Tui shou
Pushing Hands
Obsahy(1)
Debut dnes velmi slavného režiséra Anga Leeho je komediálním pohledem na střet západní a asijské kultury. Učitel tai-či Mr. Chu se z Číny přistěhuje za svým synem do Spojených států. Okamžitě se však jeho životní styl dostane do konfliktu s pohodlím, na které si zvykla jeho snacha, neurotická spisovatelka. Mr. Chu se tak musí rozhodnout najít si své vlastní bydlení a začít znovu žít sám pro sebe. Situační humor a zároveň důraz na rodinné hodnoty jsou největší devízou filmu. Ang Lee se totiž vyhnul celé řadě klišé, která podobné schéma příběhu nabízí. (Filmasia)
(viac)Recenzie (18)
Nosný a silný námět zničila Leeova fascinace hollywoodskými dramaty. Já jsem už od něj jako děcko viděl Hulka, ale jednak si z něj moc nepamatuji a taky si myslím, že zrovna tohle není ten film, podle kterého by se dala dostatečně posoudit jeho filmografie. Z Tlačit rukama ale ano a je až fascinující, jak moc je už ve svém debutu ovlivněný hollywoodskou kinematografií a jak moc se jí chce přiblížit. Odpozoroval si ji pěkně - je zde přesně načasované, kdy má přijít drobný odlehčující vtípek, kdy zase vážný zvrat, nebo smutná scéna, nebo napínavá dramatická akce... V tomhle je Ang Lee dost důkladný a krásně by se na to dala aplikovat čtyřaktová metoda Kristin Thompsonové, ale bohužel si s touto fascinací vzal nejen zkratkovitou "psychologii" postav, ale také patetičnost. A tak celá ústřední zápletka sice není úplně předvídatelná a ani bez přirozeně funkčních scén, ale i tak je její manipulování s divákem až moc znatelné a nekompenzuje to složitějšími charaktery postav, jelikož je tu u každého jasné, jak se jeho vztah k ostatním časem promění. Nehledě na to, že se změna stane bez hlubšího opodstatnění a samotné finále není moc propojené. A děcka nebo ex-maoistická kamarádka jsou jen do počtu. Pak je tu taky pár zajímavých postřehů ze života cizinců v USA, kteří opustili svoji zemi a s novou se stále nemohou vypořádat, ale i přes tento fakt mi Tlačit rukama přišlo jako typické hollywoodské drama, které sice není hollywoodské a ani s větším rozpočtem, ale pocity z něj mám úplně stejné jak kdyby bylo. A jelikož tyhle pocity u mě často nevyjdou na výš než průměr, budu to taky jako průměr brát. Sice s pár pěknými scénami a pak několika zvláštními (třeba ta v restauraci, kdy se z toho na chvíli stane superhrdinský film), ale tento typ filmů prostě není ten, co by mě dokázal výrazněji zasáhnout. 3* ()
Musím říci, že filmografii režiséra Ang Leeho nemám vůbec prozkoumanou. O to více mě překvapil jeho debutní snímek. Střet dvou kulturních světů je protkán jemnou ironií s humornými vsuvkami a hlavně lidskostí. Otec a syn. Stáří a mládí. Otec, který dokonale ovládá Tai Chi se přestěhuje za svým synem do Ameriky, kde žije i s jeho ženou, která je neurotická spisovatelka a se svým vnukem. Nemůže si zvyknout na jiný způsob života a v tu chvíli se začíná odehrávat dramatický a chvílemi velmi úsměvný příběh. Trochu se zde míchá i politika, kdy se čínský komunismus střetává s americkým imperialismem. Zejména scéna v restaurační kuchyni, kde otec Chu umývá nádobí má silnou dramatičnost. A co znamená význam názvu snímku "Tlačit rukama" si pozorný divák určitě užije a vryje do paměti. ()
