Jednej správně
Do the Right Thing
Do the Right Thing
Réžia:
Spike LeeScenár:
Spike LeeKamera:
Ernest R. DickersonHudba:
Bill LeeHrajú:
Danny Aiello, Ossie Davis, Ruby Dee, Richard Edson, Giancarlo Esposito, Spike Lee, Bill Nunn, John Turturro, Paul Benjamin, Frankie Faison, Robin Harris (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj se točí okolo roznašeče pizzy Mookieho (Spike Lee), který si v převážně černošské čtvrti paradoxně našel práci u Italoameričana Sala (Danny Aiello). Celkem poklidný průběh všedních letních dní plný pohodové muziky a nezávazného klábosení začne zprvu sotva postřehnutelně, postupně však stále patrněji, narušovat jeden ze Salových synků - rasistický Pino (John Turturo). Vše neodvratně směřuje k nepříjemnému střetu dvou odlišných kultur. (Matty)
(viac)Videá (2)
Recenzie (185)
Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. *** Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ ()
I love niggas! Hned bych se nastěhoval do rozpálenýho Brooklynu a nechal si tam nosit pizzu a poslouchat božskýho Sammyho Lee Jacksona. Vážně skvělý film Spikea Lee, který si rovněž zahrál i hlavní postavu, přináší pohled na černošskou čtvrt, kde se celý den klábosí, fláká a poslouchá skvělá muzika. Ovšem Jednej správně není jen nějaká idylka adorující jedince tmavé pleťi, ale přináší i dost zásadní otázky rasismu. Však co je správné? Měli by být v pizzerii, kterou vlastní Italové, ale kterou navštěvují zásadně černoši, na zdi vedle fotek slavných bělošských celebrit i fotky slavných černošských celebrit? 95% ()
Ty "Povídky brooklynské" byly namířeny jen proti černochům nebo lidstvu obecně? Každopádně, nenávist byla vyladěna hlavně do černé, a bohužel, negace bývá přenosná, a tak ani fakt, že Spike Lee předvedl své bratry jako neschopné, rasistické kretény, nevyváží skutečnost, že natočil otravnou prudu, které je pro zdárné dosledování nutno se cele přizpůsobit, a to včetně slovních obratů, v mém případě se sdružujících do opakovaného, nevěřícného "holyyyyyyy shitttttttt!!!" 20% za nepředpojatost autora. ()
Spike Leeho v ´89 tom poriadne osvietilo alebo ho poriadne kopla do riti pani múza, pretože to čo natočil a napísal je fakt ..no...geniálne!?! Do the Right Thing je filmom, kde sú úžasne vtipné scény, perfektné zaujímavé postavičky, všetko farebné atď...ale pod povrchom sa ukrýva doslova atómová bomba a jedna veľká "moralitka" a priestor na zamyslenie...nepoznám iný film, ktorý by tak dokonale nenútene, tak prirodzene pojednával o stereotypoch v rámci kultúr, farbe pleti a ľudskej neznášanlivosti- téma ktorá je a bude bohužiaľ stále večná...Tento film skrátka nemôže nechať nikoho (snáď) chladným a aspoň trochu (alebo lepšie poriadne!!!) núti k zamysleniu... Filmu pomáhajú a robia ho viac autentickým aj skvelé a naturalistické herecké výkony (a nie je to len kadenciou používania slova fuck:) a nesmierne nápaditá kamera...Spike Lee ako černoch sa snaží ostať nestranným, každopádne s posledným výrokom Malcoma X som mal celkom problém (a tak trochu ma zmiatol), ale nič to nemení na fakte, že po skončení projekcie som bol chvíľu "mimo"...Skvelý film!!! ()
Galéria (52)
Zaujímavosti (34)
- Všechny scény tří mužů (Robin Harris, Paul Benjamin a Frankie Faison) na rohu ulice byly improvizací. (CliffLee)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v New Yorku. Začalo sa 18. júla a skončilo 14. septembra 1988. (MikaelSVK)
- Ve scéně, kdy se Sal (Danny Aiello) a Buggin Out (Giancarlo Esposito) hádají ohledně obrázků na zdi, že tam visí jen samí Italo-Američané a žádní Afro-Američané, jde o ironii, protože Giancarlo Esposito je napůl Italo-Američan. (CliffLee)
