/10 (03.03.2019)

Není to netypické, že herci zkouší režírovat. Prostě si chtějí zkusit, jaké je to být na opačné straně kamery. A občas z toho vylezou dobré filmy, a občas z toho vylezou filmy o kterých už nikdy neslyšíme. Jonah Hill se svým debutem rozhodně patří do první kategorie, a to co se svou prvotinou předvedl je opravdu velmi dobrá práce. Hill je jako režisér velmi přesný a krásně prodává postavy a dobu. Každá postava doslova dýchá a během pár minut chápeme, proč jedná tak jak jedná. Může za to, velmi přesný scénář, kterým mě Hill dokazuje, že má do budoucna co nabídnout. Film hodně stojí na postavách a jejich hercích, kteří jsou správně přirozený a uvolněný. Sunny Suljic hraje parádně a během pár minut si mě získal. Na-kel Smith má velmi vděčnou roli a zahrál jí moc dobře. Olan Prenatt si krade spoustu okamžiků pro sebe a jeho výkon se mi líbil. V menších rolích mě dost potěšil Lucas Hedges a Katherine Waterston. Celkově se mě líbila přirozenost, upřímnost a opravdovost, která z filmu sálala. Navíc ke konci je to dost dojemný, což jsou další plusové body. Devadesátky jsou hodně dobrý film, a byla by škoda ho minout. (03.09.2019)