Zložka 64

Pokud byste mě potkali a dotázali se na to, která severská krimi je má nejoblíbenější, bez váhání bych označil Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena. Oproti obligátnímu Miléniu (kde mě dostal prakticky jen první díl), nebo Nesbøvi (jehož Netopýr je tak mizerný, že dál jsem se zatím nedostal - ani v rámci 1/4 Netopýra) je tato dánská série něčím, co jsem si veskrze zamiloval. Nevšední trio věcně mrzutého Carla, obtloustlého a dobrosrdečného Asada (který skrývá nejedno tajemství) a Rose, jež je z těch tří překvapivě nejpodivnější je totiž ideálním vyšetřovacím triem, které vás nenechá ani chvíli vydechnout (samozřejmě od čtení). Jak vidíte, snažím se vám vykreslit postavy, které s místními charaktery nemají takřka nic společného. Není tedy nadmíru překvapující, že i když jsou filmy diametrálně odlišné od svých předloh, tak je já - jakožto ortodoxní fanoušek považuji za to nejlepší, co ze severské krimi můžeme na plátně vidět? Abych to tedy osvětlil... Tvůrci si z knih vzali přesně to, co je ve formě filmu činí zajímavými a dobře fungujícími snímky. Už proto nevadí, že postup řešení případu a celého pozadí příběhu je tak odlišný. Složka 64 má díky tomu neuvěřitelný dopad na divákův pohled na věc. Scenáristé dokáží zručně manipulovat s tématem a doplňují ho o prvky, které ho činí společensky aktuálním. K tomu všemu jsou Kaas i Fares skvělí herci a představitelka mladé Nete je okouzlující. Uznávám, že jakožto čtenář nejsem schopný relevantně posoudit, jak moc je hlavní rozuzlení patrné z náznaků, které film v průběhu poskytuje. Já sám mám pocit, že je vše poměrně jasné, ale taky přesně vím, co (a kde) hledat. Musím však říct, že Olsen ve svých knihách pachatele zase tak často neskrývá (Zabijáci, Marco i relativně Vzkaz v lahvi nám poskytují pohled na věc i ze strany pachatele). Má spokojenost je tedy na nejvyšší úrovni. Na závěr jen podotknu, že jsem zvědav, jak nakonec filmová série skončí. Ta knižní má totiž na pozadí všech případů i jeden "velký", který vše prakticky zastřešuje. A vzhledem k tomu, že tady není Hardy... No uvidíme. Doufám, že se všichni popasují s Marcem tak dobře, jak jen budou moct. Následující díl mi totiž přijde nejslabší. Nicméně ani Složku bych do tří nejlepších Jussiho počinů nezařadil, a jak krásně to s ní dopadlo. (21.01.2019)

POZOR: RECENZIA OBSAHUJE SAMÉ = SPOILERY ! ( Čítanie nasledujúcich riadkov nechávam na ďalšie zváženie ! ) Ak správne počítam, tak detektívi Carl Mørck s Assadom, z Oddelenia Q, sa i do štvorice poriadne zapotia, pokiaľ vyriešia nový, zamotaný prípad, v ktorom vystupuje „dánsky Josef Mengele” , pretože experimenty sú mu veľmi blízke, alebo sterilizovať ženy, ako uhorky, má vo veľkej obľube. Táto napínavá detektívka sa jednak odohráva v dvoch časových rovinách, keď v tej ešte len prvej sa zoznamujem so „skazenou” mladou ženou menom Nete, ktorú o malú chvíľu posielajú do akejsi polepšovne na ostrov Sprogø. Minulosť sa prelína so súčasnou prítomnosťou, keďže sa v istom kodanskom byte nájdu naaranžované mŕtvoly (lepšie povedané - už len kostry), ako všetci pohromade upravení sedia za stolom, keď štvrtá stolička pre jedného hosťa je úplne prázdna... Pomsta býva, ako sa povie: „Sladká” , ale zase nie je jednoduchá na precízne vykonanie do posledných detailov. Podarila sa naplniť takmer až do bodky, keď na veky poznačenej Nete to prešlo. Na lekárskych pokusoch sa podieľali i policajné zložky, ktorí odstraňovali svedkov, a tak aj taký nebojácny Assad bude stáť zoči-voči jednému z nich, a takmer to skončí tragicky ! Zložka 64 je vskutku poriadna adrenalínová jazda plná nečakaných zvratov, ktorá občas stráca tempo, ale aj tak sp. funguje. (10.03.2019)

Po třech mírně nadprůměrných dílech o případech Oddělení Q přichází (konečně) po všech stránkách skvělá čtyřka. Tentokrát tu máme nejenom dobrou zápletku, která se navíc postupně fantasticky a překvapivě rozvine, ale poprvé (!) i opravdu povedené využití obou hlavních postav (hlavně Asad konečně dostal šanci a prostor se výrazněji projevit), včetně jejich vzájemného vztahu, jemuž tvůrci předtím věnovali minimum prostoru (po zhlédnutí Složky 64 mi to zpětně vadí o to víc). Za mě horký adept na krimi thriller roku... 80 % (31.01.2019)

Absolutně prvotřídní po všech stránkách. Kdyby to šlo, napálim i šestou hvězdu. Po takové době vidim hlavní dvojici detektivů, společně s Rose hodně rád. Byl jsem naprosto zhnusený ze záporné strany a bál se, že to špatně skončí. Napětí mě lisovalo nepředstavitelným způsobem a cítil jsem tolik emocí - zejména tu nejpřednější - maximální nadšení, díky špičkovým hereckým výkonům, dialogům, inteligentnímu a aktuálnímu příběhu, syrovost na mě dýchala ze všech záběrů a jedná se o audiovizuální žranici. Scéna ke konci, kdy Carl mluví s Assadem v nemocnici o návratu do oddělení, mě po dialogu "já tě taky potřebuju", vyrvala srdce z těla, vymáchala ve vlastních emocí a zejména snad jediný úsměv Carla za celou sérii, znamená pro mě tak moc, že se to ani nedá slovy popsat. Na Journal 64 jsem se díval nadšeně se všemi smysly a zejména srdce bylo naplněné štěstím. Občas se ke slovu dostane akcička, ale naštěstí hlavním tahounem, jest detektivní linie se silnými charaktery. Budu doufat v další případy a zřejmě bych se měl naplno pustit do knížek, stejně nemám pomalu za co utrácet. Čtyři díly venku a jeden je lepší, než ten druhý. (26.03.2019)