Afroameričan Spike Lee patří mezi nejvyhlášenější americké režiséry. Kromě své samotné tvorby především i kvůli jeho častým kritickým komentářům o postavení Afroameričanů nejen ve filmovém byznysu, ale celkově ve společnosti. Několikrát se kriticky ohradil proti filmovému průmyslu a dal by se díky tomu do jisté míry označit za aktivistu. Už jeden z jeho prvních filmů Jednej správně je sám o sobě velkým komentářem k rasismu a nastavení americké společnosti. Děj Jednej správně pomalu graduje k nevyhnutelnému souboji dvou odlišných kultur. Osobitý film Spikea Lee, který se točí kolem rasového napětí a i díky tomu se zapsal do historie jako důležitý film kinematografie. Byl to dost možná právě až Spike Lee, který se tolik nebál přijít s filmem, který se skutečně točí kolem rasové problematiky. V jeho scénáři se navíc objevují postavy s různými názory a pohledy na pohled a jde díky tomu nejen o obraz tehdejší Ameriky, ale do jisté míry se dá tehdejší pohled na Ameriku přetavit i do dnešního světa. Uběhlo sice 32 let, některé věci se ovšem nadále nemění. Už události minulého roku můžou mluvit za své. Dvouhodinová procházka jednou čtvrtí, kde se dá napětí čím dál tím více krájet a kde je brutální vyhrocení nevyhnutelné. Lee natočil film, který jasně bojuje proti rasismu a zároveň si přitom rozhodně nebere servítky se svými bratry. Je naprosto ideálním komentářem k nastavení Ameriky, rasových konfliktů a má výpovědní hodnotu. Má přitom neskutečnou energii a to i přesto, že zhruba do poloviny jen klidně plyne. Právě v půli ovšem pomalu dochází k nevyhnutelnému, přičemž se Lee inspiroval skutečnými událostmi a dodal osobitě zpracovanou ukázku toho, že žít v Americe v rasově napjaté čtvrti rozhodně není sranda. Děj Jednej správně se ovšem točí kolem hrdinů, kteří si vlastně do jisté míry o své problémy říkají. A to nejen kvůli své barvě kůže. Lee se tak snaží o protirasistický film, přitom všem se mu do jisté míry ovšem daří opak. Na jednu stranu tedy sice autentické zpracování a snaživé poselství, na druhou stranu dost možná právě ve snaze o autentické zpracování trošku Lee bojuje se sebou samým. Skrze různé kapitolky o různých obyvatelích čtvrti se spousta z nich podaří vytvarovat se jako lidi, kteří by si nejspíš koledovali i kdyby náhodou byli bílé pleti. Je to ovšem čistě o subjektivním pohledu na právě onu skupinu postav a především se alespoň ukazuje, že si Lee nebere servítky a nesnaží se přehnaně všechny Afroameričany vykreslit jako andílky. Dá se vlastně absolutně pochopit, proč se v té čtvrti navzájem všichni štvou. Přitom všem má Lee štěstí na obsazení (a to ani ne na sebe v hlavní roli). Především Giancarlo Esposito, Bill Nunn, John Torturro, fenomenální Samuel L. Jackson nebo na Oscara za tento film nominovaný Danny Eillo jsou castingovými trefami. Ať už je to právě Esposito se směšným sestřihem, Samuel L. Jackson jako místní DJ nebo Danny Aiello, jehož zeď v restauraci plná fotek bílých celebrit hlavní kolotoč událostí rozjede. Důležitost Jednej správně nejde zpochybňovat. Lee dost možná mohl svůj film zkrátit, v jistých momentech je jeho snaha lehce zpochybnitelná, to hlavní se mu ovšem podařilo. Jednej správně je především nekompromisním obrazem americké společnosti, který by se ignorovat neměl. I díky faktu, že za těch 30 let se vlastně toho změnilo pramálo. Komentáře Spikea Lee se sice od té doby stali tak trošku otravným kolovrátkem a z Leeho se časem skutečně spíše stává člověk, kolem kterého člověk radši musí chodit po špičkách, významnost jeho Jednej správně ovšem rozhodně nezpochybnil..... () (menej) (viac)