Stehlík

V minulosti som sa pokúšala prečítať knižnú predlohu od Donny Tartt, Dostala približne po 50 stranu, ďalej som nepokračovala nakoľko si myslím, že nie je správne sa do čítania extrémne nútiť. Našťastie som nedala na tunajšie recenzie a filmu som dala šancu. Je síce pravda, že film je dosť dlhý (kniha má cez 700 strán) ale bol pomerne dobre obsadený a zaujímavo natočený formou skladačky v rôznych časových rovinách, kde sa príbeh uzavrel až v poslednej minúte vložením posledného dieliku.  K tým, čo volajú po skrátení o hodinu, ktorú časť/časti by ste z filmu vyhodili? (12.04.2022)

Mohlo by to fungovat jako osmý díl televizního dramatu. Stehlík je hloupý, bez tvaru a nepřesvědčivý. Je to bezchybné fiasko. Chtělo by to, aby měl režisér větší účinnost v tom co chce říci. Vizuální stránka není špatná, ale je to bez energie a emocí. Spíše jde o transplantaci knižní zápletky než o vloženou adaptaci. (23.03.2020)

Tak tento film som si pozrel len kvoli tomu,lebo v nom hra Ansel Elgort,inak by som si ho mozno ani nevsimol,no som velmi rad,ze ho moje oci mohli vidiet,uzasna drama,ktora sa tak dobre pozerala,krasny pribeh,aj ked smutny,no je to zazitok aj vdaka perfektnym hereckym vykonom a hudbe,ktora bola balzamom pre usi,takze dakujem,som nadseny...:-) (20.12.2019)

Potácel jsem se od jednoho k druhému a pořád bez emocí. Cítil jsem se jako hlavní hrdina, také jsem hledal nějaký záchytný bod, jenže ten se nedostavil. Postavy přicházejí, události také, vše je tak nějak poslepované, ale divák si toho moc neodnáší. Režisér John Crowley, který většinou divákům nepodlézá, nepřibližuje se vykalkulovanosti, si tentokrát vzal příliš velké sousto. Vysype toho na nás spoustu, ostatně v ruce měl obsáhlý román oceněný Pulitzerovou cenou. Výsledek je každopádně (jedním slovem) zvláštní. Třináctiletý hoch přežije na rozdíl od své matky bombový útok v galerii umění. Otec už před tragédií zmizel, takže se ho ujímá snobská rodinka, učí se tajemství starého nábytku, chce být víc než jen kamarádem dívky, která přežila stejnou katastrofu, pak se ozve jeho tatík, pak zjistíme, že si z muzea po výbuchu něco odnesl. A tak dále, a tak dále. Jsme někde v polovině a já už nemůžu. Občas jsem měl pocit, že jsem si odskočil na záchod, jindy pro kávu a zapomněl film stopnout. Něčeho se mi pořád nedostávalo a chyběla mi chuť zjišťovat, co to asi bylo. (26.03.2020)

V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. (14.09.2019)