Stehlík

Mám pocit, že postava Jeffreyho Wrighta by tenhle film označila za imitaci. Řemeslně dokonale zvládnuté, velmi dobře odehrané, ale mrtvé. Emoce hlavně v dospělostní dějové lince skoro žádné, tíha událostí vyměněná za balsové dřevo, dějové linky nechané bez uspokojivého konce, nebo naopak velmi rychle zalepené jakýms takýms rozřešením. Moc příběhů, moc postav, málo koncentrace. A na příběh, který hodně koketuje s myšlenkou osudu, je to opovrženíhodně málo osudové. Přesto se mi to líbilo, jen to mohlo (mělo) být mnohem lepší. (10.10.2019)

Teenager Theo Decker si bude ešte dlhé roky vyčítať (a jeho postupné vyrovnanie sa s takouto nemilou situáciou, je viac, než svojské) smrť svojej matky v Metropolitnom múzeu v New Yorku počas nečakaného teroristického útoku jednotlivca, keď popritom všetkom chaose taktiež stihol „čmajznúť” vzácny obraz vtáčika priviazaného retiazkou o bidielko... Čochvíľa prestúpi do pestúnskej starostlivosti k pomerne výstrednejšej rodinke-Barbourovcom, kde sa skamaráti s okuliarnatým Andym, alebo taký ďalší člen rodiny, Platt, sa riadi heslom:„Čo na srdci, to na jazyku” . Paní domu stelesnila Nicole Kidman, ktorá bohužiaľ nemala ani čo poriadne hrať, a tak sa aspoň predvádzala v kostýmoch ušitých na mieru a tvárila sa zaujímavo v dvoch časových rovinách, kedy sa odohráva Stehlík, od režiséra snímku Brooklyn, Johna Crowleyho. Postavu Thea Deckera si zahrali dvaja herci, t.j. Oakes Fegley a Ansel Elgort, keď mladší z nich, extrémne presvedčivo stvárňuje neplnoletého jedinca, ako systematicky podľahuje prostrediu, v ktorom býva, čiže gény sa nezaprú, pretože jeho otec Larry je alkoholikom, a odtiaľ už nie je ďaleko k cigaretám a drogám. Vo svojom okolí nemá žiadny poriadny vzor, a to ani nehovoriac o Borisovi s ukrajinskými koreňmi, ktorý ho formuluje o stošesť. A práve toto nepodarené, výsostne skazené chlapčisko má veľké tajomstvo... _ Tento film je veľmi ambiciózny, ale iba čo sa týka jeho filmových ukážok, realita už býva strašne krutá, čo som sa patrične včera presvedčil v kine na vlastnej koži, kde som len neveriacky krútil očami nielen nad nekvalitnou prácou strihu, ktorý ešte viac kazí výsledné dojmy, presvedčuje ma, že sa s týmto neradno zahrávať, a ani taký osvedčený DP Roger Deakins nezmôže absolútne nič, keď i samotná réžia nestojí ani za fajku dymu, je tak neuveriteľne nasiaknutá samou nudou, že to až nie je pekné ! Jediné, aké-také, mierne pozitívum vidím tak maximálne v hereckom výkone Oakesa Fegleyho, ktorý bol oveľa lepší, ako hviezda z Baby Drivera, alebo z budúceho remaku West Side Story, Stevena Spielberga, kde sa už dúfam ukáže v lepšom svetle... ? Summa summarum : Po Tarantinovi ide opäť o ďalšie výrazné filmové sklamanie roku 2019, keď som to predtým vôbec ani nečakal, čo o to oveľa viac zamrzí ! Filmová zbytočnosť, ktorá vznikla úplne zbytočne ! (15.09.2019)

V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. (14.09.2019)

Potácel jsem se od jednoho k druhému a pořád bez emocí. Cítil jsem se jako hlavní hrdina, také jsem hledal nějaký záchytný bod, jenže ten se nedostavil. Postavy přicházejí, události také, vše je tak nějak poslepované, ale divák si toho moc neodnáší. Režisér John Crowley, který většinou divákům nepodlézá, nepřibližuje se vykalkulovanosti, si tentokrát vzal příliš velké sousto. Vysype toho na nás spoustu, ostatně v ruce měl obsáhlý román oceněný Pulitzerovou cenou. Výsledek je každopádně (jedním slovem) zvláštní. Třináctiletý hoch přežije na rozdíl od své matky bombový útok v galerii umění. Otec už před tragédií zmizel, takže se ho ujímá snobská rodinka, učí se tajemství starého nábytku, chce být víc než jen kamarádem dívky, která přežila stejnou katastrofu, pak se ozve jeho tatík, pak zjistíme, že si z muzea po výbuchu něco odnesl. A tak dále, a tak dále. Jsme někde v polovině a já už nemůžu. Občas jsem měl pocit, že jsem si odskočil na záchod, jindy pro kávu a zapomněl film stopnout. Něčeho se mi pořád nedostávalo a chyběla mi chuť zjišťovat, co to asi bylo. (26.03.2020)

Základ príbehu bol zaujímavý - na úvod nešťastie, ukradnutý obraz, otrasní rodičia.... No tie vedľajšie dejové linky urobili z celého príbehu taký rozmazaný guláš, že výsledok vyšumel do neznáma. A hlavne to bolo neskutočne naťahované, aleže hrozne. Trištvrte hodiny mohli kľudne urezať a dejová linka by hneď dostala švih. Takto keď si to človek pustí v noci, tak zaspí skôr ako sa film dostane do polovice. Slabší priemer. 55/100 (10.05.2021)