„Abychom mohli studovat vnitřní síly, usilujeme o ušlechtilejší stav bytí.“ Z tchaj-wanské kinematografie jsem dosud skoro nic neviděl a jako úplný neznalec jakýchsi tai chi cviků jsem se v prvních minutách málem začal domnívat, že mě čeká něco jako předchůdce Hranice ovládání. :o) Úvodní scény beze slov mě ovšem okamžitě vtáhly, navíc poutavým způsobem představily hlavní postavu mistra Chu, velice příjemného svérázného „dědka“ z daleké exotické ciziny, kterého jsem si brzy celkem oblíbil. Neznám ani tvorbu Ange Leeho a ač už tady v debutu je vidět, že jeho šlépěje budou často kráčet směrem do Spojených států a to jak tematicky, tak k závěru (ve scéně z vězenské cely) už i stylem, kde na můj vkus zbytečně začne brnkat na strunu patosu, jedná se o velmi příjemnou záležitost na téma střetu kultur, odhlečenou v správné míře jemným humorem. Téma dnes už možná ve filmové tvorbě dosti zprofanované, přesto mi tenhle kousek pozitivně celkem padl do noty. Scéna konfliktu s restauračním personálem v umyvárce byla obzvlášť zajímavá, nakolik se pro našince může jevit jakoby z žánru sci-fi/fantasy. [80%] ()
Nemyslím si, že to je primárně film o střetu východní a západní kultury. Někde na pozadí (a ano, někdy dost výrazně) to zde je pořád, ale stáří, to je oč tu běží. Jak důstojně zestárnout? Jsou děti povinni se starat ve stáří o své rodiče? A jak? A k tomu ukázka toho, kam vede snaha (ač v dobré víře) manipulovat cizími lidmi. Za vrchol/symbol považuji scénu z čínské restaurace. Symbol snahy postavit se hrdě nepřejícím lidem, okolnostem, osudu. Zpočátku se na mě film působil "televizně", ale čím dál tím více se z něj stávalo působivé drama. Není zde analogie se zestárnutím? ()
Ústredný a čínsky, a k tomu i kompletne dedkovský a ozajstne sympaticky poňatý protagonista - Majster Chu - sa vzápätí akosi neustále pokúšal asimilovať v novom prostredí, pričom mu boli naopak do cesty kladené i mnohé prekážky, ktoré si vskutku asi príliš teda ani [sprvoti] nezamiloval: I.) Rečová bariéra, i keď povedzme, že sa zrovna dohovoril so svojim synom Alexom, vrátane i vnuka Jeremyho - po mandarínsky; za to ale trebárs so svojou nevestou - Martou - akousi obzvlášť úzkoprsou a kariérnou spisovateľkou - sa zase po anglicky vôbec nedohovoril; II.) ďalej rovnako som zaznamenal i akýsi odlišný stret kultúr, ako nasledujúcu prekážku, keďže porovnávať čínsku a americkú, resp. v tomto prípade akúsi new-yorskú kultúru na počiatku 90. rokov XX. storočia v podobe napríklad i aktuálneho rozmachu »video revolúcie,« a to konkrétne s tradične čínskejším, duchovnejším myslením/mentalitou/cítením, tak v tom určite bádať i nejaké podstatnejšie zakonzervované rozdiely, ktoré sa snažila hlavná postava intenzívnym spôsobom vyvážiť i pomocou cvičenia Tai Chi, akejsi «meditácie v pohybe,» no i napriek tomu sa zrejme stále nejednalo o zažehnanie napätých situácií medzi nimi, keďže sa do samého popredia postupne tlačilo; III.) spolunažívanie viacgeneračných príslušníkov v spoločnej domácnosti, t.j. starý otec na strane jednej, zatiaľ čo mladá, čínsko-americká rodinka na strane druhej, keď sa zvykne azda úplne i klasicky hovorievať: „že skrátka mladí chcú bývať sami,” tak vtedy sa už v podstate začínali celkovo rysovať i určité rozbroje v blížiacej sa forme disharmonických vzťahov, ktoré by mohli byť napokon priamo zapríčinenými; IV.) naprosto nezvratným procesom starnutia v rámci celkového ponímania; najmä to najviac takto pociťovala - rovesníčka tohto protagonistu, pritom ani on sám na tom nebol asi inakšie; V.) keď