Stehlík

Základ príbehu bol zaujímavý - na úvod nešťastie, ukradnutý obraz, otrasní rodičia.... No tie vedľajšie dejové linky urobili z celého príbehu taký rozmazaný guláš, že výsledok vyšumel do neznáma. A hlavne to bolo neskutočne naťahované, aleže hrozne. Trištvrte hodiny mohli kľudne urezať a dejová linka by hneď dostala švih. Takto keď si to človek pustí v noci, tak zaspí skôr ako sa film dostane do polovice. Slabší priemer. 55/100 (10.05.2021)

Stehlík Donny Tarttové patří mezi knižní hity oceněné Pulitzerem, líbí se Stephenu Kingovi i Michelle Obamové. Tudíž se líbí všem. A nebo? Opulentní román rozepsaný na 730 stranách je převedený do předlouhého filmu, který je plný celé řady nevšedních zápletek. Obsazení je zajímavé (Kidmanka i Sarah Paulson), příběh kolem obrazu ze 17. století je dynamický. Ale přes veškerou snahu je to pořád jen příběh situovaný kolem obrazu. Místy jsou atraktivnější lokace v Albuquerque, než cokoli jiného. Takto se vracíme k prvotní funkci filmu, sledovat v pohybu místa, která jsou běžným smrtelníkům příliš vzdálená. (27.11.2019)

Potácel jsem se od jednoho k druhému a pořád bez emocí. Cítil jsem se jako hlavní hrdina, také jsem hledal nějaký záchytný bod, jenže ten se nedostavil. Postavy přicházejí, události také, vše je tak nějak poslepované, ale divák si toho moc neodnáší. Režisér John Crowley, který většinou divákům nepodlézá, nepřibližuje se vykalkulovanosti, si tentokrát vzal příliš velké sousto. Vysype toho na nás spoustu, ostatně v ruce měl obsáhlý román oceněný Pulitzerovou cenou. Výsledek je každopádně (jedním slovem) zvláštní. Třináctiletý hoch přežije na rozdíl od své matky bombový útok v galerii umění. Otec už před tragédií zmizel, takže se ho ujímá snobská rodinka, učí se tajemství starého nábytku, chce být víc než jen kamarádem dívky, která přežila stejnou katastrofu, pak se ozve jeho tatík, pak zjistíme, že si z muzea po výbuchu něco odnesl. A tak dále, a tak dále. Jsme někde v polovině a já už nemůžu. Občas jsem měl pocit, že jsem si odskočil na záchod, jindy pro kávu a zapomněl film stopnout. Něčeho se mi pořád nedostávalo a chyběla mi chuť zjišťovat, co to asi bylo. (26.03.2020)

Není to na jeden film až příliš, že všem umře maminka? A tatínkové jsou neurotici, alkoholici nebo násilníci, a pak taky umřou? Není to nepřirozené, když obraz má pro dítě vyšší hodnotu než okamžik pátrání po matce? Není to podivné, že malý chlapec migruje mezi cizími rodinami ... a vůbec, kvantita přehltila kvalitu. (13.10.2019)

Asi ještě zhruba tak v nějaké pětačtyřicáté minutě jsem si říkal, že takovou nudu a zcela nefunkční podívanou prostě nemohu dát až do konce, jenže při závěrečných titulcích jsem najednou vykulený zjistil, že právě od oné úvodní třičtvrtěhodinky mě ten podivný, nezáživný příběh naprosto z ničeho nic pohltil a ve výsledku jsem došel zjištění, že něco tak neobvyklého, zároveň ale poutavého jsem již dlouho neviděl a i když se to vážně velice těžko vysvětluje, tak přestože se na první pohled zdá, že se jedná o divácky fakt neatraktivní a nepřístupný snímek, tak nakonec musím konstatovat, že sice pro masové publikum rozhodně není, ovšem že by byl bezduchý, či prázdný, tak to ani náhodou, naopak, ve výsledku považuji Stehlíka za opravdu silné a emočně vypjaté drama, s velkým přesahem, jenž v sobě skrývá spousty oduševnělých a podmanivých témat, podaných ve velice působivém zpracování, kdy sice může potenciálnímu publiku vadit vážně pozvolný styl vyprávění, zabývající se zdánlivě bezvýznamnými momenty, v závěru však do sebe všechno až pozoruhodně perfektně zapadne, o což je výsledný dojem pak ještě výraznější a silnější. Stehlík je tak sice zkrátka mimořádně náročná podívaná, která určitě neosloví davy, nicméně já osobně se až divím, jak mě nakonec toto filmové dílo naprosto pohltilo, lehké to s ním ale rozhodně není. (27.12.2020)