Carnival Row

"Ooooo cže tu je Adršpach a tady zas Prachovský skály, no neee vono je to celý Praha" říkám si, zatímco zaujatě ukazuju na obrazovku (akorátževůbec, já jsem tak tak poznal ty skály, na zbytek mě upozornila moje rodina, jinak bych neměl ani páru). Inu pro mě zkrátka hlavní tahák tohoto seriálu nebyly české kulisy, vlastně jsem ani pořádně nevěděl do čeho jdu, ale jako lákadlo mi hádám stačil popis "steam-punková fantasy detektivka". No co bych k tomu tedy řekl, rozjezd seriálu byl takový poněkud pomalý a sem tam tak trochu nezáživný, ale vše se nějak budovalo, představovaly se všemožné postavy, rasy a dějové linky a pak to všechno krásně splynulo dohromady jako správná detektivka. Potěšilo mě také, že se děj vyhnul klasickým klišé detektivních příběhů, kdy předvídáte, že za vším stojí ta postava, která na to nejmíň vypadá nebo že snad pachatele představí až na konci. Seriál pomalu rozdá karty na stůl a rozjíždí takovou spletitou změť událostí, že zkrátka až do konce nebudete mít vůbec tucha, kdo je za zločiny v Carnival Row vlastně zodpovědný. Na druhou stranu dokonalosti seriálu brání i mnoho záporů. Zdaleka nejvíc mě asi štvala paní Vinět Vílová Kamenomechová, která se vyznačovala převážně svou tupou a otravnou nekonzistencí v tom, koho vlastně má ráda, koho miluje, s kým se množí, koho líbá, kam lítá, pro koho pracuje a tak podobně. V moment, kdy totiž autoři začnou budovat znovu zamilování Viněty a hlavní postavy a mezitím paní Vílová ještě stačí okusit rty své bývalé partnerky, taktéž víly, těžko pak Vinět Kamenomechové budu věřit nějaké emoce, když od ní berou jejího milovaného Fila. Když už jsme u toho množení, toho je tu vskutku požehnaně, dokonce přespříliš, až by si leckterý pozorný divák řekl, zda by jich tam už nemělo být dvakrát tolik a to ještě připočítám nějaké vílo-berano-lidské míšence (nejsem historik přes fiktivní množení tvorů, tudíž mohu značně polemizovat, zda kdokoliv z nich vlastní v šuplíčku antikoncepci). Kdybych to však měl shrnout ani pravidelně dávkované sexuální scény a lehká demence Viněty Kamenomechové mi nikterak nezabránila v tom první sérii stále ocenit čtyřmi hvězdami. Autoři mimo jiné vybudovali i vedlejší mini dějovou linku, jako set-up na další sérii, takže pokud dovolíte, já se nyní odeberu k druhé sezóně. (24.02.2023)

Na návrat do magické Prahy jsem se velice těšil a doufal, že tvůrci učiní Carnival Row důstojné zakončení. Inu povedlo se? To už je poněkud sporné. Tak do tří čtvrtin seriálu jsem byl neskutečně nadšen, vypadalo to, že si děj zanechal i jisté prvky detektivky a zároveň rozšiřoval world building a různé politické záležitosti (mimo jiné jedna z kultur částečně převzala nějaká česká slovíčka, což též velmi potěšilo). Co se postav týče, musel jsem se smířit s proměnlivým a naprosto hloupým charakterem paní Viněty Kamenomechové, která neustále lítala mezi Philem, Black Raven a její bývalou paní Vílovou, která se neplánovaně vydala na dráhu čarodějnice. Ano u Vinět jsem lomil rukama skoro pořád, což jak se zdá byl očividný záměr autorů, bohužel zápletka okolo paní Vílové (nepamatuju se na jméno) byla taková ledabylá a sloužila spíš k tomu, aby se hýbal příběh, než že by to nějak rozšiřovalo world building. A vůbec se budování zajímavé mytologie a světa zastavilo u politických taškařin, které až na samotný závěr byly docela dobře navrženy a nestala se z toho jednostranná pitomost, kde prostě víte, kdo je myšlen jako záporák a kdo absolutní dobrák a v průběhu všechny frakce i jednotlivé charaktery nadělaly hromadu chyb což pomáhá dotvářet realističnost celé chaotické situace v Carnival Row. Bohužel samotný závěr šel kvalitou poněkud dolů. Celá detektivka nebyla zdaleka tak napínavá a propracovaná a ve finále i ta politická zápletka vyvrcholí jedním Philovým proslovem o tom, že nový kancléř musí být někdo s rohy nebo křídly, což je prostě levná zpráva na styl hollywoodu, co do fimu obsazuje herce ne dle schopností ale dle barvy pleti a orientace. O svatbě paní Kamenomechové a Vílové ani nemluvím, protože jsem zkrátka nemohl nic, než litovat Phila, že narazil na tak tupou ženštinu, co s ním vymetala jako s koštětem. Kdybych to vzal kolem a kolem Philo je vlastně zdaleka nejsilnější stránka celé druhé série, vzhledem k tomu, že to je absolutní gigachad, co se jako jediná rozumná postava snažil uklidnit situaci mezi všemi stranami konfliktu a tudíž jsem se s jeho postavou mohl snadno ztotožnit. Mimo jiné výkony Orlanda Blooma opět dosáhly nevídané kvality a jen tak nezapomenu například na scénu ve vězení, kde Philo zápasí se svým alter egem, což mimo jiné prohlubovalo Philův rozpolcený charakter, kdy vyrůstal mezi lidmi, ale vlastně by měl stát na straně ostatních magických stvoření. Postavu Phila tvůrci zkrátka zvládli na jedničku. Druhá a poslední série Carnival Row je bohužel po stránce propracovanosti zápletky o dost prostší, nikterak nerozšiřuje world building a fláká se v závěru. Zato umí parádně pracovat s postavami a uvěřitelností zápletky, čímž si ode mě odnáší verdikt tří hvězd z pěti. (24.03.2023)