v záverečnej fáze nastával určitý zvrat v zmysle toho poznania, že si dotyčný hlavný hrdina naostatok aspoňže vyskúšal, aké je to vlastne osamostatniť sa...? A práve v tom čase bolo dianie vyšperkované autentickejšou atmosférou s akýmsi povznášajúcim účinkom v poslednom zábere. • Taiwanský režisér - ANG LEE - úspešne debutoval na poli hraného, celovečerného filmu presne vtedy, keď mal približne toľko rokov, koľko mám ja v tomto momente; dokonca ešte bol i o pár mesiacov mladším, no zasa nie najmladším v danom odvetví, pretože priam najideálnejšie je začať s režírovaním titulov okolo tridsiateho roku života, keď ale nikdy nie je neskoro s úvodným začatím, ktoré netreba príliš dlho odkladať na neurčito → vezmite si, že britský filmár Ridley Scott, začínal AŽ kdesi na prahu štyridsiatky s titulnými Súpermi. • Na chvíľu sa predsa zastavím i k ústrednému čínsko-taiwanskému predstaviteľovi v podaní Sihunga Lunga, ktorý ako teraz pozerám, si zahral vo viacerých tituloch; no tentoraz pravdepodobne vytvoril hádam i jednu z maximálne zapamätania hodných postáv, ktorá vám tak rýchlo z pamätí rozhodne nevzíde ► Zapíšem si niekam, že tento špecifický debut ma pomerne dosť oslovil... () (menej) (viac)
Galéria (12)
Zaujímavosti (7)
- Film byl celý natočen v New Yorku a stal se tak prvním tchajwanským filmem, který byl celý natočen ve Spojených státech. Sídlem Chu (Sihung Lung) byl dům v severní čtvrti Riverdale v Bronxu. Ang Lee si vyžádal, aby měl dům velmi velká okna, aby mohl fotografovat interiér zvenčí. Protože dům nebyl vybaven žádným nábytkem, štáb převezl nábytek z Manhattanu, ale Ang nebyl spokojen. Ang si na plac nastěhoval vlastní nábytek, který byl později zničen ve scéně, kdy Alex (Bozhao Wang) demoluje kuchyň. Některé z obrazů použitých jako rekvizity v domě věnoval produkci Angův přítel umělec. Během natáčení byl jeden takový obraz odcizen. (classic)
- Název filmu odkazuje na trénink tlačení rukou, který je součástí dědečkovy sestavy tai chi. Tlačení rukou je cvičení dvou osob, které učí studenty tai chi ustupovat tváří v tvář hrubé síle. Učitelé tai chi byli v Číně během kulturní revoluce pronásledováni a dědečkova rodina se v důsledku toho rozpadla. Před několika lety poslal svého syna na Západ, a když mohl, přijel za rodinou s očekáváním, že naváže tam, kde skončili, ale nebyl připraven na zcela odlišnou atmosféru Západu. „Tlačení rukou“ tak naráží na proces adaptace na kulturní šok, který tradiční učitel pociťuje při stěhování do Spojených států. (classic)
- Díky vítězným scénářům si Leeho všiml Hsu Li-kong, nedávno povýšený vedoucí pracovník jednoho z velkých studií, který měl velký zájem o jeho jedinečný styl a neotřelost. Hsu, který byl producentem poprvé, pozval Leeho k režii filmu Tlačit rukama. Film financovala tchajwanská produkční společnost Central Motion Pictures, která se postarala i o jeho domácí uvedení. Lee najal Teda Hopea a Jamese Schamuse ze společnosti Good Machine, aby působili jako koordinátoři americké produkce. Kvůli obavám z mezinárodního trhu a americké postavy Ang požádal Schamuse, aby pomohl přepsat scénář. (classic)
Súvisiace novinky
Filmasia uvede nový film Anga Lee
Třetí ročník Filmasie (www.filmasia.cz), festivalu asijských filmů v Praze, promítne nový film Anga Leeho Touha, opatrnost (Lust, Caution). Původem tchajwanský režisér (mj. Zkrocená hora, Tygr a drak… (viac)
Reklama