Doktor Živago

Životní cesta ruského doktora a básníka od kolébky přes první světovou válku, povstání bolševiků až po Stalinovu éru. Věrohodný obraz země, ve které "z hladu jedli vlastní děti". Výpověď muže, který svou vlast tak miloval, že by ji nikdy neopustil, ačkoli odešli všichni jeho blízcí, někteří se ztratili neznámo kam a některé nikdy nepotkal. Plný poezie a lásky k rodné zemi i k ženě. Miluji tenhle film. (23.06.2011)

Když ještě WETA nevyvinula MASSIVE a počítače nezvládaly vygenerovat ani pár moskevských panoramat, stavěly se poctivé konstrukce, šily tuny kostýmů a studiovou halou proudily stovky komparzistů. Vše jako kulisa pro hollywoodské melodrama, ani ne tolik antických rozměrů, jako spíš těch osobních a dost tuctového vyznění. V čele Živago, ceněn jako svobodomyslný básník a zručný doktor, zároveň podvádějící svou ženu, rodinu a šidící armádu o své kvality dezercí. Za zásadní omyl považuji šlechtění a vyzdvihování těchto individualistických hodnot nad těmi klasickými, přestože básně nezaslechneme a operace nevidíme. Doktor Živago je hlavně na emoční struny brnkající západní zbraň, vhodně zmedializovaná po autorově smrti a o ruských poměrech toho neřekne o moc víc, než sovětské propagandistické filmy. ___ Taktéž mě překvapilo, že i přes dramatické období, v kterém se Živago odehrává, je všechno líčeno absolutně mdle, nevzrušivě, resp. bez nahuštění silnějších stimulů, na které si diváci v 60. letech snadno přivykli (Hitchcock, bondovky atd.). Obrovský finanční úspěch nechápu. I o 26 let starší Jih proti Severu je akčnější a senzacechtivější. (24.06.2012)

Nemám z toho, že moje komentáre idú "proti všem" najlepší pocit, ale nemôžem inak. Doktora Živaga som videl prvýkrát až teraz, po 45 rokoch od nakrútenia. Knihu som nečítal, pamätám si iba, že bola pre nás v šesťdesiatych rokoch synonymom niečoho zakázaného a nedostupného. Tiež si pamätám ťažko skrývané sklamanie mojich priateľov keď sa ku knihe dostali, pretože očakávali od nej esenciu 13. komnaty a dostali rozsiahly epos na ktorý by sa hodil bonmot Woody Allena o rýchločítaní (To znám. Přečetl jsem to za dvě hodiny. Je to o Rusku.) No a môj problém je, že iba predloha je od Rusa a o Rusku. Film je anglosaským videním revolučného Ruska, v ktorom sú revolučné iba hviezdy na čiapkach a ruské iba nápisy. Už mi v tom anglo-arabskom hereckom zoskupení chýbal iba Sidney Poitier. Toto poňatie mi nereparovateľne pokazilo dojem a tak som rád aspoň tomu, že v mori obdivných komentárov existuje aspoň jeden, s ktorým sa môžem stotožniť - komentár Mi-Nü-Chai. (23.02.2010)

"Bůh trestá dobré lidi." Film, který si mě postupem času tak získal, že nakonec navyšuju hodnocení na plný počet hvězd a řadím mezi oblíbené filmy. Lean režíruje velkolepě a podmanivě, přesto ale citlivě a s velkým smyslem pro detail (což není možné zachytit při jediném zhlédnutí). Doktora Živaga si pustím tak jednou za rok, když mě přepadne chuť nechat se unášet nemilosrdným během dějin a láskou dvou lidí, která sice stojí na zrazování druhých, ale tomu Jurijovi a Laře to prostě musíte přát. K tomu Maurice Jarre, který ze sebe vydal to nejlepší, a úžasná kamera a výprava. Takhle nějak vypadá dílo filmového génia. "A nic si prosím nenalhávej. Líbilo se nám to oběma." (556.) (04.05.2010)

Od Doktora Živaga se vám dostane přesně toho, co čekáte. Velké emoce, láska, intriky, širé ruské pláně snímané překrásnou kamerou a umocněné nádhernou hudbou (nepřestanu být vděčný organizátorům LFŠ, že jsem tento opus mohl vidět na velkém plátně). Když člověk sleduje Leanova vrcholná díla, má pocit, že točit filmy je snadné - stačí vzít silnou předlohu a pak ji prostě natočit. Ale počet zpackaných adaptací velkých literárních děl dokazuje, že to zas tak lehké nebude. Ba naopak - že je zapotřebí neuvěřitelné puntíčkářství hraničící až z fanatismem. A to je přesně případ Davida Leana. Spojení intimního příběhu a obrovské výpravy u něj funguje snad nejlépe ze všech režisérů, co znám. Tři hodiny utekly jako nic. (03.08.2012)