25. hodina

Kým sa človek dopracuje k shawshanskej poslednej štvrťhodinke (fantastické a závideniahodné sólo pre Briana Coxa), čaká ho silný a dôležitý príbeh o malých veľkých veciach. Silné a vďačné herecké výkony, nezabudnuteľné scény (zrkadlo, rozbitie tváre), skvelé dialógy, smiech i dojatie, Anna Paquin - to sa tvorcom hneď ľahšie odpúšťa miestami ťažšie znesiteľný, patetický a príliš osobný "newyorský motív" (snímka verzus Jedenásty september). (01.11.2004)

5* jenom za samotného Nortona ! Za dokonalý přerod ze sladkého kluka s neodolatelným úsměvem (Rabín, kněz a krásná blondýna) v malého kriminálníčka. Jeho vynikající herecký koncert se nedá přehlédnout. A snad ještě lepší je hudba, která se mi vryla pod kůži již s úvodními titulky. Skvělý námět, skvělý scénář (používající dobře zasazené flashbacky), režisér vás neustále udržuje v mírném napětí, co bude s Montym dál...Prostě takhle nějak vypadá dokonalý divácký zážitek. (15.05.2005)

Následující komentář obsahuje vulgární výrazy, proto by jej neměly číst osoby se sníženou tolerancí vůči hojnějšímu výskytu slov jako hovno, prdel, nasrat… Život je nevyzpytatelnej, jeden den na ulici ještě v klidu šmelíte s travkou, ale pak vás nějakej zmrd nabonzuje poldům a všechno jde rázem do hajzlu. Teď máte poslední den před nástupem do basy, několik posledních hodin svobody před sedmi roky ve společnosti těch největších vošoustů. Co udělat? Prostě se to pokusit nějak přežít. Stejně jako Monty, neboli Montgomery, neboli hlavní hrdina tohoto filmu Spikea Leeho. Monty musí během čtyřiadvaceti hodin stihnout spoustu věcí – promluvit s otcem, zjistit, kdo ho prásknul, rozloučit se s přítelkyní a dvěma nejlepšími kámoši, svěřit svého vořecha do spolehlivých rukou – je toho spousta, ale je těžké při tom všem nemyslet na budoucnost. Na zítřek a stovky následujících dní. Monty postupně zjišťuje, že má na hovno kámoše, k tomu si přidejte jeho na hovno náladu, na hovno vyhlídky a na basu kurevsky hezkej ksicht a musí vám být jasné, co cítí během několikaminutové „fuck everybody“ scény, jedné z nejlepších, které kdy Spike Lee natočil. Taky mám občas nutkání poslat všechny do prdele a z téhle kanonády jsem byl vyvařenej jak dávka luxusního heráku. Film se ve velice příjemné „nostalgicko-kecací“ atmosféře nese celých sto minut. Potěší pro Leeho typické opakovačky, dlouhé kamerové jízdy, černošský polda klející „shi-it“ a samo že taky špičkoví herci s epesním Edem Nortonem v čele. Když už jsem si říkal, že je film v tom nejlepším, že se přes tu hromadu fucků propracoval k docela zajímavým závěrům, že by tedy mohl skončit a po zásluze sklidit nejvyšší hodnocení, přišla posledních úmorných dvacet minut. Nejdřív nepravděpodobné rozflákání obličeje a pak dlouhý tátův monolog o nadějných vyhlídkách, vyznívající ještě trapněji než krátká reminiscence na jedenácté září, nad kterou jsem milostivě přivřel oči. Fakt mě to hodně zklamalo, takhle zbytečně chlácholivý konec krásně rozjetého příběhu o morálce, naší zodpovědností nad sebou samým i našimi blízkými. Pětiminutový záběr na sedícího Nortona by nám toho, myslím, řekl víc. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, jojinecko, Wormboy, numi, silent cut, Vronsky (18.11.2007)

Obdivuji ten zápal a odvahu, s nimiž se Spike Lee pustil do zpracování tak nenápadného námětu, a obdivuji vlastně i výslednou podobu celého snímku, který určitě má co říci. Jednak skrze přesnou a citlivou režii, která skvěle rozpracovala jednotlivé charaktery a v závěru silně gradovala, a jednak díky výborným hercům v čele s Nortonem a Hoffmanem, jejichž nesmírný talent je v každém záběru doslova hmatatelný. Sice jsem potřeboval docela dost času, abych s filmem konečně srovnal krok, ale nakonec mě jeho myšlenková hloubka a skutečně skvělý scénář obklopily tak silně, jako bych to měl být já, koho zanedlouho čeká sedm let ve vězeňském pekle. A takový zářez pod kůži mi jen tak z paměti nevymizí.. (13.11.2012)