vadic

Ten psací stroj, ta Marianelliho minimalistická hudba dokonale vystihující atmosféru každičké scény, to naprosté pohrdání současným anti-tabákovým dogmatem, ten slizký čokoládový magnát, ta zasraně naivní Briony, ta pomerně dost hluboká fontána:), to Robbieho dvojité poklepávání osudovou obálkou, ten nepředstavitelně zkurvený osud, ten půlminutový pohled v knihovně, to co následuje, ta Keira panebože ta Keira, ten vztah mezi Robbiem a jeho matkou, to bezchybné prolínání klíčových situací mezi Robbiem a Cee z jejich a Brionina pokřiveného pohledu, ty francouzské holčičky, ta doslova neopakovatelná scéna na pláži, to ELEGY FOR DUNKIRK, vlastně celý ten milostný theme, ta stromovousovská "come back to me" fráze, ten zpropadený Wright servírující okamžiky oscilující mezi mistrovstvím a kýčem, ta Vanessa Redgrave a ten konec, ten konec. To všechno, co ve mně vyvolalo pocit, jako žádný jiný film a donutilo mě běžet do knihkupectví koupit si předlohu.

Jaký je vlastně rozdíl mezi všemi policajty, detektivy, gangstery a zloději? Podle Manna v podstatě žádný, všichni jsou určeni jedinou veličinou. Zda-li v okamžiku, kdy spatří svou kořist respektive lovce, dokáží během 30 sekund opustit vše, co mohli budovat měcíce, léta. Tento monumentální kriminální epos je paradoxně nejsilnější v momentech, kdy se oba hlavní hrdinové loučí se svými láskami. De Nirův pohled na svou milou v momentě, kdy se definitivně rozhodne, je všeříkající. Každá vteřina Heatu je účelná, a pakliže se něco v průběhu filmu objeví, buďte si jisti, že se dozvíte jak to všechno dopadlo (kua ta Natalie...). Každý z minivrcholů filmu by mohl fungovat jako grandiozní finále 90% všech holywoodských produkcí, ale tady Mann pouze skládá mozaiku a připravuje si půdu na závěrečný epitaf jedné z hlavních postav...Nechci ho tady ventilovat, protože je až moc vystížný a dokonalý. No a Mobyho skladbu, která jej doprovází, prosím na pohřbu. Děkuji.

Martin Campbell, autor přinejlepším průměrných filmů, byl asi zrozen pro MI6, jelikož stojí za jednou z nejlepších Bondovek (Golden Eye), ale taky hlavně podle mého stojí za tou úplně nejlepší. Možná je to troufalé, ale jsem stoprocentním zastáncem trendu jím nastoleného. Casino Royale je vychytané do posledního detailu včetně zbrklého a chybujícího Bonda, jenž se teprvé sžívá s rolí agenta Double Zero. Tímto dílem byla zahozena nadsázka, která všechny předešlé Bondy provázela a věřím, že nejenom mě nutí k zamyšlení: "Co když fakt takový týpek existuje?" Daniel Craig se s tím prostě nepáře a místo ležérní elegance proráží sádrokartonové zdi. Tenhle film žeru. Má jediná výtka směřuje k malému prostoru a následnému brutálnímu zničení té nejkrásnější Bondgirl všech dob - V12 Vantage.